Vernisáž výstavy ve čtvrtek  8. března 2018 v 17 hodin - výstavní síň Kulturního centra Česká Třebová Nádražní ulice Vystoupil flétnový soubor ZUŠ Česká Třebová pod vedením Mgr. Milady Hamplové, vernisážová řeč PhDr. Blanka Kostřicová, Ph.D., ukázky z knihy Domeček, korespondujících s vystavenými obrazy přečetla autorka obrazů Tereza Límanová, která byla i průvodkyní výstavoua dokázala vytvořit atmosféru doby svého dětství, na kterou stále ráda vzpomíná. Výstava je otevřena denně od 9 - 12 a od 14 - 17 hodin do 25. března. PALIMPSEST JE METAFOROU LIDSKÉHO ŽIVOTA Vážení přítomní, vítám vás na vernisáži obrazů pražské rodačky, malířky a prozaičky Terezy Límanové. Obrazy jsou inspirovány interiérem malostranského domu – řečeného Domeček –, v němž autorka prožila nejranější dětství a poté, co se ve čtyřech letech, v roce 1969, vrátila s rodiči z Kanady zpět do vlasti, strávila v Domečku dalších deset let. Malostranský dům – i jeho okolí – trvale a až fatálně ovlivnil autorčin následující život i dílo, výtvarné i literární. Dle jejích slov byl „plný temných, křivých zákoutí a podivných úhlů“ a „byl (…) zcela zásadní pro mé estetické vnímání tvarů, barev, světel a stínů“. Návrat do domu, sžívání s ním a posléze jeho ztráta (i niterné uchování) je rovněž tématem prozaické prvotiny Terezy Límanové Domeček, která má – snad nevyhnutelně – i výrazné kvality výtvarné: autorka maluje slovy to, co jindy barvami na plátno či papír. Verbální i výtvarný projev jí samé ostatně splývají; obojím se snaží vyjádřit identické významy. Sama říká, že: „Formulace textu psaného či mluveného je pro mě totéž co malování.“ Domeček je takto místem, kde nejen „zvuky a vůně i barvy odpovídají si“, ale autorka ho vnímá i zbývajícími dvěma smysly – jednotlivé oddíly její knihy nesou symptomatické názvy, např. Horní světla, Dolní tmy, Chutě, Pachy a vůně v horních světlech, Vnitřní vrzoty a skřípoty, Doteky. Zatímco v próze je však možné o hmatových prožitcích pouze psát, ve výtvarném projevu je lze přímo realizovat: Tereza Límanová nemaluje vestoje u stojanu, nýbrž na zemi, vkleče, přičemž štětec je pro ni zpravidla zbytečný – barvy roztírá prsty přímo na plátno či papír. Používá přitom různé výtvarné techniky: malbu černým a bílým mastným pastelem na černobílou fotografii, olej, mastný pastel. Různé techniky jí umožňují nahlížet tytéž konkrétní prvky, tvary i světelné variace z různých úhlů, dodávat jim další významy, které má v paměti z dětského vnímání Domečku. O obrazech tohoto domu říká, že jsou barevným a tvarovým deníkem z dětství, autobiografií psanou v dospělosti. Začala je malovat či alespoň skicovat v době, kdy se do Domečku po dvaceti letech nakrátko vrátila – s manželem a starším synem zde žila dva roky, přičemž ke konci tohoto období již věděla, že je zde pouze dočasně. V roce 2000 byl Domeček prodán. – Při tomto svém druhém návratu do Domečku si autorka intenzivně připomenula mnohé zapomenuté zážitky a pocity, jejichž spouštěčem byly především stále stejné zvuky (vnější i vnitřní), světla a stíny. Obrazy inspirované Domečkem skicovala buď ještě přímo na místě, nebo vznikly později – podle rodinných fotografií. V Domečku – skutečném, literárním i výtvarném – se propojuje čas života mnoha generací: dům si uchovává určitou neměnnost světa z dob Nerudových Povídek malostranských, přitom však jeho život pokračuje skrze rodinné příběhy a historky dochované v autorčině rodině, a skrze vlastní život autorčin až do současnosti. Toto vrstevní času se projeví ve výtvarné tvorbě mj. vytvářením palimpsestů. Tereza Límanová často nemaluje na čisté plátno či papír, nýbrž přemalovává staré obrazy novými, přičemž spodní vrstva zpravidla nějak působí i na obraz nově vznikající – buď skrytě, anebo v něm vytváří např. nějaký stín z minula. „Propojuju několik životů obrazu v jeden,“ říká k tomu autorka. – Lze říci, že nejenom obrazu. Palimpsest je totiž velmi výstižnou metaforou lidského života, v němž rovněž zůstává vše uchováno, nic se neztrácí, minulost naše i našich předků je v něm nevyhnutelně přítomna, ať už zasahuje do současného života zjevně, anebo zůstává skryta v pozadí a v podvědomí.  Jak již bylo řečeno, autorka doplnila svůj výtvarný deník též slovesnou výpovědí, knihou Domeček, z níž přečte několik ukázek korespondujících s vystavenými obrazy. Na závěr si dovolím pozvat vás na autorské čtení Terezy Límanové z Domečku, které se připravuje na pátek 6. dubna od 18 hodin v Městské knihovně. Vernisážová řeč PhDr. Blanky Kostřicové, PhD.