-
5. června 2018 by Jan
Steklík
slavil osmdesátku. Kdyby žil a kdyby to loni v listopadu "nezabalil".
Vernisáž výstavy měl dva dny po nedožitých osmdesátinách. Pro Českou
Třebovou nezapomenutelnou, taková tu dlouho nebyla. Na vernisáži jsme
vyslechli úvodní vernisážovou řeč Ludmily
Kesselgruberové.
Dost zajímavou, a proto bude ku prospěchu věci, když bude dále šířena v
Českotřebovském deníku na internetu a v Českotřebovském zpravodaji.
Porovnáme-li její obsah s heslem "Jan
Steklík"
na Wikipedii,
je třeba konstatovat, že
Wikipedie má za Ludmilou
Kesselgruberovou
hodně co dohánět.....
-
JAN STEKLÍK. POKUS O VYMEZENÍ
TVŮRČÍ OSOBNOSTI
-
 Malíř,
kreslíř, grafik, ilustrátor, autor koláží a instalací i nenápadný
performer Jan Steklík (1938 - 2017) měl své místo mezi nejvýraznějšími
českými výtvarnými umělci druhé poloviny 20. století jisté dávno
předtím, než od nás tak nečekaně odešel.
- Dnes tady společně otevíráme
výstavu, kterou chce Kultární centrum připomenout Steklíkovy kulatiny,
které už s námi Honza neoslaví. Příležitost víc než vhodná pokusit se
nějak tuto ojedinělou tvůrčí osobnost sumarizovat.
- Výtvarný autodidakt z Ústí
nad Orlicí přijímal impulsy z uměleckých forem minulosti (expresionismu,
kubismu) i jím žité současnosti (informelu, land artu), velmi intenzivně
jej inspirovala hudba řady žánrů, ze všeho nejvíc ale život sám. Od
středoškolských studií (byť ústeckou textilku nikdy nedokončil) se
Steklík rád pohyboval v docela neoficiálních kruzích i prostředích,
tam, kde bylo možné civilní i nepatetické bytí, které mu – neúnavnému
výzkumníkovi maličkých často opovrhovaných a všemi přehlížených banalit
– umožňovala zabývat se právě jimi, vážně je zkoumat a zjištěné, často
absurdní skutečnosti pak vynášet na světlo boží v podobě laskavých a
neotřelých výtvarných artefaktů. Nekonečně vtipných, neokázale hravých a
obvykle jemných a křehkých jako droboučké stehy, které v době Janova
dětství a dospívání vznikaly pod rukama jeho maminky – švadleny. Tak si
počínal po celý tvořivý život.
- Začátkem šedesátých let
odešel Jan do Prahy. Od roku 1963 – kdy se spolu s Karlem Neprašem
pasovali na ředitele dnes už proslulé Křižovnické školy čistého humoru
bez vtipu – se podílel na vzniku i realizaci řady recesistických
konceptů a akcí (např. Inventura Řípu, 1970). Od svého příchodu do Prahy
se Steklík také sblížil s umělci, kteří navzdory protěžovanému
socialistickému realismu dospěli k abstraktnímu projevu, který odpovídal
rovněž jeho rozpoložení. Záhy vytvořil zcela specifickou podobu tohoto
českého informelu, pro kterou byla příznačná mimořádná citlivost
k papíru, komornost i křehkost kresebného projevu.
- V sedmdesátých letech
proniká do Steklíkových uměleckých aktivit ekologický podtext. K
nejvýraznějším projevům tohoto typu náleží landartový koncept Ošetřování
stromů, který realizuje společně s Alešem Lamrem na Potštejně.
- Steklíkova neokázalá,
netuctová, svěží a všudypřítomná hravost dostávala průběžně podobu her
výtvarných. K jeho starším „odstřihovánkám“ a „zamalovánkám“ přibyly
v osmdesátých letech ještě „střihy na krajinu“, později „dablovky“,
které vznikaly v tvůrčích duetech, „ňadrovky“ a ještě později
„partitury“, které představují krajně minimalistická vyjádření. Všechny
tyto typové řady, jakési výtvarné laškování na dané téma, rozvíjel Honza
následně po celá desetiletí, s neutuchajícím zaujetím a nápaditostí.
- V
letech devadesátých, kdy Jan pobýval střídavě v Ústí nad Orlicí a Brně,
realizuje řadu akci společně s Marianem Pallou (např. Prádelna, 1996)
1996 začal Steklík také intenzivně
spolupracovat s německou výtvarnicí Annegret Heinl. Nejprv společně jen
vystavovali, postupně ale svou individuální tvorbu koordinovali stále
těsněji, až se dopracovali dvojautorských projektů, instalací či
performancí. V nich pokračovali až do loňského roku.
- Jana Steklíka lze jako
bytost celkem dobře vymezit zdola. Tam, kde končí lidská a umělecká
hloupost, zkostnatělost, přetvářka a vůbec omezenosti všeho druhu, tam
začíná Jan Steklík. Shora lze ale jeho tvůrčí bytost definovat jen
s velkými obtížemi. Steklíkova laskavá hravost, nápaditost, neokázalá,
nepatetická, civilní, pokorná, inteligentní, originální i přesně cílená
málomluvnost užívaných forem jako by se rozpínala do nekonečna, jakoby
neměla hranic.
- A tak musím konečně přiznat,
že žádné jasné vymezení steklíkovské bytosti se tu dnes konat nebude.
Honza byl nápaditější než jiní, vtipnější než jiní, originálnější než
jiní, zábavnější než jiní, citlivější než jiní, a to všechno do míry,
kterou těžko stanovit.
- Pokus jasně ohraničit umělce
Jan Steklíka byl předem odsouzený k neúspěchu. I proto nám Honza tolik
chybí.
-
Ludmila
Kesselgruberová
-
-
Z vernisáže výstavy v Kulturním centru (a v Nádražní
ulici) dne 7. 6. 2018
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
|