Za MUDr. Evou Formánkovou                                             

První únorový den letošního roku vydechla naposled paní MUDr. Eva Formánková, českotřebovská lékařka, výtvarnice a oceňovaná spolupracovnice UNICEF.
Narodila se v Bratislavě před více než sedmdesáti pěti lety. Po studiu na gymnáziu v Prostějově vystudovala stomatologii na Palackého univerzitě v Olomouci. Šťastnou rukou vybrala v roce 1964 z možných umístěnek tu do České Třebové. Prvním místem, kde ošetřovala pacienty, byla ordinace na městské poliklinice. Začátek osmdesátých let znamenal změnu pracoviště, byla závodní zubní lékařkou v českotřebovské Perle, kde ale měla i své pacienty z obvodu. Po mateřské dovolené se vrátila na českotřebovskou polikliniku.  Po studiu na stomatologické klinice v Brně v roce 1983 obhájila závěrečnou práci a započala její ortodontická praxe. Záhy se v stala okresní ordinářkou a zastřešila ortodoncii i mimo okres Ústí nad Orlicí. Poskytovala svou péči pacientům nejen v České Třebové, ale i v Ústí nad Orlicí, Lanškrouně a Litomyšli. Po revoluci pak otevřela soukromou stomatologickou a ortodontickou praxi, prostřednictvím které umožnila místním pacientům ošetření s pomocí technologií dostupných v té době jen ve specializovaných centrech. Praxi, kterou postupně předala svému synovi, ukončila teprve před pár lety.
Česká Třebová byla pro ni šťastnou volbou i v osobním životě, v roce 1966 se vdala a s manželem Martinem by letos oslavili 52 let společného života. Syn Martin pokračuje v jejích stopách jako stomatolog na městské poliklinice a dcera Alice se specializuje na IT a management.
MUDr. Eva Formánková byla nejen lékařkou, na kterou se mohli pacienti kdykoli obrátit pro pomoc nebo radu, ale i talentovaná výtvarnice. Byla zakládající členkou českotřebovské skupiny výtvarníků Maxmilián. Její práce byly nedílnou součástí každé výstavy skupiny nebo na pravidelné Výtvarné Svinné. Nezaměnitelný rukopis, témata i jemný vtip jsou unikátním poznávacím znamením jejích děl. Její doménou byla kresba, abstraktní figury, kterými s podivuhodnou lehkostí jednou linkou dokázala vyjádřit náladu i věk postavy. Propracované koláže, snivé malby pastelem nebo akrylem. Dnes jsou některé její obrazy v soukromých sbírkách a lze je vidět i ve veřejných prostorech.
Své výtvarné nadání v posledních letech věnovala tvorbě pro nadaci UNICEF. Zapojila se do projektu Adopce panenek. Za svou práci na projektu získala od UNICEF významná ocenění. Její panenky pomohly zachránit přes 400 dětí po celém světě.
Vždy přijímala výzvy, které ji vstupovaly do života, s rozmyslem a odvahou. Její smysl pro spravedlnost a odpovědnost ji provázely po celý život. I když jí zdraví v posledních letech neumožňovalo příliš aktivit, stále se zajímala o dění ve společnosti, v kultuře i politice. Nejen v našem městě a okolí. Ovlivnila mnohé z nás a bude nám chybět.
Čest její památce.                                                                                                                              Milan Mikolecký