Domněnky nebo skutečnosti?
-
PhDr. Ladislav Hartman
-
-
V roce významných výročí našeho města, čteme v místním tisku zajímavé
rozbory a fakta o jeho historii i současnosti. poznatky a úvahy, které
si v této souvislosti dovoluji zveřejnit, jsou pouze mé subjektivní
závěry. Dospěl jsem k nim listováním v nejrůznějších publikacích a
materiálech. Fakta, která obsahovala (známá i neznámá), se mi dedukcí
srovnáváním (i náhodnými podněty) řadila do souvislostí, jež mi byly
dosud skryty.
-
V druhé části si dovoluji
předložit svým spoluobčanům informaci o originální lokalitě v našem
blízkém okolí, protože se obávám, že většina
Třebováků
ji nejenže nenavštívila, ale ani o ní (jako donedávna já) ani neví.
-
-
PAZÁCI
- PAZUCHA - PAZOUŠKA
-
Ke
svému zamyšleni jsem měl přehršel času, když jsem ležel po zlomenině
tři měsíce v LDN v Poličce. Zde se mi dostala do rukou publikace o
poličské historii a současnosti. A v ní jsem se poprvé setkal se
slovem pazáci. Třebovákům teď jistě (jako kdysi mě)
naskočilo: Pazucha. A právem. Vždyť. právě zde se nacházelo sídliště
pazáků, kteří obci nedaleko Litomyšle poskytly jméno. A co
českotřebovská Pazouška?
-
-
Staří
obyvatelé našich krajin žili v občinách. Každý její příslušník se
podílel svou prací na zajištění prostředků obživy, bydlení, bezpečnosti.
Postupně začali, někteří členové bohatnout. Jsou to zárodky budoucí
šlechty?
-
Majitelé bohatství zakládali statky, pozdější hradiště. A právě takový
statek byl k dispozici v Litomyšli. Tito „boháči“ byli schopni zaplatit
si ochránce, strážné, kteří nepracovali a mohli se cele věnovat strážní
službě.
-
Slovo „pazák“
silně motivuje mou lingvistickou představivost, neboť směřuje k laickému
závěru, že koresponduje se srbským "pazi miny", tedy „chraň se, střez
ses min“ Setkali jsme se s ním v době války v bývalé Jugoslávii. Jako
ruštináře, tedy slavistu, by mě tato souvislost nepřekvapovala. A nabízí
se ještě další úvaha. Mohli takto "pracovat" pazáci třeba i pro vladyku,
Semana, jehož jméno se odrazilo
v názvu nedaleké obce Semanín
-
-
Obraťme teď
naši pozornost k frekventovanému výkladu vzniku názvu Třebová
-
(Česká, Moravská, Dlouhá, Krátká - dnešní: ústecké Hylváty, Třebovice,
Třebovka, Třebůvka… A co Třebíč, ostavské Třebovice či nedaleký Třebářov?
Že označení Třebová není ojedinělé se můžeme přesvědčit v knize
Zdeňka Kalisty „Cesty po českých hradech a zámcích“ Poukazuje na počátky
Třeboně a kolonizaci jižních Čech. "České pojmenování ... ukazuje
jasně, že tu šlo o místo vytříbené, t. j. vyklučené, vymýcené v
pohraničním pralese…" Nepřekvapí nás frekvence názvu v našem
okolí. Z tohoto pohledu, se jeví spojení se slovem "třeb" (třeb = oběť)
(místo obětování pak Třebová) velmi oslabené, ne - li bezpředmětné.
-
-
Překvapivá odhalení
-
Neznámé okamžiky dějin - Tajemství našich hvozdů
-
To jsou
téměř novinové titulky, které se
nabízejí k vyjádření obsahu, jenž bude následovat:
-
I
když celoživotní Českotřebovák, tak své životním poslání jsem
téměř po čtyři desítky let uskutečňoval roli učitele a posléze ředitele
Střední pedagogické školy v Litomyšli. Přesuny mezi oběma městy jsem
poměrně často uskutečňoval - v létě i v zimě - "pěšmo". To abych se
nadýchal čerstvého vzduchu, posílil svou kondici a pokochal se krásnou
přírodou. Má trasa zpravidla míjela "ztracený" hřbitůvek nad vesničkou
Svinnou. Místo obklopené ze tří stran lesy, léčící svým poklidem.
-
I dnes
se rád vracím do těchto míst a to nejen ve vzpomínkách (bohužel už
nikoli pěšky). Oblíbené místo jsem navštívil nedávno a užasl jsem. V
sousedství hřbitůvku jsem objevil miniaturní parčík zdobený několika
zakrslými jehličnany velikou mapou, přístřeškem se stolkem a lavičkami
-
Z
přírodních materiálů a - a to je vrchol mé návštěvy - tabulí a dvěma
fotografiemi doplněnými naprosto ojedinělým textem.
-
Předkládám pouze výběr rad a pokynů nacházejících se na tabuli uprostřed
parčíku. Návštěvníka zaujmou informace spojené s "podhlednou" (levá
část tabule) Jak je zdůrazněno, byla vybudována; bez prostředků EU.
Provozní řád nabízí trvalý provoz občerstvení (zatím jen studené vody z
kohouku za hřbitovní zdí), návštěvy od pondělí 00 hod. do neděle 24.00
hodin. Děravé gumáky pro případ deštivého počasí a lopatu při. sněhové
kalamitě (visí na sloupě).
-
A v
čem. se dále skrývá "zázrak" podhledny? Je to díra hluboká asi 130 cm,
přístupná sedmi schody. Ve výši prsou je panoramatické znázornění
krajiny směr Litomyšl.
-
-
Neméně
objevné jsou informace pod obrázkem pravým - výzva k. nápravě omylu
historie příchodu Čechů do Čech.
-
"Nacházíme se v místech, kde končil nepropustný hvozd plný divoké
zvěře, který tvořil přirozenou hranici Moravy a Čech. Kdysi Praotec
Čech se svou družinou značně znaven vystoupil z hvozdů a zavelel
k odpočinku. Seskočil z koně a rozšlápl čerstvou stopu divé zvěře.
Načeš pohlédl na svou botu a prohlásil: " Je to tady samá svinná…“
Otočil se ke svému lidu a samolibě prohlásili "Toto je ta země, kterou
jsem vám sliboval, země oplývající mlékem, a strdím. A po mně se bude
jmenovat." Teprve pak bratr Lech jej upozornil na omyl a prohlásil: Až
v dáli na západě za obzorem je ta slavná hora Říp. Tam budeš muset svá
památná slova znovu opakovat…“
-
-
xxxxx
-
-
Abychom
pochopili původ názvu, dnes vzdálené části našeho města, musíme se
vrátit hluboko do minulosti. Zalistujeme-li v knize R. Čechury Šperhák,
objevíme důležitější souvislosti. Autor nás poučí, že výskyt divočáků
poskytl jméno celému pohraničnímu pásmu naší republiky. Keltské
Sudéta znamená "Les
kanců"
-
-
XXXXX
-
-
V
závěru svého zamyšlení se ještě jednou vracím do Poličky. Uvádím
poznatek, jenž, je zajímavý natolik, že jej nemohu opomenout, třebaže
se vymyká našemu zadáni.
-
Vybavila se mi známá historie věže tamního kostela, přesněji
osudy bývalých "věžních" obyvatel. Jen pro připomenutí: Obuvník a.
spořitelní sluha byl pověřen výkonem pověžného strážného), který
širokým pohledem měl možnost pozorovat děni v okolí věže a
zajistit včasný zásah při požáru, živelní pohromě či jiném nebezpečí.
Při návštěvě bytu se nabízí otázka: jak mohlo ve stísněném prostoru
vytu žít trvale 8 členů rodiny Martinů, navíc i s pomocníkem. Jen
slabou náplastí je zjištění, že si pomocník zajistil nocování v trámoví
věže.
Rozhodujícím motivem mého "přídavku" je zápis v kalendáři, který učini1
pověžný dne 5. prosince 1890. Parafrázuji: „Dnešního dne přinesla nám
vrána hošíčka - klučíčka. Dostal jméno Bohuslav. V té chvíli otec
Martinů netušil, jaký poklad mu (vrána!) vložila do kolébky….
Ladislav Hartman, březen 2018
Fotografie:
Podhledna
Svinná
a její zhotovitel František Uma |