V roce 2009  věnoval ve druhém svazku sborníku Česká Třebová - historie, osobnosti Ing. Jaromíru Šlemrovi 35 stránek profesor Josef Slavík. 

Stať o Jaromíru Šlemrovi uvádí rozhovorem.

I jeho malá část vydá za dlouhý text v monografii a připomene Jaromíra Šlemra jako člověka, který byl  básníkem, spisovatelem, ochotnickým hercem a režisérem, skautem, milovníkem přírody, učitelem, ekonomem, ředitelem školy, také milovaným otcem rodiny. 

 

Vaše činnost v ochotnickém divadle byla neuvěřitelně bohatá. A´t jste byl kdekoliv, vždycky jste tam se studenty nebo místními hrál divadlo. Které ze svých představení pokládáte za nejúspěšnější, na které nejraději vzpomínáte? - Vždy a všude jsem uplatňoval Jiráskovu Lucernu a Šrámkovo léto.

 

Co pokládáte za svůj životní úspěch?

To, že jsem se setkal s vynikajícími lidmi ze skautingu a z ochotnického i profesionálního divadla......

 

I tento krátký úvod napovídá, kým vším byl Jaromír Šlemr.  Za svou bohatou činnost byl oceněn udělením Ceny města Česká Třebová "Kohout 2011",  a odznakem Josefa Kajetána Tyla uděleným 20. září 2005 za mimořádné zásluhy o rozvoj amatérského divadla ve Skutčí, v Šumperku  a v České Třebové. Jaromír Šlemr hrál 36 inscenacích, podrobně je dokumentováno i šest jeho divadelních režií. Do sborníku  vybral  do také deset jeho básní. Řada otištěných příloh svědčí o tom, že na divadelních prknech byl Jaromír Šlemr jako doma.

Již po dvou letech studia na Vysoké škole obchodní přišel Jaromír Šlemr 1. února 1947 do České Třebové jako učitel ekonomických předmětů na zdejší obchodní akademii. Zde se velmi brzy zapojil díky přátelství se Zdeňkem Malínkem do činnosti divadelních ochotníků. Hned první inscenace, kterou režíroval, se mu stala osudnou. Jednu z ženských rolí obsadil půvabnou studentkou gymnázia a nadanou herečkou Ludmilou Huráňovou, ve které našel spřízněnou duši nejen pro divadelní prkna, ale i pro soukromý život. Brzy po její maturitě v červnu 1948 svou vzájemnou náklonnost stvrdili 5. března 1949 sňatkem. V r. 1952 se pak manželům Šlemrovým narodila dcera Yvonna. (Po studiu na ČVUT - obor pozemní stavby žije  v Liberci.)

Po zrušení obchodní akademie v České Třebové byl Jaromír Šlemr 1. září 1950 propuštěn ze školských služeb, údajně neposkytoval záruky, že bude vychovávat studenty v duchu socialismu. Nastoupil jako dělník do cihelny, pak i do státních lesů,  pak absolvoval  základní vojenskou službu u tankové brigády v Dědicích u Vyškova. Vojna mu byla pro doloženou partyzánskou činnost o dva měsíce zkrácena. Po odchodu  do civilu pracoval jako účetní v Pramenu i jako frézař ve Strojtexu, přitom hrál ochotnické divadlo. Díky intervenci Bohuslava Routka se mohl v roce 1954 vrátit ke kantořině a nastoupit na  ekonomickou školu do Šumperka. Jezdil z domova daleko, ale za prací, která se mu líbila. Od roku 1960 pak učil ekonomickým předmětům na ekonomické škole ve Svitavách, při zaměstnání studoval na VŠ zemědělské v Praze a v r. 1966 získal titul inženýr ekonomie. Od září 1972 byl jmenován zástupcem ředitele  na střední ekonomické škole v Chocni, v r. 1983, dva roky před důchodem se stal i jejím ředitelem.

Mimo celoživotní působení v amatérském divadle je ještě třeba připomenout jeho básnickou tvorbu, ve které uplatňoval osobitou poetickou fantazii, psal divadelní kritiky, prózu (většinou "do šuplíku") a také rozhlasové a divadelní hry, ať již jako mladý ve Skutči nebo potom v důchodu. Poslední dramatickou prací  Jaromíra Šlemra bylo libreto pro dětskou operu Budulínek (hudba Robert Mimra),  která byla uvedena v roce 2006. V roce 2011 vydal Jaromír Šlemr sborník "Čas je jako kůň s jezdcem".  Kniha obsahuje jeho drobné prózy z mladých let a 40 básní z vrcholného období. Jeho prózy jsou spojeny se Skutčí, jeho verše naopak s Českou Třebovou.

Jaromír Šlemr byl během celého svého života nepřehlédnutelnou respektovanou osobností. Po smrti manželky v roce 2008, se kterou se jen velmi těžko smiřoval, měl čas na bilancování svého života. Díky Josefu Slavíkovi se podařilo připravit solidní přehled o životě a také o bohaté literární i dramatické činnosti člověka, který právem patří do "galerie osobností města". Zemřel jen měsíc před svými devadesátinami, které se chystal oslavit se svými přáteli, oslavu důkladně připravoval.  "Oslava", spíše pak pocta Jaromíru Šlemrovi, se potom podle připraveného scénáře v penzionu v Kozlově skutečně konala. Jaromír Šlemr na ní už sice fyzicky nebyl, byl však nejen v myslích všech účastníků, ale také ve vzpomínkách a videoprezentacích, díky kterým jsme to odpoledne před pěti lety mohli znovu prožít jeho naplněný a bohatý život....

Milan Mikolecký

Čas je jako kůň s jezdcem,

který cvalem mizí za obzorem

a nevrátí se ať chceme či nechcem!

Co zbývá?  Vzpomínky v srdci stářím chorém,

Které neustále blednou

Až zcela rozplynou se jednou.

                                                                                                    Jaromír Šlemr 2011