Spletité cesty osudu - příspěvek k výročí města
Ke zpracování úvah jež směřujících k tomuto problému mne motivovalo významné výročí (160 let) od narození Františky Honlové. Osobnosti, která se zapsala do historie města jako aktivní vlastenka, výrazně se angažující v jeho sociálním, politickém i kulturním životě. Chtěl bych se zamyslet nad problémem, zda existují spletité nitky osudu spojující mou manželku Ilku Hartmanovou - Hemalovou s touto osobností a českotřebovským rodem Honlů. Toto spojení se mi nakonec najít nepodařilo, ale našel jsem mnoho dalších zajímavých souvislost.,
A jaké je tedy naše zadání? vystopovat odpověď na výchozí otázku: jak do soukolí "zmateného" dění zapadá příběh mé ženy - a nepřímo i můj? Se jménem Honl jsem se setkával při rodinných sešlostech své manželky, ale i v různých publikacích a v tisku, nikoli krajovém. Zaujalo mne jméno Antonín Honl (* 3.2. 1819 Česká Třebová, +17.9. 1886 Brno), kterého jsem mylně považoval za bratra Františky Honlové, která byla ve Třebové velkou osobností. Je to jeden ze zakladatelů rodu Honlů. Jeho otec: František Honl, (4. 7. 1787, + 1843), měšťan v České Třebové, matka Mariana, roz. Bonaventura Peterková, (29. 7. 1794, + 1876, Česká Třebová). Širší třebovskou veřejnost toto jméno příliš neoslovuje. Patrně proto, že aktivity Antonína Honla probíhaly mimo naše město. Jihomoravský Zbýšov vzpomíná na Antonína Honla jako na významného odborníka, jehož vliv na rozvoj Rosicko-oslavanské uhelné pánve byl naprosto zásadní. Neméně významné bylo i jeho vlastenectví a jeho společenské aktivity,v letech 1873 - 79 byl tamním starostou. Měl 10 dětí, 5 chlapců a 5 dcer. Po 31 letém působení ve Zbýšově Václav Honl nakonec v r. 1883 prodal veškerý majetek a odstěhoval se trochu s hořkostí do Brna, kde v r. 1886 zemřel ve věku 67 let. V jeho šlépějích pokračoval jeho syn, univerzitní profesor Karlovy univerzity MUDr. Ivan Honl (23.4.1866 Zbýšov, +7.6.1936 Běloves u Náchoda), který se zasloužil o prvenství české lékařské vědy v praktickém použití antibiotik. V rozvoji lázní Běloves u Náchoda sehrál podobnou roli jako jeho otec v oblasti těžby a zpracování uhlí na Zbýšovsku. Je znám spíše jako majitel lázní. Oženil se s Helenou Klotzovou z Plzně. Na počest tradičního jména rodu nazval jeden z lázeňských pramenů Ida. Pamětnívci si vzpomenou, že minerálka tohoto jména byla ještě v osmdesátých letech běžně v prodeji. V jeho práci v Lázních Běloves pokračoval jeho syn MUDr. Vladimír Honl (ženský lékař). Dcera Ida Honlová (*1860, Zbýšov) , starší sestra MUDr. Ivana Honla, se 21. 5. 1881 provdala za MUDr. Františka Dreuschucha, lékaře v Třebíči, později panského lékaře v Náměšti a zemského zdravotního radu. Tím rod Honlův vstoupil do příbuzenstva Dreuschuchů, významného rodu lékařů v Třebíči a v Náměšti nad oslavou. Dreuschuchové začínali jako ranhojiči. Byli to lidumilové, často léčili zdarma. Byli velmi oblíbeni - město Třebíč pojmenovalo z vděčnosti jednu z ulic Dreuschuchova. Náměšťský MUDr. František Dreuschuch ( 1888 - 1961) praděd mé manželky, prováděl - jak bylo v té době i u praktiků samozřejmostí - operace, také pitvy a další lékařské zákroky. Je znám jako první rentgenolog na Moravě. Prvního rentgenový přístroj sestrojil s pomocníkem doslova "na koleně" v dílně na břehu řeky Oslavy. Aniž by tušili účinky rentgenového záření, pořídili fotografie ozářených rukou. Dr. Dreuschuch měl celoživotní následky, jeho pomocník zemřel. S novinkou předběhl o rok Brno i Olomouc. Jeho potomkem je maminka mé manželky Ida Hemalová. Ani toto jméno není neznámé. Herec Roman Hemala (*11.1.1925 Velká Bíteš, + 26.5.2005, Praha), bratranec mé ženy, byl až do svého odchodu členem Městského divadla v Brně. Později iniciativy Jana Wericha se stal členem městských divadel pražských. jeho syn Saša (Alexandr Hemala * 3.9.1952) je známý rozhlasový a televizní moderátor, v jednom z ročníků moderoval i českotřebovský slavnostní večer s udělováním cen města. ------- Z uvedených řádků lze vyvodit zajímavý závěr o tom, že se moje manželka, tedy Ilka Hartmanová, (rozená Hemalová) po desítkách let, ba i století shodou okolností (sňatkem, tedy i zásluhou pisatele) ocitla ve městě svých předků, kde žila rodina Antonína Honla. Není sice pra pra pra neteří Františky Fány Honlové (*29.9.1858, + 29.5.1929), jak jsem původně předpokládal, ale není zcela vyloučeno (a také ani potvrzeno), že Václav Honl a Františka Honlová neměli společné předky. Moc pravděpodobné to není. Václav Honl a jeho rodiče patřili do měšťanské společnosti, a otec Františky Honlové byl zemědělec a (úspěšný) obchodník s tehdy oblíbenými květovanými šátky. Sama Františka Honlová (nadšená vlastenka, politická a sociální pracovnice) neměla sourozence, kteří by se dožili dospělosti. Prozkoumali jsme spojení českotřebovského rodu Honlů, třebíčsko - náměšťských Dreuschuchů a Hemalů. Ti mají částečně zpracovaný rodokmen, zasahující až do Austrálie. Pravidelně se scházejí. Nejbližší setkání rodu Hemalů se uskuteční letos v létě v České Třebové na Horách. Vedlejším efektem bádání v rodokmenu Honlů je další zjištění. Spletité svazky příbuzenské od paní Ilky Hartmanové vedou přes Antonína Honla i k českotřebovské prozaičce Blance Kostřicové, která je přímým potomkem jedné větve rodu Honlů. Její prababička byla rozená Honlová, vnučka jednoho ze zakladatelů Honlova statku v Rudoltičkách.
|
Dříve
však chci vyjádřit podiv nad spletitostí či klubkem dění, jež probíhá
nezávisle na našem vědomí a přitom jsme jasně - až už vědomě či zcela
nahodile - jeho účastníky. Při řešení tohoto problému si připadám jako
výzkumník, který prostřednictvím studia, experimentů dospěje k finální
odpovědi na počáteční zadání. Podobně jako vrcholový sportovec, který se
musel podrobit mnohaleté dřině, zásadám životosprávy a řadě dalších
úkonů, jejichž výsledek, např. skok, je finálním produktem jeho
rozhodnutí.