- Kdo by to byl býval řekl,
že v jednu chvíli se budu mořit s úkoly z češtiny ve školní lavici mého
domovského gymnázia a v tu další se budu vydávat do neznáma. Nějakým
způsobem se mi to však podařilo a já se ze školního kola Olympiády
v českém jazyce probojovala do okresního, pak do krajského … a tam mi
bylo oznámeno, že se podívám i do ústředního.
- To byl přesně ten důvod, proč jsem se ve
čtvrtek 14. června ráno vydala do Prahy, zanechávajíc spolužáky pilnému
studiu. V hlavním městě jsem se připojila k dalším nadaným teenagerům a
společně jsme se autobusem vydali do pěkného kempu Kocanda u obce Želiv,
kde jsme měli zůstat týden. Týden! Věřili byste tomu?
- Ačkoliv
nás po příjezdu přivítalo chladné deštivé počasí, nezalekli jsme se,
nabalili na sebe co nejvíce vrstev oblečení určeného spíše někam do
tropů, protože se nikdo nepodíval na předpověď počasí, a večer jsme
s radostí mohli navštívit klášter, který byl, co by kamenem dohodil a
zbytek došel.
- Všichni
jsme měli dobrou náladu. To jsme ještě netušili, že nás čeká během týdne
vyřešit dvě gramatická cvičení, napsat dva slohy a odříkat jeden mluvní
projev! Nakonec jsme to všichni do jednoho zvládli hůře či lépe (vzato
podle našich vlastních úsudků spíše hůře) a odměnou nám bylo sedm dní
bez školy strávených s přáteli, útulné přístřeší a krásný výlet do
honosného Poutního kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře u Žďáru
nad Sázavou a Staré školy v Polné s expozicí zahrnující i dvouhlavé tele
a osminohého sysla.
- Nemenším
zážitkem byl závěrečný táborák nebo volejbalový turnaj. Vidíte? Teď mohu
říkat, že jsem hrála volejbal na olympiádě. Na které? To už není
podstatné. A třeba se tam příští rok podívám zase. Tentokrát jako
soutěžící ve II. kategorii určené pro střední školy.
- Jana
Hudecová, 4.A
|