Velký letecký nadšenec Josef Gregor oslavil devadesátku  

Mezi jubilanty měsíce února 2018 jsme mohli zaregistrovat  Josefa Gregora (*1928), který 2. února  oslavil už neuvěřitelnou  devadesátku. Byl jsem mezi gratulanty a  měl jsem možnost spolu s jubilantem vzpomínat na dění, které z Třebováků už pamatuje málokdo.  Paměť panu Gregorovi naštěstí dobře slouží a  navíc ji může podpořit spoustou podrobně popsaných a vzorně srovnaných fotografií, a to snímků skutečně unikátních. Celý svůj život Josef Gregor zasvětil dráze, s výjimkou třech let po roce 1950, kdy absolvoval základní vojenskou službu, kterou mu tehdejší ministr Čepička  o rok prodloužil.

Velkou zálibou Josefa Gregora byly motory, motocykly a především letectví. Po skončení II. světové války vnikla vzácná možnost vybudovat letiště pro kluzáky na Třebovských stěnách nad Skuhrovem na pozemcích uvolněných odsunutými obyvateli. Nadšenců byla celá velká skupina, byly i zkušenosti z plachtařského odboru Masarykovy letecké ligy z období I. republiky

Na Stěnách pak od roku 1946 vlastními silami upravili bývalou stodolu  na hangár pro kluzáky,  další chalupu pro ubytování (tzv. internát) a byly i další plány.  Školní kluzáky startovaly tehdy s pomocí gumového lana nebo navijáku zn. Stratílek, pro lepší podmínky zde  byl pro umožnění startu letadel vykácen průsek lesa. To jsou léta, na která Josef Gregor rád vzpomíná, vzpomínky oživuje spousta fotografií.  Skupina kamarádů se pak v roce 1950 ztenčila odchodem na vojnu. Tam se však Josef Gregor se však přímo k letadlům (jak žádal) nedostal, sloužil u radistů, ale blízko letadel.

Po návratu z vojny však Josef Gregor zažil velké zklamání. Veškeré zařízení letiště na Stěnách bylo zlikvidováno a odvezeno na letiště v Ústí nad Orlicí, snad údajně proto, že zde nebyl telefon. Ale byly jistě i  byly jistě i jiné důvody. A tak nezbývalo, než za létáním dojíždět na orlickoústecké letiště. To nevydržel dlouho, tím plachtařské životní epizoda  skončila.

Po svatbě měl jiné starosti,  našel na dráze lépe placenou práci vozmistra. Gregorovi měli dvě dcery. Zájem o letadla a letectví jej však neopustil a  udržoval také trvalý kontakt s kamarády, z nichž někteří stále na ústeckém letišti působili. Nejznámější je osud O. Macka, který zde létal až do  r. 1980. Pak odešel do Starého Města u Moravské Třebové aby odtud uletěl za hranice.

Od roku 1980 se s kamarády z letiště opět začali na Stěnách scházet, vždy na začátku prázdnin. Byla to řada pravidelných setkání.  Na podnět O. Macka z emigrace  zde pak na Stěnách u cesty k Myšině v roce 1993 postavili pomníček s křížem a tabulkou se jmény těch, kteří zde po válce na kluzácích létali.  Mezitím Josef Gregor s kamarády pány. Šverclem a Schenkem byli hlavními iniciátory obnovení českotřebovského aeroklubu a jeho základny na letišti U Dvora. Začínalo se od nuly a v některých letech vypadalo dost nadějně, že se zde podaří vybudovat malé letiště pro sportovní činnost. Zatím je spíše v územním plánu než ve skutečnosti, i když zde již je postaven malý hangár a např. přípojka vody, pravidelně se zde koná poslední víkend v červenci "Setkání přítel létání", také i několik dalších akcí, aeroklub spolupracuje (s určitými přestávkami) se zdejšími aktivními leteckými modeláři. Důvody, které brání většímu rozvoji jsou především finanční, ale jistě i organizační.  Josef Gregor byl ten první, který by přál zdejšímu aeroklubu rychlý rozvoj a lepší podmínky.

Besedovali jsme nad stolem plným utříděných fotografií. Je jich tolik, že si to zaslouží další posezení a prozkoumání, je v nich celá letecká kapitola našeho města. Nebyla třeba tak slavná, jako jinde, ale stojí za to, abychom ji prozkoumali. 

Josefu Gregorovi jsem popřál k významnému jubileu hodně zdraví, slíbili jsme si další setkání nad leteckými fotografiemi.

Milan Mikolecký

Fotografie: plachtaři na stěnách :  Řehák Al. Gregor Ad. Macek Ol. Švercl K. Řehák Ot. Kubásek Ot. Vytlačil Jar. Gregor Jos. Stehlík. Sedící, Fišer Jar. Rubek Lum., Štarman,Balcar M.  1947