Domněnky nebo skutečnosti? |
|
Za název svých úvah jsem si dovolil vypůjčit titul článku PhDr. Ladislava Hartmana (iČTZ 73/2018, 10.3.2018), v němž se mimo jiné zabývá významem slova Pazucha a pro něž nabízím méně prozaický výklad. Předpona pa- totiž označuje zpravidla něco v témže druhu podřadného, nepravého, jen napodobeného, např. pachuť, paklíč, pavěda, ale i menšího - pahorek, palouk nebo slabšího - padrť. [Václav Machek, Etymologický slovník jazyka českého, Academia Praha 1971, str. 424] A proč zrovna Pazucha? Karel Zelinka [Zaniklá sídliště na Litomyšlsku v předhusitské době. In: Zprávy z muzeí od Trstenické stezky č. 10/1970, str. 3-21, jm. 19/20] zmiňuje donační listinu litomyšlskému klášteru údajně z roku 1167 (RBM I č. 319, s. 140 - Zuha et Vodna), kterou klášter dostává též újezd za Suchou a Vodnou. A protože ves Suchá dodnes existuje, může (ale samozřejmě nemusí) být sousední Pazucha jako vhodný protějšek onou nedochovanou Vodnou. Druhou připomínku mám k článku Redaktorky ČR Pardubice se zajímaly nejen o Kozlovský kopec (Milan Richter, iČTZ 178/2018, 17.6.2018). Tam se totiž čtenář dozví, že první rozhledna na Andrlově chlumu u Řetové shořela za nevyjasněných příčin v noci z 16. na 17. dubna 1918. A na druhou se tam čekalo 23 let (září 1941), kdy Zeměpisný ústav ministerstva vnitra zde vystavěl triangulační věž upravenou jako rozhlednu. Z bezpečnostních důvodů byla v šedesátých letech minulého století stržena. Jak uvádí tento Milan Richter [70 let turistické chaty Hvězda na Andrlově chlumu 25. 8. 1940 – 25. 8. 2010, GRANTIS Ústí nad Orlicí 2010, str. 46]: „Bolševičtí komunisté činnost KČT po roce 1948 zakázali, chátral tedy i technický stav druhé rozhledny a počátkem šedesátých let musela být stržena, jelikož výstup na ní byl životu nebezpečný.“ Životnost dřevěné triangulační věže v dobrém stavu se předpokládala 7 let, nakolik by se prodloužila údržbou (položme si otázku jakou?) se tehdy nesledovalo, v případě nutnosti (vychýlení špičky věže - záměrného bodu, který byl přesně nad kótou) se předpokládalo vztyčení nové. Jelikož byla postavena v roce 1941, bez problémů tedy mohla vydržet do konce čtyřicátých let. Stejná „rozhledna“ stála od roku 1929 na Kozlovském kopci, kde nezašla stářím, nýbrž úderem blesku v roce 1939. Během roku 1940 byla proto postavena nová dřevěná rozhledna, o jejímž konci se uvádí, že byla pro naprostou zchátralost v padesátých letech odstraněna (už na konci roku 1948 se zmiňuje jako nepouživatelná, bezcenná, na palivové dřevo). Také na Luckém vrchu stál od počátků zaměřování triangulační bod (věž) sloužící i jako dřevěná rozhledna, která byla pro svůj nevyhovující stav v roce 1953 stržena. Čím tedy byla „rozhledna“ ústeckých turistů natolik výjimečná, že ač odsouzena k chátrání přežila své vrstevnice možná o 10 let? Jaká je skutečnost? Z obrázků leteckého snímkování (https://kontaminace.cenia.cz/, 24.1.2016) se odpověď nabízí. Zatím co za Švabinského chatou je „silueta“ rozhledny (pod letopočtem 1954) patrná, před (tehdy ještě) Janderovou chatou už ji není vidno zříti a logicky v roce 1954 již není nad chatou na Luckém vrchu. (Mimochodem, zajímavé je, že jsem dosud neviděl foto její konečné podoby, a to navzdory tomu, že Klub měl „svého“ fotografa v předsedovi E. V. Danihelovském a Ústí ve Fotozávodu Františka Slezáka, když o pohlednice podobné rozhledny u Švabinského chaty na Kozlovském kopci není nouze.)
V iČTZ 144/2018, 15.5.2018 jsem víceméně v opisu přiblížil vznik a tvůrce pomníku padlým v Řetůvce.
Jakkoli to asi není běžné, existuje k tomu i aluminiový medailonek (V UPOMÍNKU POSTAVENÍ PAMÁTNÍKU ODBOJE V MALÉ ŘETOVÉ 1922 na rubu) a na něm uvedené datum (neděle) 30.VII.1922 se nabízí jako den jeho odhalení, který není uveden ani v kronice obce. (Nad precizností provedení na ploše 2,3 x 2,3 cm s na pomníku pod lupou čitelným heslem PRAVDA VÍTĚZÍ i datem 28.X.1918 ve věnci nezbývá než žasnout, autor žel zůstane nejspíš neznámý.)
Miloslav Renčín
|
