15 let od
úmrtí Václava BLAŽKA (12.7. 1922 – 28.1. 2004), textilního odborníka a
sportovce
Narodil
se na Parníku u České Třebové. Otec byl signalistou ČSD, matka pracovala
jako tkadlena v místní textilce. Malý Václav absolvoval obecnou školu a
tři třídy měšťanky v místě rodiště, čtvrtý ročník měšťanské školy
dokončil v Lanškrouně na české menšinové škole. V roce 1937 až 1939 byl
řádným žákem textilní průmyslové školy v Ústí nad Orlicí. Po tomto
studiu nastoupil do parnické textilky, kde byl zaměstnán jako tkadlec a
barvíř. Když jej pro nedostatek práce v roce 1941 propustili, nastoupil
do služeb ČSD – traťová správa. Zde pracoval na překládce kolejí a
později jako dělník překladiště. V roce 1942 požádal o přijetí na Vyšší
kreslířskou školu textilní do Brna. Tu ale z důvodu totálního nasazení
do textilní výroby v Německu dokončil až v roce 1947. Jako čerstvý
maturant nastoupil coby návrhář do n. p. Moravolen v Německé Libině.
Jelikož uvedený n.p. nedodržel sjednanou smlouvu o přidělení bytu,
přešel do n.p. Perla Česká Třebová. Po získání potřebné praxe se stal
v roce 1949 vedoucím vzorování. V této funkci setrval až do roku 1982,
kdy odešel na zasloužený odpočinek. Během zaměstnání ještě vystudoval
Uměleckoprůmyslovou školu v Brně.
Ve volném čase se
věnoval sportu (aktivně hrál fotbal a lední hokej, cvičil v Sokole),
myslivosti, rád kreslil a maloval. Velice oblíbené byly jeho malované
gratulace a maloval také pro různé příležitosti plakáty. Jako
českotřebovský patriot se do posledních dnů zajímal o dění ve městě,
zvláště o osud textilního podniku Primona. Do konce života byl i
pravidelným návštěvníkem fotbalových zápasů na stadionu Pod Jelenicí a
také rád sledoval volejbalová utkání, kde hráli jeho vnuci. Když
nečekaně zemřel, byl pochován do rodinného hrobu v Dlouhé Třebové.
90 let od
narození Vladimíra HAMPLA (10.1. 1929 – 2.9. 2015), dlouholetého
propagátora a znalce historie našeho města
Narodil
se v Litomyšli, ale většinu života prožil v našem městě. Jeho otec
František Hampl byl strojvedoucím ČSD a bývalým ruským legionářem.
Vladimír bydlel v domku čp. 412 na Trávníku při dnešní Litomyšlské
silnici. Později se s rodiči přestěhoval do klidné čtvrti v Javorce, kde
žil až do konce svého života. Základní školu absolvoval v místě
bydliště, textilní průmyslovku v Ústí nad Orlicí. Po studiu věnoval
nejlepší léta práci úředníka v parnické textilce. Když musel
z politických důvodů továrnu opustit, ozval se podnik Sigma. Odborníka
na vynálezy a zlepšovací návrhy ihned zaměstnali.
Od mládí se aktivně
zajímal o lehkou atletiku, filatelii, historii, hudbu, zpěv a jazyk
esperanto. S příchodem nových zájemců do kroužku Amikeco začal také
esperanto vyučovat. Největším jeho koníčkem ale bylo dopisovatelství.
Vedle článků o historii a osobnostech města České Třebové psal také
články odborné z oblasti textilu a strojírenství. Podílel se i na známém
sborníku Česká Třebová 1278 – 1978. Je autorem deseti drobných publikací
a spoluautorem několika almanachů. Byl redaktorem závodních časopisů
Výzva a Informace. V roce 1969 patřil mezi iniciátory myšlenky vydávat
městský zpravodaj. Ten také v roce 1970 začal vycházet a prvním
šéfredaktorem se stal právě Vladimír Hampl. V této funkci pracoval šest
let. Ale ani potom nezanevřel na Českotřebovský zpravodaj a stal se
pravidelným dopisovatelem.
155 let od
narození Gustava HABRMANA (24.1. 1864 – 22.3. 1932), uznávaného politika
a také spisovatele
Narodil
se v rodině českotřebovského pekaře. Jeho rodná chaloupka čp. 62 stávala
v ulici Na Splavě a byla zbourána v šedesátých letech. V místě rodiště
vychodil obecnou a měšťanskou školu a také se zde u strýce Dobrovského
vyučil soustružnickému řemeslu. Jako sedmnáctiletý odešel do světa na
zkušenou. Nejprve působil ve Vídni, kde se stal tovaryšem. Zde se
účastnil tajných politických schůzí a také se stal kolportérem radikálně
levicových časopisů a letáků. Po prozrazení byl ve dvaceti letech
odsouzen pro velezradu. Vězněn byl v pověstné rakouské věznici Stein
v letech 1884 až 1887. Jako vězeň pilně četl a učil se cizím jazykům
(němčina, francouzština). Když jej propustili, odjel do Paříže a posléze
do USA, kde žil osm let. Živil se jako fotograf a redaktor dělnického
tisku. I zde se snažil co nejvíce se učit, zejména na večerní právnické
škole. Po návratu do vlasti (1897) působil v redakcích dělnických
časopisů v Brně, ve Vídni (pobýval zde na zapřenou), v Moravské Ostravě
a v Plzni, kam se přiženil a kde trvale zakotvil. V letech 1907 až 1918
byl říšským poslancem za okres Plzeň – venkov. Když vzniklo
Československo, byl zvolen nejprve ministrem školství a národní osvěty
(1918 až 1920) a následně ministrem sociální péče (1921 až 1925).
Postupem času se zdravotní stav Gustava Habrmana stále zhoršoval. V roce
1925 musel opustit konsolidované ministerstvo a ve volbách v roce 1925 a
1929 se nechal zvolit již jen do Senátu. Napsal dvě knihy vzpomínek –
Z mého života (1914, 2. vyd. 1924) a Mé vzpomínky z války (1928). Na
Českou Třebovou nikdy nezapomínal. A na slavného rodáka nezapomněli ani
Českotřebovští. Nově postavenou učňovskou školu pojmenovali jako
Habrmanovu školu práce. A také dnešní škola se jmenuje VOŠ a SŠT Gustava
Habrmana. Jméno Habrmanovo nám také připomíná se školou sousedící ulice
a památník z roku 2017, stojící přibližně v místě jeho rodné chaloupky
Na Splavě.
Jan Skalický
Narodil
se na Parníku u České Třebové. Otec byl signalistou ČSD, matka pracovala
jako tkadlena v místní textilce. Malý Václav absolvoval obecnou školu a
tři třídy měšťanky v místě rodiště, čtvrtý ročník měšťanské školy
dokončil v Lanškrouně na české menšinové škole. V roce 1937 až 1939 byl
řádným žákem textilní průmyslové školy v Ústí nad Orlicí. Po tomto
studiu nastoupil do parnické textilky, kde byl zaměstnán jako tkadlec a
barvíř. Když jej pro nedostatek práce v roce 1941 propustili, nastoupil
do služeb ČSD – traťová správa. Zde pracoval na překládce kolejí a
později jako dělník překladiště. V roce 1942 požádal o přijetí na Vyšší
kreslířskou školu textilní do Brna. Tu ale z důvodu totálního nasazení
do textilní výroby v Německu dokončil až v roce 1947. Jako čerstvý
maturant nastoupil coby návrhář do n. p. Moravolen v Německé Libině.
Jelikož uvedený n.p. nedodržel sjednanou smlouvu o přidělení bytu,
přešel do n.p. Perla Česká Třebová. Po získání potřebné praxe se stal
v roce 1949 vedoucím vzorování. V této funkci setrval až do roku 1982,
kdy odešel na zasloužený odpočinek. Během zaměstnání ještě vystudoval
Uměleckoprůmyslovou školu v Brně.
Narodil
se v Litomyšli, ale většinu života prožil v našem městě. Jeho otec
František Hampl byl strojvedoucím ČSD a bývalým ruským legionářem.
Vladimír bydlel v domku čp. 412 na Trávníku při dnešní Litomyšlské
silnici. Později se s rodiči přestěhoval do klidné čtvrti v Javorce, kde
žil až do konce svého života. Základní školu absolvoval v místě
bydliště, textilní průmyslovku v Ústí nad Orlicí. Po studiu věnoval
nejlepší léta práci úředníka v parnické textilce. Když musel
z politických důvodů továrnu opustit, ozval se podnik Sigma. Odborníka
na vynálezy a zlepšovací návrhy ihned zaměstnali. 
Narodil
se v rodině českotřebovského pekaře. Jeho rodná chaloupka čp. 62 stávala
v ulici Na Splavě a byla zbourána v šedesátých letech. V místě rodiště
vychodil obecnou a měšťanskou školu a také se zde u strýce Dobrovského
vyučil soustružnickému řemeslu. Jako sedmnáctiletý odešel do světa na
zkušenou. Nejprve působil ve Vídni, kde se stal tovaryšem. Zde se
účastnil tajných politických schůzí a také se stal kolportérem radikálně
levicových časopisů a letáků. Po prozrazení byl ve dvaceti letech
odsouzen pro velezradu. Vězněn byl v pověstné rakouské věznici Stein
v letech 1884 až 1887. Jako vězeň pilně četl a učil se cizím jazykům
(němčina, francouzština). Když jej propustili, odjel do Paříže a posléze
do USA, kde žil osm let. Živil se jako fotograf a redaktor dělnického
tisku. I zde se snažil co nejvíce se učit, zejména na večerní právnické
škole. Po návratu do vlasti (1897) působil v redakcích dělnických
časopisů v Brně, ve Vídni (pobýval zde na zapřenou), v Moravské Ostravě
a v Plzni, kam se přiženil a kde trvale zakotvil. V letech 1907 až 1918
byl říšským poslancem za okres Plzeň – venkov. Když vzniklo
Československo, byl zvolen nejprve ministrem školství a národní osvěty
(1918 až 1920) a následně ministrem sociální péče (1921 až 1925).
Postupem času se zdravotní stav Gustava Habrmana stále zhoršoval. V roce
1925 musel opustit konsolidované ministerstvo a ve volbách v roce 1925 a
1929 se nechal zvolit již jen do Senátu. Napsal dvě knihy vzpomínek –
Z mého života (1914, 2. vyd. 1924) a Mé vzpomínky z války (1928). Na
Českou Třebovou nikdy nezapomínal. A na slavného rodáka nezapomněli ani
Českotřebovští. Nově postavenou učňovskou školu pojmenovali jako
Habrmanovu školu práce. A také dnešní škola se jmenuje VOŠ a SŠT Gustava
Habrmana. Jméno Habrmanovo nám také připomíná se školou sousedící ulice
a památník z roku 2017, stojící přibližně v místě jeho rodné chaloupky
Na Splavě.
Jan Skalický