Říkali nám „bachmači“                        

Tímto oslovením nám říkali, když jsme v povinné vojenské službě sloužili jako příslušníci stavebních oddílů  železničního vojska. Používali ho mnohdy ti, kteří většinou ani neznali význam a vznik tohoto slova, myslíce, že oslovení má pejorativní význam, opak je pravdou.  

K tomu uvádím trochu historie. Vznik železničního vojska je spjatý s úsilím o získání samostatnosti Československa a to vojenským vystoupením čs. legií na Rusi. Vojenské střetnutí legií s postupujícím nepřátelským německým vojskem, v situaci, která vznikla po uzavření Brestlitevského míru dne 3. března 1918, došlo právě u ukrajinského města Bachmač, při bojích o důležitou železniční křižovatku. Bitva se udála ve dnech 8 až 13 března v r 1918, kdy čs. legie dobyly a uhájily železniční uzel proti značné německé přesile, v bitvě šlo o bytí či nebytí legií na Rusi.  Ovládnutím železnice bylo umožněno soustředění a formování legionářského vojska ze západní Ukrajiny a odjezd ešalonů s legionáři po transsibiřské magistrále na východ do Vladivostoku.

Při bojích se tehdy vyznamenal 6. Hanácký střelecký pluk, který má nyní  k připomenutí této bitvy pamětní desku na budově Krajského vojenského velitelství v Olomouci a také je tam pojmenovaná ulice názvem Hanáckého pluku. V bitvě u Bachmače padlo 145 legionářů a 200 jich bylo zraněno, ztráty německých vojáků ale byly  také vysoké.  Při bojích se vyznamenal i velitel 3. praporu, kterým byl kpt. Ludvík Krejčí, pozdější brigádní generál a náčelník generálního štábu  československé branné moci v kritické mnichovské době. Toho vyznamenal Řádem bílého lva až prezident in memoriam v roce 2017, zemřel totiž už v roce 1972 v hodnosti vojína v nemocnici v Ústí nad Orlicí. Vojáci legií tehdy při jízdě vlaků po transsibiřské magistrále museli řešit nejen vojenskou situaci ve složitých  podmínkách  občanské války ale také provoz a odstraňování poškození na železniční trati vzniklých válečnými událostmi a tam je příčina vzniku zárodku specializace vojenské železniční odbornosti, a již tam proto byly vytvořené železničářské jednotky legionářského sboru.

Význam železnice pro vedení války a obrany státu si v té době uvědomovaly všechny evropské vlády včetně vlády  nově vzniklého  samostatného Československa. Již předseda branného výboru Národního výboru František Udržal, rodák z Dolní Rovně u Pardubic, který byl opakovaně pozdějším ministrem národní obrany a předsedou vlády za první republiky, organizoval vznik a dislokace železničních útvarů. Už v roce 1919 vznikl v Pardubicích železniční pluk, který byl umístěn v prostoru u řeky Chrudimky, kde se vybudovalo cvičiště, ubytovací budovy pro vojáky a sklady pro techniku. Z pluku vznikla železniční brigáda a rozšířila se síť železničních útvarů po celém Československu. Později železniční brigáda obdržela  v r. 1959 od prezidenta  republiky čestný název „ Bachmačská“, vojsko se vyčlenilo ze ženijního vojska a vzniklo samostatné železniční vojsko. Činnost při výcviku se soustředila nejen na stávající železniční síť ale i do jiných dopravních oblastí.

Železniční vojsko se např. podílelo na výstavbě nyní již snesené lanové dráhy od  chrudimské firmy Wiesner z Jánských Lázních na Černou horu a to stavbou pomocné montážní lanovky, po 1. světové válce opravila most přes Dunaj ve Štúrově, který ale byl zničen v následující 2. světové válce a byl obnoven až v nedávné době z prostředků EU (Maria Valeria híd) a dále se podílelo na rozšiřování železniční sítě. Při stavbách hraničních opevnění budovaných na obranu první republiky stavěli železniční vojáci k těmto objektům lanovky a drážky pro dopravu stavebního materiálu.

Po 2. světové válce  železniční vojsko v rámci výcviku provádělo jednak opravy poškození žel. tratí válkou, ale dále také generální obnovy  a stavbu nových železničních tratí, např.  budovalo širokorozchodnou trať Čierna nad Tisou – Haniska při Košicích, výstavbu Polanecké spojky, Trať Družby, novou trať Havlíčkův Brod – Brno, výstavbu kolejiště Východoslovenských železáren a každý rok provedlo obnovu v průměru cca 50 km  železničních tratí. Málokdo ale ví, že se také podílelo na některých významných stavbách jako byly v Praze Nuselský, Barrandovský most nebo most Barikádníků a také na výstavbě nové budovy Federálního shromáždění a jako technicky obtížnou práci lze považovat  pomocnou stavbu více jak 90 m vysoké středové podpěry při stavbě Žďákovského mostu  pomocí stavebnice PIŽMO  ale zejména její následnou demontáž z již zatopené Orlické přehrady.

Vojáci železničního vojska také působili v České Třebové při demontáži  železobetonového Herzánova mostu na brněnském zhlaví železniční stanice, v místě nynějšího podchodu u firmy Korado. Most bylo nutno odstranit z důvodu výstavby seřaďovacího nádraží a přestavby železničního uzlu v 60 letech. Podařilo se to provést za plného provozu s použitím unikátní technologie bez výluky provozu což byla  mistrovská ukázka ženijní práce.  Vojáci byli ubytovaní ve stanovém táboře  umístěného v nedaleké Zádulce. Ve starých nocležnách v České Třebové, (nyní  je tam umístěno Dopravní vzdělávací středisko), byla umístěna provozní jednotka žel. vojska z řad vojáků  provozních  profesí vykonávajících  výcvik na železnici v žst. Česká Třebová. V místě, kde se v prostoru železniční stanice nyní nachází dopravce kontejnerů Metrans byla  také dříve umístěná montážní základna kolejových polí železničního vojska.

Připojuji i svoje  osobní vzpomínky na službu v železničním vojsku, kdy jsem   v roce 1968 nastoupil na  jednoroční vojenskou službu k železničnímu vojsku, k 9. mostnímu pluku do Pohořelic u Brna, k mostnímu praporu. Na začátku léta jsme u železniční stanici Březnice na trati Protivín – Zdice  zřídili svoji základnu. Na této trati jsme jen po dobu letních měsíců  jednoho roku zrekonstruovali 3 železniční mosty a to u obce Lochovice, most přes řeku Litavku. Původní železniční příhradový most z roku 1875 jsme nahradili ocelovým nýtovaným mostem vyrobený v polské mostárně. Nedaleko Březnice, v Dobré Vodě jsme vyměnili původní most přes řeku Skalici za nový, sestavený ze dvou předepjatých betonových nosníků a třetí most umístěný v nepřístupném lesním terénu mezi obcemi Smetanova Lhota a Ostrovec  překlenující ve vysokém náspu řeku Lomnici. Rovněž původní příhradový ocelový most ze svářkové ocele jsme nahradili také konstrukcí z předepjatého betonu. Montáž těchto betonových nosníků  ze tří kusů betonových částí byla prováděna a předpínána nedaleko od mostu u žel. zastávky Ostrovec.

Výměna mostů vždy proběhla v týdenní výluce o to větší a náročnější byla příprava, zpřístupnění stavenišť a pečlivé provedení přípravných prací. Práce vykonávali vojáci základní služby, kteří před tím prošli výcvikem v sídle útvaru v Pohořelicích, kde získali patřičné odbornosti. Chodu jednotlivých prací a organizaci vojenského života na těchto třech stavbách velelo jen několik důstojníků z povolání a   jednoročních absolventů. Celá činnost na těchto stavbách byla také zkomplikovaná a narušená známými srpnovými událostmi roku 1968.

Železniční vojsko vyvinulo ke své činnosti řadu speciálních drážních montážních a stavebních zařízení a strojů, která se časem odtajnila a začala se používat i civilními stavebními firmami. Například různé stavebnice mostů, stavebnice podpěr, pokladače kolejových polí, montážní jeřáby a další jednoúčelová drážní zařízení. Největší přínos však byl ve výcviku vojáků, kteří svoji drážní odbornost a nebo  získanou technickou zručnost mohli využít i po odchodu ze základní služby v civilní profesi. Mnoho dopravních odborníků prošlo vojenskou železniční službou např. i  známý aviatik, pardubický rodák, a pilot Jan Kašpar byl záložním důstojníkem železničního vojska.

Ukázalo se, že vojenská doprava směřuje k dopravě po silnici, byla zrušena povinná vojenská služba a tak na základě usnesení Rady obrany státu bylo  železniční vojsko v roce 1994  zrušeno.  

Letos v říjnu budeme vzpomínat 100. výročí vzniku samostatného Československa. Již v březnu bychom si ale měli také připomenout 100. výročí bitvy u Bachmače, která vzniku republiky předcházela a vzniku železničního vojska v samostatném Československu a jeho činnosti a přínosu nejenom na železnici a to v celém bývalém Československu.