Botanikové a železnice                                                           

"Nádraží nepředstavují takříkajíc součást města, které je obklopuje, ale spíše obsahují esenci jeho osobnosti, stejně jako na svých cedulích nesou jeho jméno."                                                                                                            Marcel Proust

Jak v Českotřebovském zpravodaji, tak jinde, se vloni i letos opakovaně vrací různé náměty v souvislosti s modernizací železničního uzlu nebo s  konstrukčními úpravami tratě. Že je železniční dráha důležitá a má mnoho výhod proti jiným druhům přepravy,  netřeba rozebírat. Věděli to už v minulosti jak lidé s ní oborově a profesně spjatí, tak osobnosti ze zdánlivě odlehlých zaměření. V lednovém čísle jsem uveřejnil připomínku toho, jak jeden z našich největších biologů, Jan Evangelista Purkyně, horlivě propagoval stavbu železnice (O železnodrahách z pera přírodovědce, ČtZ 1/2018, str. 60-61). Dnes bych připomněl názor profesora Univerzity Karlovy, který byl ve své době také jejím rektorem, geobotanika Karla Domina. Protože jeho text, který vyšel v časopise Věda přírodní, v rubrice Rozhledy (1940-41, č. 20, str. 30), je krátký, přináším jeho přepis:

Výzdoba nádraží a železničních tratí

Dráhy by měly míti svého botanika, neboť je mnoho botanických otázek, které se víží k tratím i nádražím a je tu třeba luštiti nejeden nesnadný oříšek. Jsou tu problémy teoretické i praktické. Dráhy jsou ovšem významnými cestami pro šíření rostlin, tudíž pro viatickou migraci, kterou můžeme v tomto případě zváti ferroviatickou. Mezi kolejnicemi, na železničních náspech a hrázích  rozvíjí se osobitá vegetace a mnohé druhy jsou v tom či onom kraji vázány výhradně na tato stanoviště (na př. některé druhy teplomilnější v oblasti hercynské vegetace), pro jiné druhy jsou to zase nástupiště pro expansi do okolí. Plevelová vegetace na tratích je také svého druhu a v uplynulých čtyřech deceniích zaznamenal jsem v tom směru leckteré zajímavé pozorování. Také kniha Heinricha Lause "Mährens Ackerunkräuter und Ruderalpfalnzen" (Brno, 1908) přihlíží k této druhotné vegetaci tratí a nádraží. Úkolem těchto řádků je však něco jiného. Chceme upozorniti na to, čím železnice  přispěly k výzdobě  nádraží a tratí a chceme tuto snahu propagovati i pro budoucno, neboť lze ještě leccos doplniti a zlepšiti.  Už před lety byl to zejména tehdejší ministerský rada dr. J. Říha (pozdější ministr železnic a odedávna nadšený zahrádkář a ovocnář), jehož přičiněním  věnována veliká péče výzdobě nádraží a tratí. Ministerská rada povolila k tomu účelu r. 1923 značný peníz. Šlo tu o vnější výzdobu květinovou, ale také o výzdobu stromovou, ovšem tak, aby nebylo bráněno valnému výhledu. Pamatováno i na osazování  holých neb pustých míst v sousedství tratí, na úpravu terénu, květinové zahrádky kolem staničních budov a na ovocné stromoví. Připomínám-li tyto začátky, je to proto, že jde o věc dobrou a prospěšnou a že lze ještě mnohé zlepšovati.  Karel Domin

Musím se přiznat, že mj. tento článeček, který se mi dostal do ruky snad ještě na českotřebovském gymnáziu, na přelomu 60./70. let 20. století, mi dlouho vracel na mysl ideu, že bych se jednou mohl uplatnit v nějakých aplikacích botaniky u železnic nebo v jejím resortním výzkumu. Nestalo se tak a zaměstnávala mě nakonec Akademie věd a později to byla univerzitní náplň práce. Ale k tématům "rostliny a železnice" jsem se příležitostně ve výzkumu dostával. Dnes těch nevyřešených otázek s houstnoucí dopravní sítí a masívními přesuny materiálů a lidí vlastně stále přibývá.   

Pavel Kovář

A nebyl by to botanik Pavel Kovář, aby ke svému textu neposlal také fotografie, vztahující se k současné době, kdy všechno kvete.  Jde o snímky z krajiny kolem Brandýsa nad Orlicí, ve kterých dominuje žlutá barva nejen žlutého vlaku jednoho soukromého dopravce, ale i květy moc podobné řepce olejné, která žlutě vyplňuje skoro celé Česko. Jde o příbuznou bylinu - invazní  rukevník východní.  "V našem mezihoří před 40 lety, za mých studií, byla vzácná; dnes dělá na jaře "kožichy" podél komunikací a roste i na náspech železniční trati.  Trochu se podobá  řepce, však je příbuzná, ale je to trvalka s tmavším odstínem žluté barvy. Na druhém snímku je vidět, jak tato rostlina úspěšně vnikla i na louku, přimykající se k železniční trati," píše Pavel Kovář.