-
105 let
Jaroslava BENÁTSKÉHO (17.4. 1913 – 3.7. 1995), významného loutkáře
-
 Narodil
se v České Třebové jako nejmladší ze šesti dětí strojvedoucího Viléma
Benátského. Vyučil se zámečníkem u firmy Josef Štarman v místě rodiště a
v letech 1930 až 1932 absolvoval průmyslovou školu strojnickou v Kolíně
nad Labem. S ukončením studia se vrátil domů a nastoupil místo zámečníka
ve Šreflově továrně na armatury. Následovala vojenská služba a po ní
práce konstruktéra elektrických strojů a přístrojů v Brně. Po návratu
nastoupil do českotřebovských dílen a následně do výtopny, kde zastával
místo strojního topiče a později strojvedoucího.V roce 1961 byl ze
zdravotních důvodů přeřazen do funkce personálního strojmistra
lokomotivního depa, kterou vykonával až do odchodu do důchodu.
- Jeho velkou láskou bylo
loutkové divadlo, kterému věnoval veškerý volný čas. Byl nejen
loutkohercem, ale i režisérem a vedoucím souboru. V roce 1943 začínal
s malým rodinným divadlem. Po rozšíření souboru o další členy a
zhotovení scén pro závěsné loutky o výšce 50 cm, hrál nejprve v malém
sále Dělnického domu a od roku 1947 v nově postaveném dřevěném divadélku
Úsvit na Trávníku. V té době slavil soubor největší úspěchy a to jak na
krajských, tak celostátních loutkářských přehlídkách a soutěžích.
Později hrával i v nově vybudované Malé scéně. Za celoživotní činnost u
loutkového divadla obdržel řadu ocenění. Asi tím nejdůležitějším byla
čestná medaile Ministerstva kultury ČSR Za rozvoj amatérského
loutkářství. Jaroslav Benátský byl činný i ve svazu invalidů.
V posledních letech života se také zabýval stavbou parních lokomotiv.
-
-
130 let od
narození Františka FORMÁNKA (1.4. 1888 – 5.4. 1964),
-
akademického
sochaře, štukatéra a vynálezce
-
 Narodil
se v rodině chudého českotřebovského tkalce Jana Formánka. Rodná chalupa
čp. 294 stávala Na Skalce při dnešní ulici Dr. E. Beneše. Po ukončení
školní docházky odešel na radu oblíbeného učitele modelování Vokála na
studia do Prahy. Nejprve se zde vyučil sochařem a štukatérem u firmy
Jindřich Říha na Smíchově a po večerech , sobotách a nedělích se
připravoval k dalšímu uměleckému studiu. S výučním listem nastoupil
nejprve na Uměleckoprůmyslovou školu a později (po 1. svět. válce, které
se aktivně zúčastnil) na Akademii výtvarných umění (prof. Jan Štursa).
Studia si převážně financoval sám. Pracoval jako fasádní dekoratér a
také navrhoval rozmanité drobné předměty pro keramické závody. Ještě si
chtěl prodloužit studia návštěvou třídy Otakara Španiela, ale do tohoto
oddělení docházel jen krátce. Otcova vážná nemoc jej ještě roku 1923
přiměla k návratu do rodného města. Když otec skutečně 1. dubna 1924
zemřel, stal se tento návrat trvalým.
- Ještě za studií s prof.
Wurzelem zdobil jeden z vltavských mostů a budovu hlavního nádraží.
S prof. Kloučkem spolupracoval na výzdobě kláštera Křížovníků, který se
tehdy u Karlova mostu stavěl. Po studiu na UMPRUM v roce 1911 zakládá F.
Formánek samostatnou štukatérskou a sochařskou živnost a pronajímá si
v Náplavní ulici ateliér. Ve spolupráci s architekty Josefem Sakařem a
Ladislavem Skřivánkem se podílel na výzdobě celé řady architektonických
realizací (obecná a měšťanská škola v Uherském Hradišti, škola v Nové
Pace, spořitelna v Hlinsku …). Ve svém pražském ateliéru se zabýval i
konstrukcí helikoptéry s kolmým vzletem a jakýmsi plachtovým letadlem
s mávavými křídly. Po návratu do České Třebové byl pověřován jen
drobnými zakázkami. Známé jsou jeho umělecky hodnotné sošky, ozdobné
předměty, pamětní desky rodáků, náhrobní kameny, plastiky na fasádách
některých domů, betlémy, portál nad vchodem Habrmanovy školy práce.
Portrétoval také celou řadu českotřebovských občanů. Byl i dobrým
malířem, kreslířem a fotografem. Krátce také učil na místní reálce a
Pokračovací živnostenské škole. Rád cestoval (Dalmácie, Německo,
Francie, Anglie, Tunis). Kratší vzdálenosti kolem České Třebové
absolvoval na kole. Od studentských let se zabýval vědeckým studiem
letectví, hlavně problematikou helikoptér. V jeho ateliérech, jak
v Praze tak v České Třebové, byly desítky vlastnoručně zhotovených
modelů. V listopadu 1928 provedl úspěšný veřejný let s modelem
helikoptéry na louce v Benátkách za účasti novinářů a filmařů. Ještě než
zemřel, uměleckou pozůstalost odkázal Městskému muzeu v České Třebové,
výsledky celoživotní badatelské práce Národnímu technickému muzeu
v Praze.
-
František
Matouš KLÁCEL (7.4. 1808 – 17.3. 1882) – 210 let od narození
-
 Známe
jej jako filozofa, spisovatele, básníka, pedagoga a také přítele Boženy
Němcové. Byl nejmladším ze šesti dětí českotřebovského ševce Antonína
Klatzla. V pozdějších letech si své jméno plně počeštil. Národní školu
navštěvoval ve svém rodišti, normální školu, gymnázium a filozofická
studia absolvoval v Litomyšli. Potom odešel studovat na Moravu. Jako
člen augustiniánského řádu vystudoval v Brně bohosloví, studoval také na
univerzitě v Olomouci. Ještě než školu dokončil, byl povolán zpět do
Brna, aby se sám stal profesorem filozofického ústavu. Po devíti letech
byl pro svoje svobodomyslné názory z pedagogických služeb propuštěn.
Krátce se objevil v Praze, následoval Liběchov s pracovním místem
bibliotekáře zámecké knihovny. Ale ani zde dlouho nevydržel. Musel se
vrátit zpět do brněnského kláštera. V revolučním roce 1848 se horlivě
účastnil politického dění jako člen Národního výboru a organizátor
Slovanského sjezdu. Založil Českomoravské bratrstvo, prodchnuté
myšlenkou celosvětového sbratření, do kterého také patřila Božena
Němcová. Vyučoval dívky ze zámožných rodin a sám se zabýval vědeckým
studiem astronomie a kosmogonie. V srpnu 1869 odejel do Ameriky. Zde
psával pod jménem Ladimír. Štěstí které očekával ale nenalezl. Žil
v bídě, odkázán na pohostinství milosrdných krajanů. Zemřel v městečku
Belle Plaine v rodině Františka Záleského. K dvoustému výročí F.M.
Klácela uspořádalo Městské muzeum Česká Třebová celou řadu akcí
(výstava, koncertníprovedení opery F:K. Zedínka Obrázky z Hor, třídenní
sympozium, odhalení pamětní desky na domě čp. 66 v Hýblově ulici).
-
-
20 let od
úmrtí Felixe KŘÍŽKA (10.7. 1912 – 27.4. 1998), populárního a oblíbeného
hostinského restaurace na Horách
-
 Narodil
se v Sedlci u Kutné Hory. Když se jeho otci vyučenému soustružnickému
řemeslu naskytlo dobré zaměstnání u dráhy v České Třebové, rodina se sem
přestěhovala. Křížkovi bydleli ve vlastním rodinném domku v ulici Krále
Jiřího pod Habeší na Parníku. Felix se vyučil v nádražní restauraci u
Arnošta Egerta, odkud odešel „do světa“ na zkušenou. Praxi vykonával
v lázeňském městě Teplicích a Plzni. Po návratu do našeho města ještě
krátce působil jako vrchní v nádražní restauraci. Potom na dlouhých 32
let se stal hostinským výletní restaurace na Horách. Postupně zde byl
národním správcem, majitelem, zaměstnancem, po restituci opět
vlastníkem. Jako hostinský patřil do staré školy v tom nejlepším slova
smyslu. Zdobila jej slušnost, poctivost, ochota a serioznost. Všude měl
čisto a čepoval dobré pivo. Po druhé světové válce, kdy bylo málo
uzenin, zavedl místní specialitu – olomoucké tvarůžky. Kromě
pohostinství obstarával i menší hospodářství. Samozřejmě, že nepracoval
sám, ale s celou rodinou včetně dětí. Po odchodu na odpočinek se
Křížkovi z Hor odstěhovali do domku čp. 117 v Litomyšlské ulici. Ve
šlépějích otce jde i jeho syn JUDr. Felix Křížek. Vystudoval školu
veřejného stravování a postupně se propracoval do vedoucích funkcí (
ředitel hotelu Holiday Inn v Praze Dejvicích, ředitel soukromé školy
hotelnictví a gastronomie).
-
10 let od
úmrtí Oldřicha TOMEŠE (24.12. 1921 – 3.4. 2008), kulturního pracovníka a
vynikajícího sportovce
-
 Narodil
se na Parníku u České Třebové v čp. 1. Bylo to menší hospodářské
stavení, které muselo v 70. tých letech ustoupit výstavbě nového úseku
silnice do Ústí nad Orlicí. Ve válečných letech 1942 až 1945 byl Oldřich
totálně nasazen v Berlíně v Německu. Po válce patřil k prvním
absolventům českotřebovské železniční průmyslovky. Zaměstnán byl po celý
profesní život v místní Armaturce jako technik.Prožil zde všechny její
formy a změny až do současné podoby, kdy na tradice Armaturky navazovala
firma LDM.
- Volný čas snad ani neměl. Ve
svých mladých letech byl velice dobrým sportovcem. V hokeji úspěšně
reprezentoval Lhotku a Českou Třebovou. Jako lehký atlet byl svého času
nejrychlejším sprinterem Východočeského kraje. Jeho zájem o kvalitní
kulturu jej přivedl do řad dobrovolných spolupracovníků v českotřebovské
Osvětové besedě. Od roku 1957 zde působil jako předseda. Podílel se na
obnovení tradice českotřebovských kulturních čtvrtků, založil koncertní
předplatné a v roce 1965 vytvořil jeden z prvních Kruhů přátel hudby
v České Třebové. Je také iniciátorem družby sboru Bendl a italského
mužského pěveckého sboru Il Rifugio v roce 1968. Měl také největší
zásluhu na vytvoření vztahu Eduarda Hakena k našemu městu, který
vyvrcholil udělením čestného občanství Eduardu Hakenovi. Zasloužil se
také o vznik Hudebního festivalu Antonína Bennewitze.
- Za obětavou práci v kultuře
obdržel řadu ocenění. Např. Čestné uznání Svazu českých skladatelů a
koncertních umělců, Poděkování ministra kultury , nebo Zvláštní uznání
Nadace Českého hudebního fondu za obětavou a zasvěcenou péči o krásnou
hudbu z roku 1999. Je také držitelem Pamětního listu, který obdržel od
Pardubického kraje za nezištnou a dobrovolnou službu ve prospěch
obyvatel regionu (2006).
-
Jan Skalický
|