-
-
 Jak
se Vám v českotřebovské Malé scéně hrálo?
-
Výborně. V sále byla moc dobrá akustika a
přátelské publikum.
-
-
Po koncertu jste
se mi svěřil, že Vás velmi mile překvapilo třebovské publikum. Prodával
jste svá CD, rozdával autogramy a dokonce Vám jedna divačka slíbila, že
přijede na Vaše vystoupení do Berlína. To bylo jistě milé, že?
-
Ano, to mě opravdu velice těší, že lidé moje
koncerty vyhledávají, a když nemám vystoupení v Čechách, tak jsou
ochotni přijet za mnou do zahraničí. Je to nejvyšší ocenění pro
muzikanta. A potkal jsem u vás po koncertu také návštěvníky, kteří byli
na mém koncertu před pár týdny ve Valašském Meziříčí a teď kvůli mně
přijeli i do České Třebové. Právě po takovém fan klubu jsem vždy snil.
-
-
V několika
skladbách jste nám předvedl Vaše skvělé řadové staccato. Říkal jste, že
díky Vaší vlastní metodě výuky se je může naučit téměř každý. Jak to,
vždyť je to jeden z nejtěžších smyků?
-
Vyvinul jsem unikátní metodu, která umožňuje
mým studentům úspěšně zvládnout řadové staccato na housle ve velmi
krátkém čase, aniž by k tomu měli speciální talent. A právě to byl jeden
z důvodů, proč prestižní světový hudební časopis „The Strad“ v Londýně
napsal o mé metodě velký článek.
-
-
Byl byste ochoten
přijet do České Třebové třeba na jednodenní kurz a vyučovat zájemce
z našeho regionu? Myslím, že by to mohlo být velmi podnětné nejen pro
houslisty, ale pro hudebníky všeobecně. Dá se Vaše výuka aplikovat i pro
jiné nástroje, popřípadě pro jiné umělecké skupiny (malíři, herci
apod.)?
-
Určitě bych přijel velmi rád. Vlastně na
základě hry na housle učím mnohem hlubší věci, a to ovládání svalů,
myšlenek a emocí a také jak se zbavit strachu z vystoupení, což je
aktuální skoro pro všechny muzikanty, a nejen pro ně. Jednou na můj
seminář přijela např. fyzioterapeutka.
-
 Mým
životním krédem je: „Hra na housle je pouze jeden z prostředků k
dosažení duchovní dokonalosti. Je to filosofie a životní styl.“
-
-
Rád bych se ještě
vrátil k Vašemu koncertu. Podle ohlasů z kuloárů byli posluchači nadšeni
Vaším výkonem, při kterém Vás citlivě doprovázela na klavír Vaše
maminka, a již nyní se těší na příští setkání. Z mého pohledu bylo
úchvatné sledovat, jak jednotlivé skladby prožíváte, např. Tanec ptáka
„Labuť“ s baletní vložkou byl nezapomenutelný. Bylo také velmi milé, že
jste věděl, že Česká Třebová je město železničářů, a že jste si
připravil krátkou improvizaci na železničářské téma. Koncert úžasně
gradoval a poslední skladba - Vámi upravená „Vltava“, jak jste sám
poznamenal druhá česká hymna, byl úchvatným zakončením celého
slavnostního večera.
-
Děkuji Vám jménem
třebovského publika za neopakovatelný hudební zážitek a já osobně za
rozhovor.
-
Jaroslav Plocek
-
-
P. S. Více o A.
Shonertovi a jeho výuce na:
http://shonert.com/
a
http://cz.shonertacademy.com/
-
|