- Chcete být
významnou osobností?
-
Ježíš pravil:
Víte, že ti, kdo platí u národů za první, nad nimi panují, a kdo jsou u
nich velcí, utlačují je. Ne tak bude mezi vámi; ale kdo se mezi vámi
chce stát velkým, buď vaším služebníkem; a kdo chce být mezi vámi první,
buď otrokem všech. (Evangelium podle Marka, kap. 10,42-44)
-
 Starověk
znal mocné panovníky, kteří tvrdou rukou a silným vojskem vládli velikým
říším. Význam, vliv a sláva toho či onoho krále rostly, jakmile si
podmanil nové území a spolu s ním jeho obyvatelstvo. Naopak, když pro
svoji organizační neschopnost nebo nedostatečnou armádu část svého území
vládce ztratil, jeho význam, vliv a sláva se umenšovaly. Je to velice
primitivní a drsný princip, princip nadřazenosti a povyšování. Čím více
podřízených, tím lepší společenské postavení. Čím více otroků, tím větší
pán. Ten princip bychom mohli popsat nějak takto: Já něco chci a vy jste
tu od toho, abych já dosáhl svého cíle. Dodejme, že tento princip není
výlučnou záležitostí starověku, může být a je praktikován také dnes – v
některých firmách, domácnostech, politických uskupeních i jinde.
-
Ježíš oproti tomu
razil a praktikoval úplně jiný princip. Podle něj význam a sláva člověka
nezávisí na tom, kolik lidí si podřídil, nýbrž na tom, kolika lidem
posloužil: kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem;
a kdo chce být mezi vámi první, buď otrokem všech. Mohlo by se zdát,
že toto pojetí je pouhou negací starověkého společenského řádu. Na první
poslech to zní jako mocenská hierarchie postavená na hlavu, takže
dosavadní vládcové a nadřízení se náhle ocitají někde vespodu pyramidy,
zatímco podřízení, dělníci a otroci se vyšvihli do nejvyšších pater
společenského uspořádání. Ale takový obrat není k ničemu. Není to tak
dávno, kdy se podobné výměny konaly i v Čechách. A někteří z nás ještě
pamatují, jak zoufalé to bylo, když se takto nesmyslně vyměňovaly role.
Problém je v tom, že pouhá záměna rolí – dejme tomu manažerky a
uklízečky – princip nadřazenosti a povyšování nijak neruší a nemění.
-
Citovaný Ježíšův
výrok nám předkládá naprosto odlišný princip, a to princip hledání
prospěchu druhého. Stará čeština znala slovo prokazovat dobrodiní.
To prosím neznamená, že budu dělat každému poskoka nebo dokonce otroka
tak, že bych tancoval, jak on bude pískat. Není nic úctyhodného na tom,
když někomu prokazuji slepou poslušnost. Ježíš neučil a rozhodně nežil
slepou poslušnost. Zato se zasadil o to, aby mnozí měli z jeho slov a z
jeho konání užitek. To totiž dělá člověka velkým, když prokazuje
dobrodiní. Když svým úsilím vyplodí nejen to, co on sám pro sebe
potřebuje, ale také něco navíc – a když to „navíc“ poslouží k prospěchu
někomu dalšímu.
-
Historie ukazuje, že
mezi velkými osobnostmi našich i světových dějin zdaleka nejsou jen ti,
kdo si chytrostí nebo silou podmanili mnohé. Nesrovnatelně větší úctu a
váhu mají ti, kdo užili své schopnosti a nadání v opravdový prospěch
mnohých. Z toho plyne: O slávu a význam se vůbec nemusíme rvát. Mnozí se
o ně náruživě rvali a stejně nic neurvali. Myslím, že bohatě postačí,
když vezmeme vážně to moudré slovo: kdo se mezi vámi chce stát
velkým, buď vaším služebníkem.
-
Kamil Vystavěl
|