Ohlédnutí na
jubilejním 500. českotřebovským koncertem KPH
Jubilejní 500. koncert KPH
je zaznamenán i v kronice českotřebovského Kruhu přátel hudby včetně
zápisů vystupujících umělců, Alexandra Shonerta a jeho maminky Natalie
Shonertové, které dále zveřejňujeme. Připomeňme, že předchozí jubilejní
400. koncert KPH se uskutečnil v roce 2003 a během poslední stovky
klubových koncertů tedy příznivci koncertů vážné hudby zestárli o 15
roků. přesto abonentů neubývá, naopak se podařilo počet předplatitelů
koncertního cyklu před několika lety rekordně navýšit a i
dnes je více než stovka abonentů, více než v jiných tradičních
východočeských městech s dlouhou hudební tradicí - v Ústí nad Orlicí,
Chrudimi nebo např. Náchodě.
Kronika i
další prameny umožňují bádat také o tom, jak vypadaly první koncertní
sezóny v padesátých letech
V té době byla v České
Třebové velmi agilní Osvětová beseda, která pořádala koncertní, ale i
další přednáškovou činnost, zřizovala např. také okrašlovací odbor a
astronomický kroužek. V letech 1955 - 1958 vydávala také vlastní
časopis, který vycházel za redakční spolupráce Jaroslava Hosnedla a
Emila Mikoleckého v grafické úpravě Stanislava Víši. Zde můžeme
vypátrat první hudební čtvrtek, který se uskutečnil v září 1955 a na
kterém vystoupila houslová virtuózka Nora Grumlíková. Druhým koncertem
v pořadí pak byl koncert svitavského kvarteta 27. října 1955. Koncerty
se konaly ve vyprodaném sále Dělnického domu. Televize tehdy ve
Třebové nebyla, proto se koncertní ale i divadelní činnosti ve městě
tak dařilo, hrála dvě kina. První záznam v kronice Osvětové besedy se však váže k
zajímavé přednášce, kterou v České Třebové absolvoval 27. září 1958,
tedy před 60 lety známý český cestovatel F. A. Elstner. Na první list tehdy nově zřízené kroniky Osvětové besedy
napsal:
Virtuální sbírka obrázků
kostelíčka stále bohatší
Lze říci, že každý den dostávám do sbírky další virtuální
exemplář, celá sbírka nyní 17. března 2018 čítá přesně 124 fotokopií,
tedy virtuálních kostelíčků. Mnohé z obrázků jsem byl vyfotit přímo u
jejich majitelů a na mnohá místa ještě musím dojít. Mám přislíbené i
další sbírkové exempláře, které ještě nebyly poslány. Mimo obrazů
tradičních jsou i zajímavosti, sbírku bude třeba roztřídit. nabízí se
třídění podle použitých technik, podle autorů, podle stáří, ale vždy
zůstanou exempláře o kterých mnoho nevíme a zůstanou tak nějak mimo
roztřídění. Jsou dřevoryty, intarzie (zatím přislíbené), perokresby,
litografie, kresby tuší, oleje, tempery....
Řada majitelů nabízí své "Kostelíčky" zapůjčit i na
skutečnou výstavu. Navázal jsem také spolupráci s orlickoústeckou
střední školou umělecko průmyslovou, jejich studenti také přispějí
svou "troškou do mlýna", např. tak, že se pokusí stejné téma zpracovat
různými technikami.
Aby bylo povídání
sbírce doplněno alespoň několika ukázkami, tak jich
prvních deset
zařadím :
Kostelíček Karla Tomeše, zvláštní pohled, zaslal p. Bittner
- Kostelíček
autor J. Škeřík, zaslala paní Hana Dušková
Kostelíček - autor Vladimír Kormout, Praha Kostelíček,
autor VB zaslal Otokar Dobrovský nejmladší
Kostelíček - zaslal p. Ludwig Kostelíček - autor Ivo Soukup - kresba tuší
2013 ( + 5 dalších obrázků ! )
Kostelíček - autor Otto Fusek
Kostelíček - rytina ve dřevě - zaslal Petr Vomáčka
Kostelíček - autorka Marta Demelová 1974
Paličkovaný kostelíček - zaslal p. Bartoš.
Uvádění obrázků ze sbírky bude mít pokračování,
nakonec předvedeme sbírku v
celé velikosti..... (mm)
CYKLUS BLANKA KOSTŘICOVÁ UVÁDÍ
TEREZA LÍMANOVÁ: DOMEČEK
  Autorské čtení z autobiografické prózy pražské spisovatelky a malířky.
Domeček je inspirován dětstvím v malostranském domě, jenž
trvale a až fatálně ovlivnil celý následující autorčin život i dílo,
literární i výtvarné.
Blanka Kostřicová přečte v úvodu svou recenzi knihy (vyšla v kulturní
revue Souvislosti), z níž vybíráme:
„…objevilo (se) se silnou naléhavostí téma, které v současné české
próze jistě nepatří k nejfrekventovanějším: intenzivní prožitek
sounáležitosti s rodným domem, s jeho příběhem či téměř bytostí, i
s příběhy jeho obyvatel – několika generací jedné rodiny.“
„Dětství prožité v malostranském
domě je čímsi nesmírně cenným, silným, působivým, v mysli vypravěčky
jistě trvalým a napořád živým, avšak zároveň je nejen tato životní
etapa, ale především s ní spjatý dům pociťován jako cosi, co splnilo
svou funkci a – jakkoli to může být bolestné – nemůže už pokračovat
dál…“
„A
kdesi uvnitř textu, stejně jako uvnitř Domečku, se odehrává vše
podstatné…“
„Ačkoli próza Domeček je autorčinou prvotinou, rozhodně nejde o
text ´začátečnický´. Určitá myšlenková i umělecká zralost tvůrkyně –
byť dosud pouze výtvarné – je v něm jistě patrná. Lze říci, že
Domeček je – dobrá kniha.“
Čtení se koná v pátek 6.dubna v 18.00 v městské knihovně (1. patro).
 
  |