Domněnky nebo skutečnosti?                

PhDr. Ladislav Hartman
 
V roce významných výročí našeho města, čteme v místním tisku zajímavé rozbory a fakta o jeho historii i současnosti. poznatky a úvahy, které si v této souvislosti dovoluji zveřejnit, jsou pouze mé subjektivní  závěry. Dospěl jsem k nim listováním v nejrůznějších publikacích a materiálech. Fakta, která obsahovala (známá i neznámá), se mi dedukcí srovnáváním (i náhodnými podněty) řadila do souvislostí, jež mi byly dosud skryty.
V druhé části si dovoluji předložit svým spoluobčanům informaci o originální lokalitě v našem blízkém okolí, protože se obávám, že většina Třebováků ji nejenže nenavštívila, ale ani o ní (jako donedávna já) ani neví.
 
PAZÁCI - PAZUCHA - PAZOUŠKA
Ke svému zamyšleni  jsem měl přehršel času, když  jsem ležel  po zlomenině tři měsíce v LDN v Poličce. Zde  se mi dostala do rukou publikace  o poličské historii a současnosti. A v ní  jsem se  poprvé setkal se  slovem pazáci. Třebovákům teď jistě (jako kdysi mě) naskočilo: Pazucha. A prá­vem. Vždyť. právě zde se nacházelo sídliště pazáků, kteří obci nedaleko  Litomyšle poskytly jméno. A co českotřebovská Pazouška?
 
Staří obyvatelé našich krajin žili v občinách. Každý její příslušník se podílel svou prací na zajištění prostředků obživy, bydlení, bezpečnosti.  Postupně začali, někteří členové bohatnout. Jsou to zárodky budoucí šlechty?
Majitelé bohatství zakládali statky,  pozdější hradiště. A právě takový statek byl k dispozici v Litomyšli. Tito „boháči“  byli schopni zaplatit si ochránce, strážné,  kteří nepracovali a mohli se cele věnovat strážní službě.
Slovo „pazák“ silně motivuje mou lingvistickou představivost, neboť směřuje k laickému závěru, že koresponduje se srbským "pazi miny", tedy „chraň se, střez ses min“ Setkali jsme se s ním v době války v bývalé Jugoslávii. Jako ruštináře, tedy slavistu, by mě tato souvislost nepřekvapovala. A nabízí se ještě další úvaha. Mohli takto "pracovat" pazáci třeba i pro vladyku, Semana, jehož jméno se  odrazilo v názvu nedaleké obce Semanín
 
Obraťme teď naši pozornost k  frekventovanému výkladu vzniku názvu Třebová  
(Česká,  Moravská, Dlouhá,  Krátká - dnešní: ústecké Hylváty, Třebovice, Třebovka, Třebůvka… A co Třebíč, ostavské Třebovice či nedaleký Třebářov?  Že označení Třebová  není ojedinělé  se můžeme přesvědčit v knize  Zdeňka Kalisty „Cesty po českých hradech a zámcích“ Poukazuje na počátky Třeboně a kolonizaci  jižních Čech.  "České pojmenování  ...  ukazuje  jasně, že tu šlo o místo vytříbené, t. j.  vyklučené, vymýcené v pohraničním pralese…"  Nepřekvapí nás frekvence názvu v našem okolí. Z tohoto pohledu, se jeví spojení se slovem "třeb"  (třeb = oběť) (místo obětování pak Třebová)  velmi oslabené, ne - li bezpředmětné. 
 
Překvapivá odhalení
Neznámé  okamžiky dějin  - Tajemství našich hvozdů
To jsou téměř novinové titulky, které se nabízejí k vyjádření  obsahu, jenž bude následovat:
I když celoživotní Českotřebovák, tak  své životním poslání jsem téměř po čtyři desítky let uskutečňoval roli učitele a posléze ředitele Střední pedagogické školy v Litomyšli. Přesuny mezi oběma městy jsem poměrně často uskutečňoval - v létě i v zimě - "pěšmo".  To abych se nadýchal čerstvého vzduchu,  posílil svou kondici a pokochal se krásnou přírodou. Má trasa zpravidla míjela "ztracený" hřbitůvek nad vesničkou Svinnou. Místo obklopené ze tří stran lesy, léčící svým poklidem.
I dnes se rád vracím do těchto míst a to nejen ve vzpomínkách (bohužel už nikoli pěšky).  Oblíbené místo jsem navštívil nedávno a užasl jsem.   V sousedství hřbitůvku jsem objevil  miniaturní parčík zdobený několika zakrslými jehličnany velikou mapou, přístřeškem se stolkem a lavičkami
Z přírodních materiálů a - a to  je vrchol mé návštěvy - tabulí a dvěma fotografiemi doplněnými naprosto ojedinělým textem.
Předkládám pouze výběr rad a pokynů nacházejících se na tabuli uprostřed parčíku. Návštěvníka zaujmou informace spojené  s "podhlednou"  (levá část tabule) Jak je zdůrazněno, byla vybudována; bez prostředků EU. Provozní řád nabízí trva­lý provoz občerstvení (zatím jen studené vody z kohouku za hřbitovní zdí),  návštěvy od pondělí 00 hod. do neděle 24.00 hodin. Děravé gumáky pro případ deštivého počasí a lopatu při. sněhové kalamitě (visí na sloupě).
A v čem. se dále skrývá "zázrak"  podhledny? Je to díra hluboká asi 130 cm,  přístupná sedmi schody. Ve výši prsou je panoramatické znázornění krajiny směr Litomyšl.
 
Neméně  objevné  jsou informace pod obrázkem  pravým - výzva k. nápravě omylu historie příchodu Čechů do Čech.
"Nacházíme se v místech,  kde končil nepropustný hvozd plný divoké zvěře, který tvořil přirozenou hranici Moravy a Čech.  Kdysi Praotec Čech  se svou družinou značně  znaven vystoupil z hvozdů a zavelel k odpočinku. Seskočil z koně a rozšlápl čerstvou stopu divé zvěře. Načeš pohlédl na  svou botu a prohlásil: " Je to tady samá svinná…“  Otočil se ke svému lidu a  samolibě prohlásili "Toto je  ta země, kterou jsem vám sliboval, země oplývající mlékem, a strdím. A po mně se bude jmenovat." Teprve pak bratr Lech jej upozornil na  omyl a prohlásil: Až v dáli na západě za obzorem je ta slavná hora Říp. Tam budeš muset svá památná slova znovu opakovat…“
 
xxxxx
 
Abychom pochopili původ názvu, dnes vzdálené části našeho města, musíme se vrátit hluboko do minulosti. Zalistujeme-li v knize R. Čechury Šperhák, objevíme důležitější souvislosti. Autor nás poučí, že výskyt divočáků poskytl jméno celému pohraničnímu pásmu naší republiky. Keltské Sudéta znamená  "Les kanců"
 
XXXXX
 
V závěru svého zamyšlení se ještě  jednou vracím do Poličky. Uvádím poznatek, jenž, je  zajímavý natolik,  že jej nemohu opomenout, třebaže se vymyká našemu zadáni.
Vybavila se mi známá historie věže  tamního kostela, přesněji osudy bývalých "věžních"  obyvatel.  Jen pro připomenutí:  Obuvník a. spořitelní sluha byl pověřen výkonem  pověžného strážného),  který širokým pohledem  měl možnost pozorovat děni v okolí věže a zajistit včasný zásah při požáru,  živelní pohromě či  jiném nebezpečí.  Při návštěvě  bytu se nabízí otázka:   jak mohlo ve  stísněném prostoru vytu žít trvale 8 členů rodiny Martinů,  navíc  i s pomocníkem. Jen slabou náplastí je zjištění, že si pomocník zajistil nocování v trámoví věže.  Rozhodujícím motivem mého "přídavku" je zápis v kalendáři, který učini1 pověžný dne 5. prosince 1890. Parafrázuji: „Dnešního dne přinesla nám vrána hošíčka - klučíčka. Dostal jméno Bohuslav.  V té chvíli otec Martinů netušil, jaký poklad mu (vrána!) vložila do kolébky….

Ladislav Hartman, březen 2018

Fotografie: Podhledna Svinná a její zhotovitel František Uma