ÚCTA K TRADICÍM             Zimní olympijské hry v jihokorejském Pchjongčchangu jsou minulostí a ten, kdo je chtěl alespoň částečně vidět, si musel hodně přivstat nebo si vzít dokonce volno. Hry na asijském kontinetu jsou pro Evropany termínově ty nejhorší. Ale ten, kdo ponocoval obě soboty, dočkal se neuvěřitelného. Jedna dvaadvacetiletá dívka získala dvě zlaté olympijské medaile ve dvou různých sportovních odvětvích, což se stalo poprvé v novodobé historii olympijských her. Ta dívka se jmenuje Ester Ledecká a je z České republiky, takže máme být na co hrdí. Někteří dokonce i jsme. Píše se dnes o ní na celém světě od New Yorku možná až k Bali, že přepsala historii, že vstoupila do historie...             I v našem městě máme letos příležitost ne snad přepisovat historii nebo aby se o nás psalo ve světě, ale připomenout si docela kulaté výročí 740 let od první zmínky o našem městě z roku 1278. Bohužel, uplynuly už dva měsíce, ale nikde ani zmínka. Zřejmě jde historie města jaksi mimo ty kompetentní... Ale výročí má město daleko více, pracovnice městského muzea připravily oslavy 130 let od založení této třebovské instituce (což připomíná i dnešní velice vyvedená obálka Českotřebovského zpravodaje). Hlavní oslavy proběhly poslední víkend v únoru, ale výstava „Poklady i podivnosti, kuriozity a roztodivnosti aneb 130 let sbírkotvorné činnosti Městského muzea Česká Třebová“ má přesah až do března, takže vřele doporučuji připomenout si něco z vlastní minulosti a tradic, neboť (dovoluji si citovat sebe sama z knihy Toulky minulostí Českotřebovska 2“) „...zvláštní to byl v těch chvílích čas, v obyčejném městě na obyčejném náměstí, kterým putovali naši předkové a budou putovat naši potomci... A v těchto končinách z prastarých dob s románskou rotundou posetou otisky dávno mrtvých dlaní a návrším plným stop dávno mrtvých nohou, s nápisy, které dávno spláchla voda a odvál vítr, a v jejím širokém okolí, kterému se dnes říká Česká Třebová... hledáme příběhy dávné i téměř současné... Každé město, každý kopec, každý les má svoji minulost a má ji i každý člověk...“ Vraťme se k našim tradicím a seznamme se s historií, i tou, kterou není dobré prožívat znovu...             Americký filosof, kritik a spisovatel španělského původu George Santayana kdysi řekl: „Kdo zapomíná na své dějiny, je odsouzen je opakovat.“ nebo „Ti, kdo si nepamatují minulost, jsou odsouzeni k tomu ji opakovat.“ a nebo ještě tento citát někteří překládají takto: „Ten, kdo zapomene svoji minulost, je odsouzen ji znovu prožít.“             Letošní ročence jsem dal vzhledem k těm mnoha třebovským výročím včetně již zmiňované první zmínky o městě podtitul „Rok českotřebovského výročí“. Žádné ani drobné oslavy nebo alespoň připomínka se ale asi nechystají. Tedy, co jsem se dozvěděl, „ve jménu výročí“ se mají konat zavedené akce Bennewitzův festival, Jabkancová pouť, Jazz Rock Fest a Mezinárodní varhanní festival Zdeňka Pololáníka (možná i Týden sportu), tedy akce, které jsou tradiční a stejně by byly uspořádány. Což je program mírně řečeno rozpačitý, o kterém se zatím někde mluví, ale který nebyl nikde publikován, takže k němu musím napsat slovíčko „prý“... Ale třeba se mýlím a oslavy propuknou...             Dovolte mi ještě malou vzpomínku starou jedenáct let. V Moravské Třebové jsme natáčeli celý rok dokument z oslav vzniku města. Natočili jsme čtrnáct speciálně konaných akcí (kromě tří, které byly tradiční) na tři DVD včetně krátké zmínky o historii města. Oslavy probíhaly celý rok. Nu což, bylo to 750 let města, velké výročí. Dokonce byl obnoven coutry a folkový festival Moravskotřebovský bramborák. Ale v loňském roce byly opět oslavy k 760. výročí města, hlavní oslavy byly o prázdninách a již čtyřdenní (před těmi jedenácti lety byly třídenní) a ostatních akcí nepočítaně (něco přes padesát). Chápu, Moravská Třebová je krásné historické město s mnoha památkami včetně zámku, ale o to více bychom si měli vážit vlastních tradic, které jsou skromné a neokázalé... Vždyť i to trampské muzeum bylo zatím (opět) prý „odpískáno" a zatím se zjišťuje, jestli to někdo zaplatí, v rozpočtu o něm není nic.             Vždycky, když se mluví o tradicích a historii, tak si vzpomenu na pár řádků z mé stále oblíbené „klukovské“ knihy (asi dětinštím)  Záhada hlavolamu skauta a spisovatele Jaroslava Foglara, které si pamatuji téměř zpaměti: „ Dlouhá a podivná je historie vontských Stínadel... A každá ta ulička, každé náměstíčko či řada domů, uzavřená okolnímu světu zdí, ze které vedou jenom vrátka nebo nějaké schůdky, to všechno bylo království samo pro sebe...“ Prostě jednoduché věty o úctě k tradicím... Karel Kubišta