Vzpomínka na mou babičku

Často si připomínám moudrá slova mé babičky, která říkala:“ sejde z očí, sejde z mysli“.  O tom jak pravdivá jsou tato slova, jsem se již mnohokrát přesvědčila. Když přijíždím za maminkou do České Třebové, nikdy nezapomenu nahlédnout do rubriky, která je ve zpravodaji věnována významným osobnostem a výročím města. I já bych se  ráda tentokrát  přidala a alespoň krátce zavzpomínala na svou milovanou babičku Boženu Michalskou, od jejíhož narození uplyne v červnu 110 let.

Nechci zde dopodrobna vypisovat  její životopis, ale jen připomenout jaká byla a jakou jsem si ji zapamatovala. Narodila se 1.června 1908 ve Školní ulici a vyrůstala ve společné domácnosti spolu s dalšími třemi sourozenci. Již na obecné škole, která sídlila na místě dnešního městského úřadu, snila o tom, stát se učitelkou. Po maturitě na Českotřebovském reálném gymnáziu přijala v roce 1928 výzvu ministerstva školství a odjela učit jako pomocná učitelská síla na východní Slovensko. Pamatuji se, že často vzpomínala na nezměrnou chudobu tehdejšího Slovenska. V té době se seznámila se svým prvním životním partnerem, se kterým se vrátila do Čech, Po jeho předčasném úmrtí odešla natrvalo do rodného města. V roce 1936 složila zkoušku učitelské způsobilosti a od té doby působila na českotřebovských měšťanských a obecných školách.  V roce 1944 se provdala podruhé a od roku 1952 až do důchodu učila na jedenáctileté střední škole. Ani pak nesložila ruce do klína a učitelskému povolání se věnovala až do dovršení osmdesátky. Za dobu své učitelské praxe vychovala stovky žáků a studentů, kteří na ní dodnes rádi vzpomínají. A protože jablko nepadá daleko od stromu, také její děti, Blanka a Milan, zůstali věrni učitelskému povolání.

Moje babička byla krásná, měla modré oči a černé vlasy a elegantně se oblékala. Nebyla tou typickou babičkou v šátku, ale moderní dámou. Milovala slunce, moře a cestování. Až do pozdního věku byla velmi vitální, chodila na túry, houbařila a ještě v devadesáti letech vyšlapala schody na Petřínské rozhledně. Ráda jezdila na chalupu do Orliček a dokázala pojmenovat latinskými jmény všechny luční rostliny. Mezi její koníčky patřily také ruční práce, její drhané a háčkované aplikace byly ozdobou regionálních Výtvarných salonů. Moje babička měla mnoho přátel , často navštěvovala i rodinu Zuzany Švabinské v Kozlově. Zemřela uprostřed rozdělané práce na prahu svých devětadevadesátých narozenin. Pochována je po boku svých nejbližších na českotřebovském hřbitově. Tak jsem poznala a ráda vzpomínám na svou babičku Boženu Michalskou.

                                                                                                                                 Blanka Taichová