Ohlédnutí: Desátý ročník Hudebního festivalu Antonína Bennewitze 2008 měl nabitý program jako nikdy předtím

Rusalka, Gabriela Beňačková i nový památník v Přívratu...                              
Velkolepé zahájení desátého ročníku HFAB

Dopoledne v Přívratu bylo velmi slavnostní. Za velké účasti pozvaných hostů i návštěvníků z širokého okolí byla v Přívratu odhalena nově instalovaná a restaurovaná pamětní deska na novém podstavci v nově vytvořeném parčíku u silnice poblíž jeho rodného domu - myslivny čp. 1, kde se skladatel narodil před 175 lety.  Pořadatelé - Obec Přívrat se svého úkolu zhostila znamenitě a bezchybně, přálo i počasí. Předpověď hlásila deštivou a studenou neděli, ale skutečnost byla lepší než se čekalo. Bylo tak možné realizovat tzv. "suchou variantu", celá slavnost včetně hudebního vystoupení Bennewitzova kvarteta se uskutečnila v nově vytvořeném areálu.  Na slavnosti uvedené místostarostou Přívratu vystoupil starosta Miroslav Veselý, který přednesl vyčerpávající projev zaměřený na osobnost hudebního skladatele a dále ředitel Kulturního centra doc. Mgr. František Preisler, který se zaměřil na význam Antonín Bennewitze pro českou hudební historii a zejména pro pražskou konzervatoř. Krátce vystoupil i hejtman Pardubického kraje Ing. Ivo Toman a starosta České Třebové Jaroslav Zedník. Slavnostní odhalení nového památníku Antonína Bennewitze, vytvořeného formou Dosoudil Konice provedl František Preisler.  Bennewitz quartet pak zahrál na slavnosti polku Bedřicha Smetany, také jako pozvánku na večerní zahajovací koncert festivalu v Malé scéně. Starosta obce Přívrat pak udělil  jménem zastupitelstva obce pamětní listy, které obdrželi členové Bennewitzova kvarteta  a také doc. Mgr. František Preisler, ředitel festivalu Antonína Bennewitze.  Slavnost sledovaly opravdu davy lidí, odměnili výkon hudebníků i projevy řečníků potleskem. Na závěr slavnosti pak František Preisler připevnil na obecní prapor novou stuhu připravenou k letošnímu výročí, která bude připomínat tuto událost a také 175. výročí rodáka Antonína Bennewitze a 10. výročí od vzniku Bennewitzova kvarteta.  Pro účastníky slavnosti a její hosty vylo v restauraci u Coufalů připraveno občerstvení, připravené opravdu pečlivě, kronikář obce Přívrat J. Stránský připravil na jevišti sálu velmi zajímavou výstavu dokumentů z kroniky obce Přívrat, zachycující řadu důležitých okamžiků z historie obce a také i slavnostní okamžiky z prvního odhalení desky Antonínu Bennewitzovi v roce 1959, kterého se tehdy zúčastnil i hudební historik prof. Václav  Holzknecht. Posezení s hosty, mezi kterými nechyběli i představitelé okolních obcí Řetové, Řetůvky, Semanína a Dlouhé Třebové se zúčastnil i krajský hejtman, velmi se zajímal o problémy regionu i samotné obce Přívrat a nešetřil chválou nad organizací slavnosti. Pořadatelům napsal do obecní kroniky jistě velmi cenný zápis.  V srdečné atmosféře se hovořilo o mnoha věcech, debata prospěla k vzájemnému poznání. Rozhodně to tedy nebyla nějaká formální návštěva, vždyť to bylo současně i setkání s šesti starosty ze zdejšího regionu a spoustou občanů.

 
KOJK: Čajkovského klavírní koncert b - moll nadchl posluchače
Koncert pro klavír a orchestr č.1, b moll, op. 23 Petra Iljiče Čajkovského se pokud paměť sahá, v České Třebové ještě nehrál a tak se v pátek 11. dubna konala českotřebovská premiéra.  Komorní orchestr Jaroslava Kociana a jeho dirigent MgA. Bohuslav Mimra si pozval na tento koncert vynikajícího klavíristu, pětatřicetiletého vysokomýtského rodáka MgA. Jana Jiraského, Ph.D. Vystudoval pardubickou konzervatoř a poté Janáčkovu akademii múzických umění v Brně u prof. Aleny Vlasákové a má za sebou přes svůj mladý věk neuvěřitelně bohatou a úspěšnou profesionální kariéru. Nyní po úspěšně vykonaném konkurzu (2004) vyučuje Jan Jiraský klavírní hru na brněnské JAMU. Koncert přilákal do velkého sálu Kulturního centra mnoho příznivců orchestrální hudby nejen z České Třebové, ale i z okolních měst, např. z Ústí nad Orlicí, Letohradu, z Lanškrouna. Zajímavostí bylo současně předvedení mistrovského klavíru firmy Kašpar, která připravila pro návštěvníky festivalového koncertu také další prezentaci svých výrobků - pianin ve foyeru Kulturního centra. Jde o kvalitní výrobky, které podtrhly význam koncertu a také našeho hudebního festivalu.  Čajkovského koncert v provedení KOJKU a Jana Jiraského byl posluchači aplaudován vstoje, byl to skutečně velký zážitek pro všechny přítomné. Druhá část koncertu patřila Antonínu Dvořákovi a jeho "Novosvětské". Symfonie č. 9, e moll, “Z Nového světa”, op. 95 se již v České Třebové hrála, např. v provedení orchestrálního sdružení Smetana, ale naposledy také v provedení (posíleného) Komorního orchestru Jaroslava Kociana ještě v sále Národního domu. Také nové provedení této slavné Dvořákovy symfonie bylo velký počinem, hodným ocenění.  Koncert byl zajímavý, právě Hudební festival Antonína Bennewitze dává příležitost k tomu, abychom mohli být na  takových krásných koncertech. KOJK pro tento projekt posílilo na 18 hráčů dechové sekce.

Festivalový koncert měl dokonce dvě mezinárodní návštěvy. Přijala jednak pozvaná kulturní delegace z polského města Olawa, ve které spolu s místostarostou Jerzy Hadrysem, byli také Jacek Gasior, ředitel Základní umělecké školy v Olawě, pan Marek Rostecki, ředitel Kulturního centra v Olawě a Miroslawa Sydzik, vedoucí taneční skupiny latinskoamerických tanců v Olawě. Oceňovali kulturní život v České Třebové a náš hudební festival a samozřejmě srovnávali naše možnosti se svým městem, které zatím nemá odpovídající sál pro podobné koncerty. Také způsob řízení kultury je v Olawě poněkud jiný. Přijeli také dva Italové, zástupci italského pěveckého sboru  Il Rifugio z italského města Seregno. Důvod jejich návštěvy našeho města byl ale spíše smutný, zúčastnili se posledního rozloučení s panem Oldřichem Tomešem, díky kterému před lety družba sboru Bendl a Il Rifugio vznikla.

Gabriela Beňačková byla přijata na českotřebovské radnici
Koncert světoznámé sopranistky Gabriely Beňačkové a organisty Aleše Bárty v kostele sv. Jakuba byl dlouho očekáván. Pěvkyně s doprovodem byla také odpoledne před koncertem přijata starostou města Jaroslavem Zedníkem a podepsala se také do pamětní knihy města. Napsala: "Moc děkuji za milé přijetí. Těším se na večerní koncert. Vaše Gabriela Beňačková." Od starosty dostala krásný dar: keramickou vázu od z keramické dílny Ladislava Šicha, kterou velmi obdivovala. Hovořila zde o svých dojmech z České Třebové, ocenila její klid a pěknou krajinu, která v ničem nezaostává za atraktivními terény v Rakousku, přiznala, že má stále co objevovat. Vzpomínala na svoje působení na operním festivalu v sousední Litomyšli a nyní na svoji novou aktivitu v Rychnově nad Kněžnou.
Ráda přijala nabídku doc. Fr. Preislera vystoupit na desátém ročníku našeho festivalu. Pro koncert v kostele sv. Jakuba upravila svůj obvyklý operní repertoár, který zaměřila na dílo G.F. Händela a především Antonína Dvořáka (Requiem) a Biblické písně op. 99. Aleš Bárta se na koncert ve sv. Jakubu vyloženě těšil. Ocenil přístup města realizovat náročnou rekonstrukci varhan, na nástroje od firmy Grygar z Prostějova hraje i v jiných městech, např. v Litomyšli.
 
Dvořákova Rusalka v provedení Národního divadla Praha
Opera Antonína Dvořáka v provedení Národního divadla v Praze. Událost, která se mimo Litomyšl v okolí neopakuje!  Právě Rusalka takto provedená udělala letošní desátý ročník našeho hudebního festivalu Antonína Bennewitze vskutku zajímavým, neopakovatelným. Kdyby se hrála v Lïtomyšli v rámci  tamního operního festivalu, byla by vyprodána do posledního místa, ačkoliv by byly ceny vstupenek trojnásobné. Stejně tak je již nyní vyprodáno stejné představení téhož orchestru s poněkud obměněnými sólisty na open air představení v květnu v Rychnově nad Kněžnou. U nás vyprodáno sice nebylo, ale ostuda to také nebyla. Dvě stovky diváků velmi ocenilo výkony  zpěváků i orchestru a také našeho pěveckého sboru Bendl, který si velmi považuje, že spolupracuje i s operou Národního divadla. A bude spolupracovat znovu právě na představení v Rychnově nad Kněžnou. Stalo se tak po nabídce doc. Mgr. Františka Preislera, která byla uměleckým vedením opery ND akceptována. Bendl byl při přípravě podroben samozřejmě přezkoušení, které dopadlo ke spokojenosti  všech. Třebováci viděli úplné tříhodinové představení, zpěváci své role hráli, pouze nebyla divadelní scéna a příslušné kostýmy.  Ale o to možná byl hudební prožitek ještě větší. Orchestr na jevišti byl ve středu všeho dění, posluchači měli hráče i dirigenta pod kontrolou, mohli dobře sledovat precisní souhru a pro zpěváky byl dostatečný prostor na to, aby vyjádřili své role nejen pěvecky, ale také herecky. V centru dění byla krásná hudba Antonína Dvořáka, zněly známé árie a písně, vysoce profesionální výkony sólistů a také našeho pěveckého sboru. Ten bylo vidět jenom uprostřed druhého jednání, kdy předstoupil do dobře provedeném antré před orchestr. Jinak byl dle scénáře "za scénou" a s omezeným kontaktem s dirigentem. Posluchači se ptali na osvětlení scény, které jim připadalo chudé. Jenže na přání orchestru nebylo možné používat žádné světelné efekty, šlo především o kvalitní hudební prožitek. Přesto např. právě sboristé Bendla byli při jejich vystoupení před orchestrem velmi nerovnoměrně osvětleni jak při "Květinách  bílých na cestě", tak i při jejich "děkovačce" po druhém jednání.  Ta byla tak upřímná, že zmátla několik diváků, kteří už mysleli, že je konec představení. (Sbormistr Josef Menšík si pak po představení na velké děkovačce zapomněl přijít pro svoji květinu a tak zbyla)...
 
Rusalka byla věnována zesnulému dirigentovi Františku Preislerovi
Úvodem večera zazněl velmi emotivní  úvodní projev uměleckého ředitele Smetanovy Litomyšle Vojtěcha Stříteského, vzpomínka na předčasně zesnulého dirigenta Františka Preislera a Rusalku.  Rusalka byla věnována zesnulému dirigentovi a to ne náhodou, ale naprosto po zásluze. Naprosto po zásluze se tato vzpomínka uskutečnila také v České Třebové, neboť František Preisler byl také Třebovákem, tak se k tomu doznal právě před rokem, když mu starosta města právě na místě, kde stál Vojtěch Stříteský, předával Cenu města, také po zásluze.  Už jen to, že závěrečný koncert  Bennewitzova festivalu uváděl  Vojtěch Stříteský, šéf daleko většího festivalu a také Pardubické filharmonie, předznamenává, že se po deseti ročnících dere náš festival na světlo světa. Svým obsahem má na to, aby se stal navštěvovaným. To ovšem za předpokladu, že bude trpělivě oslovovat média a také cestovní kanceláře, pořádat tiskové konference a to ne ve Třebové, ale aspoň v Pardubicích nebo třeba i v Praze. Snad by mu k cestě na výsluní mohla přispět i Litomyšl, třeba spoluuspořádáním některého z koncertů... 
Je třeba festival dostat na stránky novin a také odborného tisku. Domnívám se, že to je možné realizovat právě teď, tedy den po skončení našeho festivalu zveřejnit tiskové zprávy, rešerše a pozvat na ročník další, připravit výstavní panel o našem festivalu alespoň n červen do Litomyšle, a prodávat tam vstupenky, v předstihu do určitého termínu třeba zlevněné...  A rozhodně všude posílat plakáty. Protože Smetanova Litomyšl není také jen pro místní, naopak, ti často nadávají, že se o (předražené) lístky rozdělí cestovní kanceláře a pro domácí nezbude. A to stejné platí ale i o nás, my jsme pro Litomyšl vlastně také místní, dojedeme tam za 15 minut. V Praze by to bylo vlastně "za rohem"...
 
Vynikající koncert v rotundě sv. Kateřiny
MIROSLAV KEJMAR - TRUMPETA JIŘINA POKORNÁ - VARHANY
Rotunda sv. Kateřiny byla svědkem třetího festivalového koncertu desátého ročníku Hudebního festivalu Antonína Bennewitze. Vytvořila pro koncert velmi důstojné prostředí. pořadatelé umístili do prostory rotundy 80 sedadel,  víc se už nevešlo. O koncert byl velký zájem.  Prostředí rotundy také obdivovali oba protagonisté koncertu, především Jiřina Pokorná byla překvapena prostorností rotundy a blahopřála pořadatelům k tomu, že ji využívají pro pořádání kulturních akcí, byla velmi povděčná i velké péči o historický varhanní nástroj. Varhanář Josef Poukar  varhany před koncertem opět naladil a připravil,  poslední koncert se zde konal v říjnu v rámci Mezinárodního varhanního festivalu. Jiřina Pokorná patří mezi přední české varhanní instrumentalisty. Své solistické zaměření rozšiřuje o spolupráci s našimi předními instrumentalisty, zejména právě s trumpetistou České filharmonie Miroslavem Kejmarem, houslistou Pavlem Hůlou a dalšími významnými komorními soubory.
 Byl to vynikající nápad pozvat společně s  Jiřinou Pokornou světoznámého trumpetistu Miroslava Kejmara.  Zvuk jeho trumpety naplnil spolu s varhanami prostor rotundy nenapodobitelným zvukem již v úvodní skladbě F. Händela: Gloria in excelsis Deo,  v dalších Händelových skladbách nebo třeba ve skladbě Ave Maria Fr. Schuberta. Trumpetista Miroslav Kejmar  patří mezi elitu českých hráčů na žesťové nástroje. Vyvíjí mnohostrannou uměleckou aktivitu jako dlouholetý člen České filharmonie, kromě práce v orchestru a sólistické činnosti se věnuje také komorní hudbě. Příležitostně vystupuje v několika komorních žesťových ansámblech. Na závěr koncertu věnoval krásné Adagio T. Albiononi  svému příteli a nedávno zesnulému dirigentovi Františku Preislerovi.
 
Desátý ročník byl příslibem budoucího rozvoje festivalu
Nesmíme ani zapomenout  slavnostní odhalení nového památníku v Přívratu, rodišti Antonína Bennewitze bylo velkolepým úvodem festivalu (za účasti hejtmana Pardubického kraje Ivo Tomana) a Rusalka byla jeho velkolepým zakončením a současně příslibem, že i další ročníky nemohou být horší, že budeme dále držet laťku, že připravíme navíc v době festivalu třeba nějakou tématickou výstavu a pozveme další významné hosty. Festival tvořilo pět výborných koncertů. Nebyly všechny vyprodané, ale jen proto, že přišli většinou jen místní. Úroveň festivalu je ale tak vysoká, že se nemusíme bát pozvat i zahraniční umělce a nabídnout lístky v okolních městech, v rozhlase, na veletrzích cestovního ruchu....
Je to jistě i o penězích, ale i sponzoři vidí, že jde o rostoucí smysluplný projekt a myslím, že jich neubývá, spíše naopak. Nemáme jistě mezi sponzory např. Skansku, ale dobře vím, že pochopení a vstřícnost sponzorů festivalu je třeba velmi pochválit, také město dbá na to, aby bylo možné připravit důstojný program. Já osobně se domnívám, že vložením 300 tisíc korun do městského hudebního festivalu  udělá město více, než vložením  stejné částky do jiných akcí. Při zvýšené podpoře hudebního festivalu od Města  by se jistě i dále zvýšila podpora od Pardubického kraje.Vzoprem může být hudební festival Novákova a Tomáýškova hudební Skuteč. To by se samo o sobě jistě projevilo i na dalším růstu našeho festivalu.  A nejde přece jen o  o profesionální tělesa, stejně tak je festivalem podpořena práce Komorního orchestru Jaroslava Kociana, který je amatérským sdružením se špičkovou úrovní. Právě v roce 2008 spoluprací s Národním divadlem potvrdil své kvality také českotřebovský sbor Bendl.  Přeji tedy našemu festivalu další úspěšné ročníky a pokračování v dosaženém trendu, by se festival stal ozdobou našeho kulturního života a aby neměl nikdy "hluboko do kapsy".

Milan Mikolecký (vybráno z textů k jubilejnímu 10. ročníku Hudebního festivalu Antonína Bennewitze 2008)