Nebyl bych to ani já, abych se nevmísil do diskuse na téma Osídlování Českotřebovska a počátky města Česká Třebová, jíž dalo nový impuls vystoupení Mgr. Štěpána Gilara na stejnojmenném semináři a teď otištěné v dubnovém Českotřebovském zpravodaji. Ne jako potrefená husa proto, že jsem obhajoval ztotožnění Tribovie s Českou Třebovou, ale jako přímluvce za nový průzkum rotundy sv. Kateřiny, která nám dluží nejednu odpověď. (A samozřejmě s prosíkem na přednášející, aby poskytli svůj příspěvek do avizovaného Sborníku Městského muzea nebo „nanečisto“ do ČtZ.)

Může se stát, že Česká Třebová tak přijde o nejstarší písemnou zmínku, nikoliv však o svoji historii. A tu jiná listina (rychtáře Lipolta z roku 1335) zdá se nepřímo vročovat do téže doby. Lipolt, rychtář třebovský (ve třetí generaci) stvrdil, co druhdy jeho předek (děd) Petr z Heřmanic kostelu Panny Marie a sv. Mikuláše a sv. Kateřiny v Třebové věnoval. Jednomu nebo podle některých dvěma kostelům? Jak jsem se dočetl, klášter řeholních kanovníků sv. Augustina v Lanškrouně byl založen (1371) k poctě a chvále Boha, Panny Marie jeho matky a dvou svatých, vyznavače Mikuláše a panny a mučednice Kateřiny, osobní pohnutkou (zakladatele) Petra Jelita bylo vykoupení jeho duše, duší jeho rodičů, bratrů a sester a všech věřících. Nepřipomíná vám to vyznání rychtáře Lipolta, že „já, veden zbožností všemocné církve … jsem věnoval jmenovanému kostelu … a to pro odpuštění hříchů svých předků a potomků … a aby nikdo z potomků, več nevěřím, nechtěl to nějakým způsobem porušiti nebo poškoditi, poručil jsem tuto listinu stvrditi…“? (Navazuje tak na svého děda, který „z vnuknutí svatého Ducha pořídil za sebe i za své potomky odkaz na věčné časy … a to pro spásu duše své a všech svých předků i potomků“.) A trochu překvapivé zjištění, že i trojí patrocinium bylo možné.

Rotunda sv. Kateřiny, datovaná od první spíše až do 2. poloviny 13. století s dozníváním románského slohu v okrajových oblastech, prošla celou řadou přestaveb a má (mělo?) se za to, že byla postavená nejspíš jako součást dvorce, který plnil správní funkci, ať už na něm sídlil neznámo zda klášterní či královský úředník. Jenže zatím jsem se nesetkal s tím, že by měla panskou tribunu, místo vyhrazené pro vlastníka sakrálního objektu a nad velmožským dvorcem se tak vznáší otazník. A protože se nenašly žádné pozůstatky po dvorci ani předpokládané osadě v jejím okolí, maně se vkrádá poněkud zastaralá představa, zda tak trochu bezprizorná rotunda nebyla snad hřbitovní kaplí stavěnou za účelem vymýcení pohanských přežitků.

Jenže už Václav Richter zmíněnou představu zpochybnil a k tomu konstatoval, že: „Vybudování rotundy nepřičítal bych však premonstrátům v Litomyšli, poněvadž kostel leží na pravém břehu Třebovky, a tedy za hranicemi klášterních statků, danými (litomyšlskou) listinou z r. 1167… Je proto přípustná myšlenka, že i v okrsku třebovském byla svěřena kolonisace nějakému šlechtici, analogicky jako u Ústí, Lanškrounu a Lanšperku. Bylo-li tomu tak, považoval bych za možné, že třebovská rotunda byla soukromou kaplí dvorce šlechtického lokátora. Tato teorie se aspoň zdá více odpovídat známým pramenům než názor o hřbitovním určení rotundy. Nebyla ostatně třebovská rotunda již původně kaplí emporovou?“ Jestliže jsem ale připomenul pochybnosti o velmožském dvorci, někdo Třebovou založil a dosavadní koncepce dějin kolonizace celého Poorlicka za zakladatele považuje pány z Drnholce. Přesto, slovy Štěpána Gilara, není třeba zabít Drnholce na základě jediné zmínky, sporné již téměř století. „Zbývá zodpovědět otázku, kdo vlastně mohl bratřím Vilému a Heřmanu z Drnholce udělit právo ke kolonizaci zmíněného území. Moravský markrabě Přemysl to být nemohl, neboť jeho pravomoc se vztahovala jen na území Moravy. Jeho otec král Václav I. to, jak se zdá, také zřejmě neudělal. Jednak nebyl se synem v dobré shodě a měl v té době jiné starosti“, shrnuje události a fakta Jan F. Křivohlávek. Snad to mohl Přemysl přislíbit a svůj slib (pokud tedy) splnit až po roce 1253, kdy se po smrti otce stává králem Přemyslem Otakarem II. Ostatně si připomeňme taky argument, že pro Třebovou se nezachovalo (takové) privilegium českotřebovské rychty, na kterém by mohli být příslušníci rodu z Drnholce, podobně jako v Lanškrouně a Chocni, připomenuti, což může znamenat buď, že se nám takový pramen nedochoval, pokud vůbec existoval, a nebo se páni z Drnholce na založení města opravdu nepodíleli. Prostě proto, že tato výsada byla svěřena pánům z Heřmanic. Nutně si ovšem položme otázku kým a zda včetně rotundy?

A tou se dostávám na začátek, k prvé větě posledního odstavce článku Štěpána Gilara: „Každopádně nové argumenty k další diskusi o rotundě (jako svědku nestarších dějin Českotřebovska a počátků jeho osídlení) může přinést především její další průzkum.“ V zájmu objektivní pravdy si to lze jen přát!

Miloslav Renčín duben  2013

Znovu oprášený článek v souvislosti s letošním 740. výročím první písemné zmínky o České Třebové

Literatura:

Štěpán Gilar, Přijde Česká Třebová o nejstarší písemnou zmínku? In: Českotřebovský zpravodaj duben 2013, str. 64-68

Pavel Krafl – Petra Mutlová – Dana Stehlíková, Řeholní kanovníci sv. Augustina  v Lanškrouně. Dějiny a diplomatář kláštera, HÚ AV ČR Praha 2010, str. 41

Jan F. Křivohlávek, Heřman z Rychnova (Hermannus de Richenawe) – bratr nebo syn Viléma z Drnholce? In: Orlické Hory a Podorlicko, přírodou - dějinami - současností (Sborník vlastivědných prací), sv. 15, MGOH Rychnov nad Kněžnou 2008, str. 165-168 (Tamtéž na str. 215 v pozn. 31 to F. Musil bere na vědomí)

Václav Richter, O účelu československých rotund, in: Český časopis historický XLII/1936 sešit 2, str. 237-285, sešit 3-4, str. 453-483, zde 458-459 Česká Třebová

Jindřich Růžička, K otázce stáří kostelíka svaté Kateřiny v České Třebové, in: Kulturní zpravodaj Č. Třebové 1977/srpen, str. 6-7

Karel Severin, Kolonizace Hřebečska, in: Archaeologia historica 28/03, str. 175-210, zejm. 178, 186-189, 196n.