Velký význam maličkých věcí               

Ježíš pravil: Kdo je věrný v nejmenší věci, je věrný také ve velké; kdo je v nejmenší věci nepoctivý, je nepoctivý i ve velké. (Evangelium podle Lukáše, kap. 16,10)

Každý den zažíváme spousty situací, které jsou tak maličké a tak málo významné, že vůbec nestojí za řeč a tudíž je celkem jedno, jestli se v nich ukážeme jako lidé dobří nebo zlí, více či méně charakterní. Vedle toho se občas objevují situace závažnější, situace, které stojí za řeč, protože mají určitý vliv na mé okolí a na moji budoucnost. V takových chvílích už docela záleží na tom, jak je vyřešíme, co řekneme nebo uděláme. A kromě toho všeho se tu a tam se objeví situace a chvíle, která je velice závažná a pro budoucnost klíčová. Takto nebo nějak jinak se dá rozlišovat velké dění od malého, podstatné od nepodstatného, situace, které stojí za řeč, od těch, které za řeč nestojí. Když například nevrátíte půjčenou propisku, tak je to něco dočista jiného, než když nevrátíte půjčenou sekačku nebo třeba automobil.

Ježíš také rozlišuje velké a malé, důležitější a méně důležité události. Ale upozorňuje, že již v těch maličkých a bezvýznamných situacích se zrcadlí to, jak budeme přistupovat k situacím velkým a závažným. Malý podfuk s tahákem ve škole dozajista není nic závažného, ale takové úspěšné opisování podbízí ošklivou myšlenku: Když můžu podvádět takto v malém měřítku, proč bych nemohl podvádět také někde jinde a trochu víc? Nebo jiný příklad. Jestliže připouštím, že je docela výhodné občas zalhat – vždyť přece většinou se nejedná o nic závažného – je možné, že jednoho dne také připustím, aby vysoce postavený politik občas zalhal veřejně a na kameru. Ale to už se zpravidla nejedná o nepodstatné maličkosti, to už je řeč o důležitých a podstatných věcech.

Je obecně známo, že při výuce je potřeba postupovat od snadnějších záležitostí k obtížnějším, nebo – chcete-li – od maličkých k větším a pak teprve k těm velikým a velmi složitým. Kdo nezvládne pořádně zašít díru na ponožce, ten sotva dovede ušít pěkné „kvádro“. Ale jestliže se naučíme poctivě a férově řešit drobné každodenní úkoly, tak stejným způsobem budeme automaticky přistupovat i k těm větším. A až se objeví skutečně velká výzva, velký životní úkol, pak se dozajista vypořádáme čestně a věrně i s touto situací. Jen je potřeba začít hned u těch maličkých a zdánlivě bezvýznamných věci, které dnes a denně zažíváme. Protože je hluboká pravda, že kdo je věrný v nejmenší věci, je věrný také ve velké; kdo je v nejmenší věci nepoctivý, je nepoctivý i ve velké.

Kamil Vystavěl