|
Českotřebovský
deník 53/2018 RETRO |
|
Bez úprav vybírám příspěvky z roku 2005 Zimní areál Peklák dostane dotaci z Evropské unie
Komise konstatovala, že město splnilo všechny podmínky, které před přemístěním slíbilo a generál Prokeš prohlásil, že by byli spokojeni, kdyby bylo všude tak šetrně s pietou s takovými památníky jednáno a že je vidět to, že nejen výběr místa, ale i vlastní přemístění byly provedeny citlivě. Jmenovaný občan byl návštěvě přítomen, říkal, že stále nesouhlasí s přemístěním a teď je spokojen že je okolí památníku upravené, ale že komise měla vidět, jak okolí vypadalo v měsíci říjnu, že na to má fotodokumentaci. V té době jsme na novém místě připravovali základ a potom stěhovali památník. Na konci října už žádné záhony dělat nelze. A proto jsme hned na jaře udělali květinové záhony a provedli úpravu okolí nejen památníku, ale i u instalovaného kříže v průčelí hřbitova. Mnoho lidí provedenou změnu chválilo. Zmiňovaný občan, zaslepený záští, je šťastný když někoho očerní a přitom všem se zaštiťuje všelijakými právy (nyní právy občana EU!). Moje babička říkávala, že když čert nemůže přímo škodit, tak alespoň zasmradí – a tady to sedí doslova. Doufám, že budeme moci za čas na našem hřbitově přivítat i komisi NATO! Zmiňovaný občan si také postěžoval panu generálovi, že není spokojen s politikou našeho města. Město prý spí a je plné křesťanské nenávisti! Co jen se tento člověk, v souvislosti s přemístěním pomníku Sbratření a i tohoto památníku, napsal na cti utrhačných dopisů, korespondenčních lístků a stížností. To je asi protiklad ke zmiňované křesťanské nenávisti – projev jeho komunistické lásky! Tuto zprávu Vám podávám jen proto, abyste si udělali obrázek o tom, jaké reklamy se našemu městu tímto dostává a jak se zbytečně na prověřování naprosto neoprávněných stížností utrácí peníze nás všech – daňových poplatníků. František Čech, jednatel Eko Bi s.r.o. Příběh z války Navazuji na článek p. Pucholta uveřejněný v lednovém vydání Českotřebovského zpravodaje. V lednu 1945, když projížděl Českou Třebovou transport vězňů z Osvětimi, se stala následující událost. tehdy jsem ještě žila s rodiči v České Třebové na Moravské ulici 1175. V té době byly po městě vyvěšeny vyhlášky, ve kterých bylo psáno, že v případě, když bude někdo ukrývat uprchlého vězně, bude celá rodina oběšena. několik dnů po 25. lednu si máti stěžovala, že nemůže spát a v noci slyší, jak někdo chodí na půdě. Prohledali jsme půdu, ale nenalezli jsme nic podezřelého. V té době jsme měli hlídacího psa Jasa, německého ovčáka a kočku Tarzanku, která byla ve dne v bytě a večer jsem ji vodila na půdu, kde měla v seně pelíšek. V zimě jsem jí nosila na noc misku teplého mléka. Jas, když byli odváděni psi do války, byl sousedem p. Rutarem (měl obchod barvy laky) upraven barvou tak, aby vypadal jako starý, které neodváděly. tím se mu ale ztratil čich. Máti stále říkala, že nemůže spát, šli jsme znovu na půdu (v těch dnech tam Tarzanka nechtěla být a utíkala dolů), opět jsme tam hledali a já vylezla na žebřík, který byl opřený na "výstupek". ten tam vystavěl náš otec vzadu ve střeše jako pokojík, kde přespával v létě strýc Franti, když k nám jezdil na houby. Byly tam také přes léto uloženy lyže. Nahoře proti mne vystoupil muž v pruhovaných šatech a dřevácích na nohou a polsky vysvětloval, že utekl z vlaku a přišel k nám a chtěl tam přečkat dobu do konce války. Později nám ukazoval na předloktí vytetované číslo. Na krku měl pytlík s vařenými bramborami. ty mu dal voják, který mu pomohl utéci z vagonu. Celá věc se ještě ztížila, když tentýž den přišel nájemník z přízemí a říkal otci: "Hospodáři, na půdě je nějaký člověk, viděl jsem ho, když jsem tam byl pro mouku". (Mouka byla umístěna v truhle na půdě). Samozřejmě to byla velká starost pro celou naši rodinu, co s ním.... necelý týden jsme mu nosili jídlo, pití a umývadlo s teplou vodou, aby se mohl umýt a oholit. Převlékli jsme ho do šatů a obuli do bot, dostal zimní kabát po dědečkovi Hlaváčkovi. Vypravili jsme ho na cestu, dostal batoh s jídlem pitím i penězi, aby vypadal jako vesničan vracející se z práce. Dovedli jsme ho za pivovarské rybníčky na cestu do Litomyšle. byli tam v lesích partyzáni, o kterých nám vyprávěl p,Kovář, který k nám občas chodil na návštěvu. Věděl o nic také můj otec, ač o tom nikdy před máti a přede mnou tehdy nikdy nic neříkal...Nikdy víc jsme o tomto člověku neslyšeli, neznali jsme ani jeho jméno. Tehdy mi bylo 23 let, dnes je mi o 60 více. Je to dávná vzpomínka, ale do dnešní doby stále pro mne otřesná. Zdeňka Janoušková, Praha. Konec tržnice u Nového náměstí? Občané se mně opakovně (a dost důrazně) telefonicky ptají: "Co bude město dělat s nevzhlednou tržnicí u Nového náměstí?" Proč s tím město něco neudělá, je to přece ostuda města.... Proč to nezjistíte? Ptal jsem se na radnici a odpověď je jediná: "Zatím s tím nic dělat nemůžeme.". Důvod je nasnadě. Tento objekt stále nepatří městu, je v majetku Hasičského záchranného sboru Pardubického kraje (spolu s dalšími čtyřmi kryty CO ve městě). Zastupitelstvo města již loni na návrh HZS odsouhlasilo, že objekt převezme Město bezplatně do svého majetku, ale zatím probíhá schvalovací řízení v rámci HZS a lze očekávat, že se tak stane až v závěru roku 2005. I potom ovšem musí Město převzít objekty krytů CO i se všemi závazky, které jsou s objektem spojeny, tedy např. s uzavřenými nájemnými smlouvami. Nicméně to jistě neznamená, že bychom si měli nechat všechno líbit. Zvláště ve středu města, v těsné blízkosti Nového náměstí by nemělo být skladiště harampádí, které město hyzdí. Budu pátrat dále na HZS v Ústí nad Orlicí, tam by mě mohli říci víc. Věřím, že se mi podaří zjistit i současného nájemce a jeho úmysl. Dnešní dění zaznamenané na obrázcích napovídá, že tam už zřejmě tržnice nebude. Ona tam také hodně dlouho nebyla, všichni Asiaté již prodávají v kamenných obchodech... Jak se staví tunel Třebovice jsou již dlouhou dobu intenzivním staveništěm. Lze říci, že počet investovaných prostředků na 1 obyvatele zde určitě přesahuje jiné lokality i v rámci EU. O to víc si občané v obci užití hluku a prachu, jindy zase bláta. V současné době finišují práce na výstavbě nového úseku železniční trati. Starý tunel byl zrušen jak je vidět na snímku, tak po něm alespoň z třebovické strany není ani památka. Na vrcholu třebovického sedla se nyní buduje nová 95 metrů dlouhý ekologický tunel. Přes toto místo bude opět přecházet nyní přerušená silnice I/14 a má zde být i místo pro migraci zvěře. Trať vedoucí z tunelu byla ihned snesena ještě 8. dubna v den uzavření tunelu a byla odbourána polovina mostu přes Třebovku, která se nyní staví zcela nová pro nové zatížení. Současně se zpevňuje násep za prodejnou. Tato lokalita je nyní jedním z nejfrekventovanějších stavenišť u nás.... Slavnostní ukončení třetího běhu Univerzity třetího věku
V pátek 27. 5. dopoledne se v obřadní síni českotřebovské radnice konalo slavnostní ukončení studia Univerzity III. věku na Dopravní fakultě Jana Pernera Univerzity Pardubice. Osvědčení o ukončení studia převzalo 24 absolventů čtyřsemestrového studia v oboru Doprava ve třetím tisíciletí. Slavnosti se zúčastnila místostarostka Ing. Jaromíra Žáčková a také děkan Dopravní fakulty Jana Pernera Univerzity Pardubice Prof. Ing. K. Šotek Dr.Sc.. Byl to již třetí čtyřsemestrový běh studia v České Třebové, dříve Dopravní fakulta pořádala obdobné studium v Praze. Slavnost zahájila Doc. RNDr. Jaroslava Machalíková, přivítala účastníky a představila je děkanovi Prof. K. Šotkovi. Ing. Jaromíra Žáčková pakl jménem vedení města poděkovala všem účastníkům projektu učitelům Dopravní fakulty i účastníkům studia, kteří svou pilnou docházkou a velkým zájmem o studium předčily všechna očekávání. Proděkan a garant studia doc. Ing. Břetislav Till, CSc. připomněl, že českotřebovské dislokované pracoviště DFJP je významnou a plně funkční složkou fakulty, které vychoval již na dvě stovky inženýrů. I on popřál absolventům studia především pevné zdraví a podaří-li se zajistit pokračování projektu, tak i hodně elánu do další práce. Děkan Prof. Šotek pak předal 24 absolventům studia osvědčení o absolvování studia. jednotliví absolventi se také podepsali do pamětní knihy města. A nejednalo se zdaleka pouze o občany našeho města, na studium do České Třebové dojížděli z Prahy, z Pardubic, nebo i z Moravy. Za absolventy poděkoval pedagogům a také Městu Česká Třebová Ing. Josef Jelínek. Připomněl, jak rádi docházeli na studium na Dopravní fakultu i to, že mnozí absolvovali na tomto studiu v České Třebové již všechny tři běhy, tedy 12 semestrů zajímavého studia i to, že on sám již absolvoval 30 semestrů vysokoškolského studia. "Snažili jsme, byli jsme hodní, neházeli po sobě křídou a neprali se, myslím, že jste mohli být s námi spokojeni", ukončil své vystoupení Ing. Jelínek. Na závěr vystoupil také děkan, který připomněl užitečnost kutrů Univerzity III. věku a velký zájem posluchačů, kteří vyžadovali seznámení s novinkami. Zájem a úsilí posluchačů vyžaduje ocenění a obdiv. "Bylo by jistě zajímavé poznat nasazení těchto posluchačů i ze strany studentů denního studia," řekl Prof. Karel Šotek. Vzhledem k tomu, že existuje enormní zájem o další pokračování Univerzity třetího věku v České Třebové a studium podporuje i samo město Česká Třebová, je reálné předpokládat, že na podzim t.r. bude otevřen další běh tohoto studia, které by mělo být zaměřeno na téma "Dopravní technika v současné Evropě". Proč se musí prodávat byty v domech na ul. J. Drobného?Nelze i tyto byty ponechat jako byty sociální? Jsou ženy, které jsou rozvedené, byt potřebují a nemají na to, aby si byt kupovali. Tolik roků nikomu nevadilo, že tam bydlí babičky, pro které to není podle nynějšího pohledu vhodné. Pro nenecháte lidi, co tam bydlí, v klidu dožít své stáří? Pořád musíte všechno prodávat, ale kde na to mají důchodci brát se nikdo neptá. Bydlí zde lidé od 60 do 90 let. Promiňte že se nepodepíšu, moc bych si ale přála, aby se to otisklo.
Protože se zřejmě týká o dotaz většího počtu občanů, poznamenávám následující: O prodeji bytů ve zmíněných domech rozhodlo zastupitelstvo města podle zákona, navíc byl předložen posudek o nevhodnosti bytů pro sociální účely. V současné domě má město pro tyto účely dostatek jiných bytů a to jak v domech s pečovatelskou službou (čp. 2100, čp. 1400 v Masarykově ulici a v čp. 983 v Matyášově ulici), další sociální byty města vhodné pro osoby s nižšími příjmy v domech čp. 1983 – 6 na Semanínské ulici. Prodej bytů v bytových domech probíhá podle schválených pravidel za velmi výhodných podmínek pro obyvatele uvedených bytů, takových, které se nebudou nikdy opakovat. Za cenu odvozenou od desetiletého nájmu získají majetek, který mohou kdykoliv prodat za několikanásobně vyšší cenu buď sami, nebo později jejich děti. Na prodeji těchto bytů, navíc v cihlových domech v tiché čtvrti blízko centra města tedy rozhodně nikdo neprodělá. Pokud ale nebudou občané bydlící v těchto bytech své byty koupit, nemusí. Nikdo je z bytu nevystěhuje, může se pouze stát, že dům změní svého vlastníka a své nájmy budou podle dosavadní smlouvy platit právě jemu. Prodejem bytů město získává prostředky na realizaci investičních akcí, opravu a výstavbu dalších bytů, stejným způsobem prodávají svůj bytový fond i ostatní města nebo České dráhy. Třeba i proto, že se nehodlají o rozsáhlý bytový fond starat, nemají na to prostředky a nájemné je regulované, takže nekryje prostředky, které by bylo třeba poskytnout na opravy a modernizace domů, těžko očekávat finanční podíl od nájemníků, vlastníci se dokáží s tímto problémem vypořádat lépe.. -mm- Česká Třebová v Agrate Brianza
Jaký bude další program: Ve čtvrtek 2.6. se uskuteční pro velkou část výpravy výlet do hor, pro sportovně založené členy pak Italové připravili více než 40 bicyklů pro výlet na cyklistické trase. Den bude tedy zaměřen více na poznávání okolí, na čtvrteční večer je plánován koncert, kde vystoupí českotřebovská hudební skupina Šutr. V pátek 3.6. se uskuteční návštěva škol, sportovišť sociálních ústavů přímo ve městě Agrate Brianza, v plánu je i návštěva dětského divadelního představení. Večer se uskuteční společný koncert Velkého swingového orchestru a pěveckého sboru Bendl. Na sobotu 4. června je v plánu návštěva blešího trhu, radnice (comuna di Agrate Brianza), uskuteční se sportovní utkání mezi sportovními týmy obou měst. Hlavní událostí sobotního večera bude po 21. hodině slavnostní podpis partnerské smlouvy mezi oběma městy. Program vyvrcholí v neděli 5. června. dopoledne se uskuteční Mše svatá v kostele sv. Eusebia, poté návštěva zdejšího agrárního trhu. odpoledne je v programu organizovaná prohlídka zdejších pamětihodností a večer koncert, na kterém vystoupí italští umělci. po koncertě se uskuteční ještě závěrečné rozloučení ( raut), neboť na pondělí dopoledne na desátou hodinu je naplánován odjezd zpět do České Třebové.
Velký úspěch Bennewitzova kvarteta v Japonsku
Bennewitzovo kvarteto ( hrající ve složení Jiří Němeček, Štěpán Ježek – housle, Jiří Pinkas – viola a Štěpán Doležal – violoncello) zvítězilo v květnu na pátém ročníku prestižní mezinárodní soutěže v japonské Osace. Je to zatím největší úspěch českého souboru na této soutěži. Doposud se podařilo získat cenu pouze Wihanovu kvartetu ( v roce 1996 – bronzová medaile v kategorii Festa). Kromě zlaté medaile získal soubor také třítýdenní turné po Japonsku letos v listopadu, čítající 11 koncertů v nejdůležitějších japonských centrech (Tokyo, Sapporo, Nagano, Hirošima, Osaka, atd.). Většinu koncertů bude přenášet japonská televize, či rozhlas. Soutěž měla tři kategorie: 1. smyčcové kvarteto, 2. dechový kvintet, či kvartet, 3. Festa – speciální kategorie pro různá nástrojová obsazení bez věkového limitu. Na letošní ročník bylo přihlášeno 57 souborů ze 16 zemí. Ze zaslaných nahrávek bylo vybráno 21 souborů z 11 zemí. V kategorii smyčcových kvartet bylo vybráno osm souborů ze sedmi zemí ( USA, Mexico, Japonsko, Korea, Německo, Kazachstán a Česká republika). Soutěž byla čtyřkolová a pořadí bylo vždy losováno. V prvním kole byl povinný jeden kvartet dle vlastního výběru od J. Haydna a jeden další kvartet ( Debussy, Mendelssohn, Schubert a Schumann). Do druhého kola postoupilo 5 souborů. Zde již byla povinná skladba, a to Lyrická suita Albana Berga. Kromě ní byl povinný jeden z kvartetů Bély Bartóka. Ve finále se utkaly 4 soubory. Repertoár byl tentokrát stejný pro všechny kandidáty. Skladba od japonského autora Akira Miyoshi: Constellation in black, Kvartet a moll, op. 132 L. van Beethovena a Velká fuga od stejného autora. Bennewitzovu kvartetu se podařilo získat první cenu. Na druhém místě skončilo kvarteto z Kazachstánu a o třetí cenu se dělil Euclid Quartet z USA a Jade Quartett z Německa. Jednotlivé výkony sledovala desetičlenná porota, složená z významných hudebních osobností celého světa. Za Českou republiku zde byl Prof. Milan Škampa ( violista Smetanova kvarteta). V současné době se Bennewitzovo kvarteto připravuje na dva významné festivaly v Německu, kde vystoupí v první polovině července společně s klarinetistkou Ludmilou Peterkovou. Na srpen přijalo pozvání na Orlando festival v Holandsku a na prestižní festival do Lucernu. Od října kvarteto bude pokračovat ve svém postgraduálním studiu ve švýcarském Basileji, kde současně povede kurs pro začínající soubory na Musikakademie der Stadt Basel. MgA. Jiří Němeček.
Třebovští posluchači by měli mít možnost uslyšet Bennewitzovo kvarteto na jenom z koncertů příští sezóny KPH. Nezbývá nám než pogratulovat k tomuto zatím největšímu úspěchu v historii kvarteta, které má jméno od Antonína Bennewitze, rodáka z nedalekého Přívratu. Kvarteto vzniklo současně s českotřebovským festivalem připomínajícím stejného houslového pedagoga a to díky iniciativě Jiřího Němečka, absolventa naší českotřebovské ZUŠ (uč. J. Petrák). Po studiu na brněnské konzervatoři a hudební fakultě Akademie muzických umění v Praze zvolil nelehkou cestu etablovat se v kvartety přesycené Evropě. Během několika let dosáhl se svými kolegy velkých úspěchů, Bennewitzovo kvarteto je dnes jedním z našich předních českých kvartet, kteří po světě šíří slávu české hudebnosti. Bennewitzovo kvarteto vystupovalo několikrát i v České Třebové, a to jak na Hudebním festivalu Antonína Bennewitze, tak i na několika letních koncertech v kostele sv. Jakuba. MgA. Jiří Němeček by se měl stát vzorem pro nastupující mladou generaci, díky své vůli a píli dokázal plně rozvinout svůj talent. To stejné bych přál i dalším mladým talentům v naší českotřebovské Základní umělecké škole. Na fotografiích Bennewitzův kvartet s Rainerem Schmidtem a fotografie, zveřejněná ve vánočním dvojčísle časopisu Reflex, kde byl uveden rozsáhlý článek o problémech kvartet v Evropě a Bennewitzovo kvarteto zde bylo velmi pochváleno... Prezentace projektu dětské opery Budulínek
Hudbu pro dětskou operu složil Robert Mimra na libreto Ing. Jaromíra Šlemra, který poetickým způsobem zpracoval klasickou pohádkovou látku o Budulínkovi. V inscenaci s délkou asi 45 minut vystupuje 21 dětských postav, 3 role jsou určeny dospělým zpěvákům. Vedle pěveckých partů jsou součástí inscenace taneční role. Dětští herci se uplatní v činoherním prologu opery. Jedná se o mimořádnou událost v životě zdejší Základní umělecké školy, příprava inscenace bude velmi náročná a pro obsazení dětských rolí bude třeba zajistit vzhledem k potřebě alternování poměrně velký počet zpěváků. Na prezentaci byla předvedena část prvního jednání dětské opery v podání dětského pěveckého souboru Kajetánek a několika sólistů. Budulínek a liška se představili již v originálních kostýmech a předvedli důležitou část inscenace, kdy liška (Kateřina Mühlhanslová) v baletním vystoupení v choreografii Jany Farníkové láká Budulínka. Byla také představena maketa scénografického návrhu prvního jednání, kterou vytvořila Libuše Neradová. Předpokládaná doba premiéry inscenace je květen 2006, předpokládá se, že následně bude dětská opera provedena na řadě dalších repríz např. jako představení pro základní a mateřské školy a to nejen v České Třebové. Pro zajištění projektu se ZUŠ Česká Třebová obrátila i na jiné školy v regionu. Dětská opera Budulínek může být velkou příležitostí k uplatnění pro dětské herce a je dobře, že ZUŠ pomocí prezentace nabídla ukázku a současně tak učinila výzvu pro rodiče talentovaných dětí. Pro realizaci projektu totiž zdaleka ještě nejsou všechny role pevně obsazeny a navíc se počítá s alternací většiny postav. Tato informace je tedy současně výzvou pro rodiče, aby zvážili, zda by právě jejich děti nechtěli prezentovat své nadání v tomto projektu. Podrobnosti všem rád sdělí Robert Mimra na telefonu 604 170 749. -mm- Představujeme organizátory projektu Základní umělecká škola Česká Třebová právě v letošním roce oslavuje 60 let od svého založení v roce 1945 jako hudební škola. Dnes ovšem funguje jako čtyřoborová škola, mimo hudebního oboru má také velmi navštěvovaný obor taneční, výtvarný a obor literárně dramatický. práce školy je pravidelně prezentována na hudebních besídkách a koncertech, na kterých vystupují sólisté i soubory školy. O dobré úrovni hudebního oboru školy svědčí také úspěchy na soutěžích ZUŠ a to nejen v okresní kole, ale i v krajském a celostátním kole soutěže. Dvě krajské soutěže ZUŠ se konaly dokonce u nás v České Třebové. Výtvarný obor prezentuje své práce na pravidelných výstavách. Právě v červnu můžeme obdivovat vynikající výtvarné práce žáků výtvarného oboru na výstavě uspořádané k 60. výročí školy. Také literárně dramatický oboru školy uspořádal během roku zajímavé vystoupení a účastní se i na koncertech školy. Občanské sdružení Mariona bylo založeno v březnu 2000. Jeho posláním je vize obohatit uměleckými aktivitami a také formou benefičních koncertů finančně podpořit projekty určené zdravotně nebo sociálně handicapovaným lidem. Do dnešních dnů byly připraveny projekty v pěti krajích ČR. Pořadatelé garantují, že polovina výtěžku ze vstupného bude určena na podporu činnosti Nadačního fondu Krtek při dětské onkologii v Brně. Volné vstupenky budou poskytnuty dětem z českotřebovského stacionáře.
Letos v červenci si připomeneme kulaté výročí jednoho z “největších Čechů”, jehož význam ocenili českotřebovští občané v těžké době I. světové války postavením 3,5 metru vysokého památníku s kalichem a bronzovým reliéfem (60 x 78 cm) sochaře Josefa Kvasničky. Dnes by se museli nad současnou situací rozplakat. Jaká to vyrostla generace, která si neváží ničeho a bezbožně ukradne na co přijde, bez ohledu na to, co představuje, a jaký má význam! Stydíme se za tyto lidi. Současně rozvíjíme iniciativu za obnovení bronzového reliéfu, o jehož postavení se zasloužili naši předchůdci před 90 lety. Právě nyní v červnu jsme podali žádost o grant z Nadace Občanského fóra “Opomíjené památky 2005" a nyní budeme čekat, zda nám bude přidělením prostředků umožněno pokračovat v zajištění kopie.Rádi bychom již příští rok při červencovém výročí předali opravený památník veřejnosti. Jsme rozhodnuti tu práci zajistit i tehdy, když grant neobdržíme a věříme, že nám v tom budou občané a sponzoři nápomocni. Okrašlovací spolek Foto z odhalení v roce 2006
Esperantská sbírka městského muzea - co dál ?
Jestliže pomineme možnost, že vlastníkem sbírky bude Český esperantský svaz (ČES), který si ji bude i sám spravovat (a nebude tedy muset sbírku evidovat v Centrální evidenci sbírek (CES) dle zákona 122/2000 Sb, ve znění pozdějších předpisů) nabízí se tato řešení: 1) Sbírka se stane majetkem ČR, jejím správcem bude Městské muzeum Česká Třebová. Správce pak vykonává práva a povinnosti vlastníka sbírky (zejména činnosti uvedené v § 9 zákona 122/2000 Sb., tedy zejména evidenci sbírky v 1. a 2, stupni evidence a pravidelné inventarizace). Tyto povinnosti však není Městské muzeum Česká Třebová schopno plnit vlastními silami, jak již bylo konstatováno při ústním jednání. 2) Materiál dosud neevidovaný a uchovávaný v depozitáři Městského muzea Česká Třebová bude zaevidován jako doprovodná dokumentace ke stávající podsbírce. Evidence tohoto materiálu je podstatně jednodušší. Formu této evidence si smí určit správce sbírky (Městské muzeum Česká Třebová). Tato evidence obsahuje pouze: - název věci nebo souboru věcí s uvedením jejich počtu - odkaz na sbírku nebo podsbírku a evidenční čísla rozhodujících sbírkových předmětů. Tato doprovodná dokumentace je průběžně doplňována nebo mohou být věci movité z evidence doprovodné dokumentace vyřazeny a zapsány buď do účetní nebo sbírkové evidence, případně vyřazeny jako zcela nepotřebné. Problémem je, že se musí jednat o materiál získaný výhradně bezúplatně činností muzea (sběrem) a muzeum tedy k němu má právo hospodaření (materiál se tedy stane majetkem ČR). 3) Vlastníkem sbírky zůstane ČES a Městské muzeum Česká Třebová se stane jejím správcem na základě smlouvy sepsané s vlastníkem sbírky ( viz § 6 odstavec l písm. f zákona 122/2000 Sb. Vlastník sbírky pak požádá žádost o zápis do CES a bude sám vykonávat povinnosti, které mu ze zákona vyplývají. 4) Vlastníkem sbírky zůstane ČES, který materiál vypůjčí na základě smlouvy o výpůjčce Městskému muzeu Česká Třebová. Ve smlouvě bude vymezeno, jak smí vypůjčitel s předmětem výpůjčky nakládat (zpřístupňovat badatelům, půjčovat třetím osobám, atd...). Upozorňuji na problém, jak předmět výpůjčky vymezit při absenci evidence. Český esperantský svaz dal uvedené návrhy k posouzení svým právníkům a předběžně doporučuje řešení uvedené v bodě 2 nebo 4. Tato řešení nabízejí možnost podstatně jednodušší evidence a dávají prostor pro rozhodnutí, jak s jednotlivými materiály naložit. V každém případě však bude nutno materiál nějakým způsobem zaevidovat, což bude vyžadovat zvýšené úsilí. a odbornou sílu. Nikde nebylo bohužel zhodnoceno, že jde o sbírku a dokumentaci vyššího než místního či regionálního významu, z čehož vyplývá možnost požádat Pardubický kraj (při splnění určitých podmínek) o pomoc při zajištění prvotní evidence pro centrální evidenci sbírek v souladu s přijatou koncepcí muzejnictví v Pardubickém kraji. Jistě by bylo v silách Pardubického kraje, aby přechodně na dobu jednoho až dvou roků poskytlo Městskému muzeu Česká Třebová účelovou dotaci pro zajištění této potřebné činnosti, která je podle výše uvedených řádků podmínkou pro další rozvoj a využití esperantské sbírky jako celku.. Co dělá letos konstruktér Velorexu
Jak vnímáte plasty, které, zdá se, dnes člověka obklopují od kolébky po celý život? Je to vzácná surovina, ale v zemi nerozložitelná, trvale rostoucí množství plastů všude kolem nás ve mně vzbuzuje novou iniciativu. Navrhuji řešení ve formě technologického projektu. Zpracovává plastový odpad ovšem bez sebemenšího znečištění stopovými prvky. Plastový odpad je však různorodý, je třeba ho dále třídit? Nejvzácnější jsou PET láhve (polyetylétereftalát). Udrží-li se bez znečištění, dá se plně revitalizovat a udrží si jakost i cenu. Měl by se obhospodařovat po přejímce od rodin samostatně, např. systémem kus za kus, přímo od hospodyně, dokud je láhev čistá, neměla by mít stopy lepidla Patent na PET obal je nejúspěšnější na světě. Navrhuji, aby každý nový výrobek nebo obal byl posouzen tak, aby nevytvářel komplikace při jeho revitalizaci, recyklaci na výrobek nový. Významnou roli při sběru čistých PET lahví může sehrát školní mládež. Práci při zpracování (např. drcení, lisování ) čistých získaných PET lahví by získali zájemci z řad důchodců, tělesně postižených, pěstounské rodiny, nezaměstnaní, byla by to chybějící práce pro vězeňství apod. A ostatní plasty? Tak např. polypropylén se hodí na velkoplošné výlisky třeba pro automobilový průmysl (zatím se často i spaluje), technologii je třeba dotvořit. Polyetylén - v současné době v odpadech dominuje, často končí ve směsi na skládkách. Je ale vhodný pro revitalizaci, vyžaduje zvýšené ošetření. Jistou zvláštností jsou ještě krabice Tetrapack. Co s nimi? Takových krabic je více jak 30 druhů. Některé lze zpracovat přímo, jiné se musí upravit, bez úpravy jsou nezpracovatelné. Takových by mělo být co nejméně, surovina je v zemi neodbouratelná a tedy i nežádoucí. Tato komodita se minula pozornosti odpovědných orgánů a rozhodně zhoršuje životní prostředí. Oddělený materiál byl mohl být surovinou pro kartonážku, šetřil by dřevní hmotu. Pro nepřetržitý provoz je třeba denní přísun 20 tun hmoty. Žádná ze stávajících papíren tuto komoditu zatím nezvládá. Dá se na zpracování odpadů vydělávat? Zatímco na současný systém likvidace odpadu je třeba každoročně víc a víc doplácet, jsem přesvědčen, že při vhodně nastavených podmínkách lze v této oblasti úspěšně podnikat. Zatím se tak děje např. při zpracování kovového odpadu. Mohu ale doložit třeba to, že letos byl např. v Monaku vyhlášen Podnikatelem světa americký "král odpadků" Wayne Huizenga. Ve svých 68 letech dokázal šest ze svých firem dostat na největší světovou burzu. Dvě z nich ulehčují životnímu prostředí a zabývají se likvidací odpadků a odpadů.... Vracíte se také ještě k projektu lidového vozítka? Myšlenku dalšího rozvoje Velorexu jsem nikdy neopustil, právě ve spojení s plasty vidím další možnosti. Řadovým mezitypem byl "tříkolový moped s ochranou proti kácení a také proti nepohodě". Je to rarita jediná na světě a u nás bude "doma". Je přihlášen k patentování. Měl by to být rodinný mazlíček pro všechny věkové kategorie. Tříkolový moped ovšem není všechno. Jaký bude další typ - čtyřkolka? Bude to něco modernějšího s motorem o obsahu 50 - 100 ccm, také v kategorii L2. Jednoduchý, levný, všestranný, dvousedadlový s ochranou před nepohodou a velmi atraktivní, šumný. Bude pokračovatelem dřívějšího "ošumělého elegána" pro potřebu všech. V této třídě ani auto, ani motocykl nemáme. Bylo by chybou popularitu Velorexu nevyužít! Ještě na závěr: Loni byl událostí roku sraz stovky majitelů Velorexů v České Třebové k vašim osmdesátinám. Byl jste letos na nějakém dalším srazu? Po loňském srazu na českotřebovském letišti se letos v závěru května uskutečnil 1. horský sraz Velorexů v Krušných horách. Akce se zúčastnilo 41 tříkolek Velorex - Oscar. Sraz začal poblíž kolonády v Karlových Varech. Setkání jsem se na pozvání pořadatelů zúčastnil, byly to opět pěkné zážitky. Součástí srazu byl i závod Velorexů po horských silnicích mezi Horní Blatnou, Potůčky a Kovářskou. Pouze dva stroje nedojely. Další sraz se uskuteční 3. - 4. září v Plzni, bude to již druhý plzeňský sraz Velorexů. Pořadatelem je Komár tým, známý i v České Třebové.
Za Jaroslavem Holcem
Jaroslav Holec aktivně pracoval ve Svazu protifašistických bojovníků, od
roku 1979 byl členem výboru a pokladníkem Českého svazu bojovníků za
svobodu, od roku 1993 byl předsedou ORK a předsedou ZO v České Třebové.
Ještě v letošním roce aktivně spolupůsobil s panem Josefem Havlem při
vydání publikace "Oběti předcházejí vítězství", do které Jaroslav Holec
napsal jednu významnou část, už zmíněný spis "Vězeň číslo 29815 vzpomíná".
Několik jeho článků o historii kuželek i parnického lyžování vyšlo v
poslední době v Českotřebovském zpravodaji, pro který zajistil také
autentické fotografie nedozírné ceny. Pro tisk měl vždy vzorně vše
připraveno a napsáno na stroji. Stejně pravidelně poskytoval informace
kuželkářským fandům do klubové skříňky u Nového náměstí. MUDr. Ignác Arnstein – 140 let od narození
O doktoru Arnsteinovi se vyprávělo, že byl velice obětavým lékařem. Doslova ve dne i v noci držel pohotovost a k pacientům byl ochoten zajít třeba o půlnoci kvůli bolavému zubu. Při každém jeho odchodu z domu rodina věděla, kde se právě nachází. Měl i svého osobního drožkáře Josefa Píšu z chalupy čp. 61 Na Splavě, který doktora se svojí bryčkou dopravoval k naléhavým a vzdálenějším případům rychleji. S manželkou Annou, roz. Reinovou, vychoval MUDr. Arnstein dva syny, Kamila (tragicky zahynul v Praze během studií při střetu s automobilem) a Lva, který se stal advokátem. Jeho kancelář sídlila v otcově domě. Celá rodina Arnsteinova neunikla v průběhu II. světové války smrti. JUDr. Lev Arnstein, pobývající tehdy v Praze, skončil podle pamětníků v Osvětimi. Jeho matka Anna zemřela krátce před odjezdem transportu v litomyšlské nemocnici. MUDr. Ignác Arnstein z našeho města odjel 5. prosince 1942 s transportem do Terezína, kde také 28. listopadu 1943 zemřel. V posledních letech života dr. Arnstein lékařskou praxi ve svém domě již neprovozoval. Nástupcem se zde stal jeho souvěrec MUDr. Rudolf Kuh (* 14. 6. 1871). Byl zařazen do stejného transportu se svým předchůdcem. Letos v únoru 2005 jsme si připomněli nedožité 140. narozeniny kdysi všeobecně oblíbeného českotřebovského lékaře. Martin Šebela
|
Konečně
nastal den rozhodnutí, na který všichni čekali. Bylo rozhodnuto o dotacích
z EU. Výsledek jsme v České Třebové očekávali s napětím, neboť loni jsme
prožili jisté zklamání z toho, že náš připravený projekt nebyl zařazen
mezi dotované. Tehdy dostali přednost jiní. Letos byla navíc výše
rozdělovaných prostředků omezena. Oznámený výsledek jsme obdrželi těsně
před předáním textu tiskárně. Česká Třebová získá z fondů EU na zimní
areál Peklák dotaci ve výši 21 mil. Kč. "Tyto finance budou podle
stanovených zásad navíc podpořeny dalšími prostředky Pardubického kraje ve
výši 4 miliony korun," řekl Jaroslav Zedník. "Jsem rád, že jsme byli
úspěšní, udělali jsme pro to skutečně maximum, na přípravné práce již loni
město investovalo ze svého rozpočtu. Při této příležitosti bych chtěl
poděkovat všem, kteří se na přípravě záměru podíleli, je to kolektivní
práce. Důležité bylo, že náš českotřebovský záměr podpořil také Region
Orlicko - Třebovsko", dodal starosta. Význam rozhodnutí o dotaci je velký
také v souvislosti, že se v tomto kole jednalo o jediný projekt z našeho
Pardubického kraje, který dotaci získal. (Foto z otevření v r. 2006)
Na
základě stížnosti našeho spoluobčana Josefa Mináře se v dopoledních
hodinách dne 19.května t.r. dostavila tříčlenná komise z ministerstva
obrany vedená brigádním generálem ing. Josefem Prokešem na českotřebovský
hřbitov, aby se přesvědčila o tom, jak špatně jsme naložili s památníkem
padlých sovětských vojáků při jeho přemístění na nové místo. Byl jsem
k tomu přizván, protože jsme přemístění zajišťovali a naše společnost
provádí správu hřbitova.
Českotřebovská
výprava složena ze čtyř autobusů se 172 účastníky odjela kolem půl jedné
ráno 1. června na asi 1200 km dlouhou cestu do italského partnerského
města Agrate Brianza. Cesta probíhala podle plánu, počasí bylo pro
cestování příhodné. V 16 hodin odpoledne se všechny autobusy výpravy sešly
na parkovišti asi 30 km od Agrate, kde si účastnici zájezdu na sebe
oblékli městem připravená trička se znaky obou měst a nápisy Česká Třebová
- Agrate Brianza a visačkami se jménem pro snadnou identifikaci při
vzájemném poznávání s italskými přáteli. Na výjezdu z dálnice do Agrate
čekal na českou výpravu vůz městské policie, který doprovodil kolonu
přímo na náměstí sv. Pavla. Zde kolem páté hodiny odpolední očekával naši
výpravu přímo italský starosta Adriano Poletti. Účastníci setkání - Češi
i Italové se posléze přemístili společně do haly, kde se konalo slavnostní
uvítání. Starosta Adriano Polleti přednesl uvítací řeč v češtině, s
krátkým projevem (v češtině, tlumočeným do italštiny Helenou Lipenskou)
vystoupil také starosta České Třebové Jaroslav Zedník a také
administrátor českotřebovské římskokatolické farnosti Miloš Kolovratník.
Potom byla českotřebovská výprava rozdělena na části pro ubytování.
Vedení města a zastupitelé byli ubytováni v hotelu, soubory (Velký
swingový orchestr, pěvecký sbor Bendl, skupina Šutr a sportovní soubory)
pak na (církevní) ubytovně Oratorium, někteří i v rodinách. 
Základní
umělecká škola Česká Třebová a občanské sdružení Mariona připravily na
čtvrtek 20.června 2005 prezentaci projektu dětské opery, jejíž inscenaci
připravuje ZUŠ Česká Třebová pro příští školní rok 2005/2006. Projekt
podporuje Město Česká Třebová. Režii inscenace přebírá Václav Horák,
učitel literárně dramatického oboru naší ZUŠ, výtvarnou stránku projektu
zajišťuje paní Libuše Neradová, choreografii tanečních vystoupení Jana
Farníková. Na projektu dále spolupracuje Petra Helebrandová na přípravě
dětských partů, Petra Švichká na výrobě kostýmů. Inscenace bude (mezi
prvním a druhým jednáním) doplněna videoprojekcí, ve které bude specificky
filmovými prostředky dopovězen děj opery, na jejíž přípravě se
podílí firma Evro - foto - video. 
590
let od mučednické smrti M. J. Husa slavíme bez jeho památníku
Uvádíme
návrhy na řešení problému s neevidovanými esperantskými materiály archivní
povahy, které vypracoval v zastoupení Městského muzea právník MěÚ Mgr. K.
Honl. Text uvedených návrhů poskytl ke zveřejnění Český esperantský svaz (ČES).
(
Před
rokem jsem měli několikrát příležitost představit Mojmír Stránského
především jako konstruktéra tříkolky Oskar - Velorex. Letos se vracíme k
populárnímu Třebovákovi znovu, abychom si rozšířili povědomost o dalším
zaměření jeho činnosti. Ač věkem starodůchodce (letos oslavil v červnu 81
let), tak stále odhodlaný dál pokračovat v dalším vývoji vozítka a navíc
našel široké pole působnosti v oblasti dalšího zpracování plastového
dopadu.
Jaroslav
Holec, dlouholetý hráč, funkcionář a rozhodčí oddílu kuželek TJ Lokomotiva
oddílu lyžování v Jiskře Česká Třebová, člověk, který se aktivně zapojil
do protifašistického odboje a byl vězněn v koncentračním táboře, kde také
utrpěl úraz s trvalými následky deformace na levé ruce. Proto byl aktivním
členem svazu bojovníků za svobodu. Přes svůj hendikep se po válce zapojil
opět do aktivního sportovního dění a dosáhl výborných výsledků a dodnes je
aktivním rozhodčím I. třídy a funkcionářem oddílu. V 21. dubna t.r. se
Jaroslav Holec dožil 81 let.
Českotřebovský
lékař židovského vyznání, ve své době velice oblíbený, MUDr. Ignác
Arnstein, se narodil 18. února 1865 v Jindřichově Hradci v rodině Lazara
Arnsteina a jeho manželky Marie, roz. Schwarzové. Ve svém rodišti
vystudoval gymnázium a v dalších letech se věnoval studiu medicíny ve
Vídni, kde v roce 1890 promoval. Poté nastoupil na své první místo
sekundárního lékaře c. k. nemocnice Rudolfstiftung ve Vídni. Odtud se již
jako praktický lékař se soukromou praxí dostal do Čech a působil v Nečtinách
u Manětína na Plzeňsku. V roce 1893 přišel do České Třebové, kde nastoupil
jako železniční lékař a závodní lékař továrny HPS na Parníku. V roce 1901
zakoupil vlastní dům čp. 23 v Chorinově ulici. V dalších letech se stal
soukromým praktickým lékařem a odborným konzultantem státních drah.