Michal Horák chtíc nechtíc patří k aktuálnímu kulturnímu životu tohoto města. A to už dlouho a navíc dosti specifickým způsobem. Nemaluje, alespoň ne nijak zvlášť intenzivně,  nesochaří, neprojektuje ani nestaví budovy, nepíše knihy a nehraje divadlo. Přesto je ho všude ve městě plno, na plakátnicích, kolem městského muzea, v blízkosti městského úřadu, v okolí Kulturního centra. Upřimně řečeno, pokud se v České Třebové jen trochu zajímáte o kulturu, tak kam vaše oko pohlédne, tam Michal Horák.

Dnešní zralý výtvarník je českotřebovským rodákem. Významné impulsy pro jeho osobnostní rozvoj přirozeně přineslo dětství i rané mládí, aktivní zájem o umění ale ležel až někde u dna, prozatím dobře ukrytý. Jeho vzdělání proto šlo úplně jinam, ke zcela praktické  profesi. Stejně ji nevykonával dlouho, netěšila ho, a tak v nových, posametových  poměrech odešel dosud jen málo výtvarně využitý  Michal Horák k reklamě, aby  začal zúročovat své dosavadní zkušenosti amatérského fotografa a zejména své obecné výtvarné cítění jako grafik. A to – s jistou proměnou vnějšího pracovního rámce – činí v zásadě dodnes. A ne špatně.

Jako fotograf a grafik se Horák podílí na dnes už nekonečné řadě rozmanitých tiskovin nejrůznějšího charakteru – reklamních, popularizačních, ale i ryze odborných. Horákovskou fotku jste mohli najít v Orlickém deníku, grafické řešení (často opět s fotografiemi) najdete na letáčcích a skládačkách pojednávajících o přednostech našeho města, v doprovodných publikacích k výstavám, v katalozích, kalendářích, muzejních sbornících a samostatných publikacích. Všechny tyhle Horákovy práce poznáte. Jsou jiné, osobité. Horákovské.

Každý z nás může vydat jen takovou energii, jakou v sobě má. A Michal Horák nemůže být a ani není výjimkou. Ačkoliv jeho osoba působí spíše robustně, mluví jeho výtvarný projev – fotky, dnes tady prezentované malby  a už vzpomenutá grafická řešení ledasčeho – mluví jinak. 

To, co vychází z Michalových rukou, vyznačuje se obvykle těmito rysy: