Botanikové a železnice"Nádraží nepředstavují takříkajíc součást města, které je obklopuje, ale spíše obsahují esenci jeho osobnosti, stejně jako na svých cedulích nesou jeho jméno." Marcel Proust Jak v Českotřebovském zpravodaji, tak jinde, se vloni i letos opakovaně vrací různé náměty v souvislosti s modernizací železničního uzlu nebo s konstrukčními úpravami tratě. Že je železniční dráha důležitá a má mnoho výhod proti jiným druhům přepravy, netřeba rozebírat. Věděli to už v minulosti jak lidé s ní oborově a profesně spjatí, tak osobnosti ze zdánlivě odlehlých zaměření. V lednovém čísle jsem uveřejnil připomínku toho, jak jeden z našich největších biologů, Jan Evangelista Purkyně, horlivě propagoval stavbu železnice (O železnodrahách z pera přírodovědce, ČtZ 1/2018, str. 60-61). Dnes bych připomněl názor profesora Univerzity Karlovy, který byl ve své době také jejím rektorem, geobotanika Karla Domina. Protože jeho text, který vyšel v časopise Věda přírodní, v rubrice Rozhledy (1940-41, č. 20, str. 30), je krátký, přináším jeho přepis:
Musím se přiznat, že mj. tento článeček, který se mi dostal do ruky snad ještě na českotřebovském gymnáziu, na přelomu 60./70. let 20. století, mi dlouho vracel na mysl ideu, že bych se jednou mohl uplatnit v nějakých aplikacích botaniky u železnic nebo v jejím resortním výzkumu. Nestalo se tak a zaměstnávala mě nakonec Akademie věd a později to byla univerzitní náplň práce. Ale k tématům "rostliny a železnice" jsem se příležitostně ve výzkumu dostával. Dnes těch nevyřešených otázek s houstnoucí dopravní sítí a masívními přesuny materiálů a lidí vlastně stále přibývá. Pavel Kovář A nebyl by to botanik Pavel Kovář, aby ke svému textu neposlal také fotografie, vztahující se k současné době, kdy všechno kvete. Jde o snímky z krajiny kolem Brandýsa nad Orlicí, ve kterých dominuje žlutá barva nejen žlutého vlaku jednoho soukromého dopravce, ale i květy moc podobné řepce olejné, která žlutě vyplňuje skoro celé Česko. Jde o příbuznou bylinu - invazní rukevník východní. "V našem mezihoří před 40 lety, za mých studií, byla vzácná; dnes dělá na jaře "kožichy" podél komunikací a roste i na náspech železniční trati. Trochu se podobá řepce, však je příbuzná, ale je to trvalka s tmavším odstínem žluté barvy. Na druhém snímku je vidět, jak tato rostlina úspěšně vnikla i na louku, přimykající se k železniční trati," píše Pavel Kovář. |
,
|