|
-
Znáte školu, do které můžete kdykoliv přijít
do výuky, aniž byste se předem ohlásili? Školu, ve které vás děti bez
ustrašeného výrazu samy od sebe pozdraví a ještě vám během vaší návštěvy
složí básničku a nakreslí obrázek? Školu, kde si děti na začátku každého
dne mohou samy vybrat, čemu se v daném předmětu budou věnovat? Kde se
snoubí netradiční způsoby výuky a místo jednotlivých ročníků zde mají
takzvaná trojročí? My takovou školu v České Třebové máme, jmenuje se Na
rovině, má kapacitu 35 dětí, a přestože již pracuje čtvrtým rokem, ví o
ní málokdo. Najdete ji přímo pod sjezdovkou Peklák, v ulici Pod Jelenicí
657, ve druhém patře rodinného domu. Nyní ji navštěvuje 16 dětí z České
Třebové a okolí a možnost přijít mezi ně jsme si nenechali ujít.
-
Byl právě čas popolední, děti byly po obědě,
věnovaly se aktivitám, které pro tuto dobu samy naplánovaly. Tři z nich
nám dělaly společnost v prostoru, kde jsme si zrovna povídali. Sedly si
na koberec, opřely se o zeď a soustředěně si četly. Během našeho
rozhovoru s učitelkami Bárou a Petrou, asistentkou Pavlínou, vedoucí
pobočky Slávkou a zástupcem Rady Školské právnické osoby Milošem občas
přišly i další a přečetly básničku, kterou právě složily o jaru, nebo
nás přišly jen tak pozdravit. Během hodiny, kterou jsme zde strávili,
jsme viděli zdravě sebevědomé bytosti, schopné vyjádřit svou potřebu,
sdělit svůj postřeh, požádat o pomoc s řešením úkolu, omluvit se za
zapnutý mobil.
-
-
Děti se učí v souvislostech
-
Českotřebovská základní škola Na rovině je
pobočkou MŠ a ZŠ Na rovině v Chrudimi a svůj název odvodila od přístupu
k dětem i k veřejnosti. Prostě všechno „na rovinu“. Ve výuce pedagogové
i asistenti vyžívají Hejného metodu v matematice a písmo Comenius script.
Jednou ze dvou zakladatelek je Slavomíra Petrová, která vysvětlila: „Naše
škola je založena na praktické výuce s využitím prvků montessori
pedagogiky pro žáky prvního stupně. Jako na každé jiné škole dodržujeme
pro výuku osnovy, které pro základní vzdělávání stanovuje ministerstvo
školství.“ Praktiky,
které zde vyučují, vytvořili na základě tvůrčího myšlení a převzali je z
montessori výuky. Děti mají projektovou výuku, ve které je shrnuta
prvouka, občanka, částečně čeština i matematika. Učí se tak vidět
souvislosti mezi jednotlivým učivem a mohou lépe uchopit realitu.
-
Kým vy pro děti jste?
-
„Stavíme na principu partnerství a
respektování ve vztazích. Jsme pro žáky vzorem, kamarády, spřízněnými
dušemi, jsme těmi, kteří se na ně nacítí, ke kterým mají důvěru a nebojí
se přijít si říci o pomoc a radu. Podporujeme je tak, aby si, s naší
pomocí, přišly na řešení a odpovědi samy,“ sdělují a vzájemně se
doplňují Petra s Bárou.
-
A otázka autority? Kdo ji ve vaší škole vlastně má?
-
„Autorita je zdravá, ale ne tak, jak ji mnozí
vnímají – vyžadování poslušnosti a že učitel má pravdu za každou cenu.
Děti mají podvědomě nastavené, že jsme pro ně autoritou. Není to ale
tak, že by se nás jako učitelů a učitelek měly bát, protože máme vždycky
pravdu. Vědí, že i ony jsou autoritou pro nás. I ony musí být
respektovány, abychom mohli všichni společně pracovat. Tím necháváme
jejich mysl otevřenou a ony doslova jak houby nasávají nové poznatky,“
říká Bára.
-
Pavla ji doplňuje: „Já tím, že jsem i sama
matkou, vnímám, že jsme našim dětem druhou rodinou. Tráví v naší škole
dost velkou část dne, proto je potřebné, aby zde byla dobrá nálada a
pohoda, fajn vzájemné vztahy. Děti se cítí dobře. Přijdou si pro
pohlazení a my pro ně máme otevřenou náruč, kterou některé děti ještě
vyhledávají. Nechodí si k nám pro pochvalu, ale dostávají ocenění za
dobře odvedenou práci. Je to velký rozdíl mezi sdělením „ty jsi šikulka“
anebo „svoji práci jsi odevzdal velice pěkně zpracovanou“. Na vnímání
dětí a rozvoj jejich zdravého sebevědomí to má obrovský vliv. Děti
samozřejmě často slyší: „na tomto musíš ještě zapracovat, příště to
zkusíme na jiné pomůcce“, je to však jiné než „ty jsi tomu zase dal, máš
pětku.“
-
Pozitivní přístup má zásadní vliv i na zdravé
utváření kolektivu, není vyzdvihován nejlepší, ani ponižován pomalejší.
Nejlepší pracuje na následující látce, a kdo ještě potřebuje pomoci,
vedeme jej k pochopení jinými pomůckami. Je to však individuální, žádné
dítě se bez vlastního přičinění látku nenaučí, a to platí v každém
školském systému. Montessori pedagogika však dítěti otevírá více kanálů
k pochopení výsledku.
-
Jsme v úzkém kontaktu s rodiči, někdy se
s námi i radí, když se zrovna vyskytne něco, v čem jim můžeme pomoci.
-
Jaký je pohled
rodičů?
-
Bára: Rodiče, kteří k nám děti přihlásili,
jsou v souladu s tím, jak s dětmi pracujeme. Nechceme být alternativní
konkurencí státních škol - to nefunguje, každý člověk si pod pojmem
alternativa představuje něco jiného. My reprezentujeme funkční školu,
která je schopná děti připravit pro budoucí život.
-
Co si pod tím můžeme představit konkrétně?
-
Slávka: Je to naše filozofie, náš kodex,
funkční ověřený individuální vzdělávací systém, který je jedinečný. Děti
mezi sebou nesoutěží, každý může být dobrý v něčem jiném. Nehodnotíme je
tak, jak je jinde obvyklé, jsme si navzájem partnery. V jednotlivých
předmětech propojujeme poznatky a prolínáme projektová témata, aby
informace nebyly vytrženy z celku, ale naopak, aby jednotlivé střípky
zapadly jak puzzle a děti je pochopily jako celek. Kdo z nás ví, co
budou potřebovat vědět za 10 let? Je potřeba, aby měly široký rozhled a
uměly členit informace na potřebné a zbytečné.
-
Jak poznáte, kam jste s dětmi došli, nakolik mají učební látku
zvládnutou?
-
Bára: Výuka je individuální, každý žák má
svůj plán. V Českém jazyce poznám zvládnutou látku, když o tématu dokáže
sám hovořit. Nejlépe, když to dokáže vysvětlit někomu jinému, svému
spolužákovi. Sdílení učiva v kolektivu je velice podstatné i pro
osvojení komunikačních dovedností, které budou důležité po celý život.
Na konci každé hodiny děláme zpětnou vazbu na elipse a dítě samo
hodnotí, na čem v hodině pracovalo a jak se u toho cítilo. Při hodině
jsme jeho průvodcem, ne učitelem. Provádíme děti tím, co se mají naučit.
Čili: Pomoz mi, abych to dokázal sám. Je to mnohdy velice náročné na
přípravu, stále vyrábíme nové individuální pomůcky, které žákům pomohou
pochopit zadaný úkol.
-
Jak potom změříte, co jste děti naučily? Ptám se na to, jak jste
srozumitelní pro ty, kteří vás kontrolují, pro rodiče, pro inspekci?
-
Bára: Samozřejmě je pro nás rozhodující
školský vzdělávací program (ŠVP). Rámcový plán je daný a my z něj
vycházíme a podle něho se řídíme, abychom splnili dané osnovy. Máme jej
rozdělený do trojročí. Dětem to umožňuje, že když určité vědomosti
nezvládnou v první třídě, mohou se je naučit ve druhé. Klademe důraz na
to, aby děti od nás odcházely na druhý stupeň školy dobře připravené,
s maximálními dovednostmi z 1. stupně. Neslibujeme zázraky, dáváme jen
dětem prostor, aby v bezpečném prostředí došly ve výuce nejdále, a to
při oslovení dlouhodobé paměti. Opravdu je to hodně o individualitě
každého žáka a velké toleranci rodičů k pochopení limitů jejich
vlastních dětí.
-
Obrátili se na nás rodiče s holčičkou, která
měla potíže ve škole a měla špatné výsledky. U nás se uklidnila,
v bezpečném prostředí výuku zvládla a odešla na druhý stupeň v pořádku.
Děti vykazují skvělé výsledky, když zažijí jiný způsob vedení. To je
naše zkušenost.
-
Jsou u vás žáci rozdělení podle ročníků? Kolik dětí u vás tvoří třídu?
-
Petra: V současné dob ě navštěvuje naši
základní školu 16 dětí, pracujících jako skupina pro 1. až 5. ročník.
Český jazyk a matematiku se učí dohromady. Ve výuce jsme vždy dvě:
učitelka a asistentka. Anglický jazyk učíme děti rozděleně, v jedné
třídě jich je 11, v další jich je pět, obdobné je to v projektech a
dílnách. Výchovy jsou společné.
-
Když děti neznámkujete, jak je hodnotíte?
-
Bára: Známky ani domácí úkoly děti
nedostávají. Hodnotíme je slovně, v každém předmětu zaznamenáváme, kam
dítě došlo, co splnilo z hlediska celoročního individuálního plánu,
který u nás má každý žák. A pokud je například v něčem ve skluzu, tak
naše děti neznají: „nezvládáš to.“ Sedneme si s nimi a řekneme:
„potřebuješ zapracovat na tom a na tom“. Je to mnohem účinnější,
motivační a povzbuzující.
-
Pavla doplňuje: „ Každá látka je v daném
předmětu rozdělena do jednotlivých kapitol, my jim říkáme bublinky -
elipsy. V každé bublince je popsán detail celkové úlohy. Dítě si
zabarvuje vždy kousek bublinky, jako výraz toho, co pochopilo. Nadané
dítě to třeba zvládne za týden, jinému to trvá déle. Celá zamalovaná
bublina reprezentuje dokončené téma. Pro děti se jedná o velké
uvědomování. A naším záměrem je, aby se každé dítě učilo právě
„uvědomováním si“, tedy oním „AHA“ efektem. Učitel si látku kontroluje
podle těchto individuálních plánů a podle toho zpracovává i pololetní a
závěrečné hodnocení ve vysvědčení.
-
Co přesně znamená výuka v souvislostech?
-
Miloš: Ukážeme si to třeba v matematice na
násobilce. Jsou zde děti, které ještě ve 4. třídě neznají detailně celou
násobilku. Zautomatizování můžeme dát čas, důležité je, aby dítě
pochopilo, o co se jedná a jak přijít k výsledku. Je to pro nás
důležitější, než když se násobilku naučí jako básničku, bez souvislostí.
Snažíme se o postupné kroky, abychom mohli navázat obsahy čtverce,
obdélníka atd. I slabší žák se „básničku násobilky“ naučí a může si tak
zamalovat bublinu násobilky do 100. Avšak u obsahu čtverce se často
vracíme úplně na začátek a žák mezi tím pomalu zapomíná básničku o
násobilce, oslovená krátkodobá paměť selhává, nejsou ukotvené základy,
nejsou pochopené zásady, chybí pochopení souvislostí. Přicházejí rozpaky
rodičů, kteří jsou rozčarováni, neboť jejich dítě násobilku umělo a nyní
ji nedovede používat. My klademe důraz na to, aby dítě rozmýšlelo,
bádalo, nejlépe s použitím perlového montessori materiálu. Když mu
vypadne básnička o násobilce, dojde sám velmi rychle ke správnému
výsledku. A to je jen jeden vzorec myšlenkového pochodu dětí.
-
K montessori matematice zapojujeme do výuky i
některá prostředí z Hejného matematiky, která rozvíjejí kombinaci,
logické myšlení a pomalu připravuji žáky na práci s neznámou – x, kterou
budou navazovat na druhém stupni ZŠ. Děti tento způsob výuky považují za
zpestření, za hru, která však učiteli hodně napoví. Zde se již začíná
projevovat individuální inteligence jednotlivých žáků, začínáme vnímat
limity.
-
Děti mají také předmět „dílny“. Co si pod tím můžeme představit?
-
Bára: Jsou to skupinově i individuálně
zadávané úkoly, vztahující se k projektovému tématu. Jedná se vždy o
nabídku různých úrovní zpracování, které jsou přiměřené dětem. Hlavním
cílem dílen je zapojení veškerých poznatků a rozvoj dovedností. Máme
například dílnu čtení a psaní či dílnu veličin (v matematice), na které
bude navazovat fyzika a další předměty na 2. stupni. Výstupem dílen je
vždy praktická práce – například mapa, mnohdy kolektivní, zahrnující
celé probírané projektové téma.
-
To jsme si povídali především o dětech. Co by měli umět učitelé?
-
Slávka: Učitelé musí kromě příslušného
pedagogického vzdělání pro 1. stupeň základní školy absolvovat kurz
Respektovat a být respektován, kurz Montessori pedagogiky, kurz
Kritického myšlení. Musí se soustavně a systematicky vzdělávat a mít
zájem o spolupráci či supervizi dalších odborníků. Máme pravidelné
pedagogické porady, sdílíme poznatky napříč několika soukromými školami,
které mají obdobné zaměření. Erudované náslechy výuky provádí pravidelně
paní ředitelka školy Mgr.Jana Hrázská a speciální pedagožka Mgr.Jana
Chaloupková, která je zároveň předsedkyní zapsaného spolku RUKA 8, pod
jehož finanční záštitou naše pobočka v České Třebové funguje. Pro
následující školní rok přichází do školy nová tvář, „čerstvý“ pedagog,
učitel matematiky Jakub, který již podle dosavadních náslechů ve výuce
bude záštitou dalšího zkvalitněním výuky.
-
A jaké požadavky máte vy, provozovatelé školy, na rodiče?
-
Miloš: Rodičů si velice vážíme, že se
seznámili s pravidly a svěřili nám své děti do naší školy. Děkujeme jim,
v zájmu jejich dětí, za trpělivost s jejich postupnými kroky za funkčním
vzděláním. Na náklady spojené s výukou přispívají měsíčně částkou
2 000 korun na žáka.
-
V návaznosti na provozovaný 1. stupeň máme
všichni maximální zájem o otevření 2. stupně školy, který je však
náročnější z pohledu pedagogického zajištění, a to kapacitně i finančně.
Při stávajícím počtu dětí to není ekonomicky proveditelné. Chápeme
požadavky rodičů, kteří mají zájem o bezpečné prostředí a pokračující
výuku ve stejném zaměření i na 2. stupni, avšak zde nám mohou nejvíce
pomoci právě oni, ve svém okolí, u svých přátel a známých, osvětou naší
činnosti.
-
Slávka uzavírá:
Průběh naší výuky přibližujeme na webu: zsnarovine.eu, a
fotodokumentací na http://pobockazsnarovinectrebova.rajce.idnes.cz/,
nadále budeme v úzkém kontaktu s mateřskými školami ve městě.
-
Hledáte-li cestu
k nám, ptejte se našich rodičů, jsme otevřeni vašim návštěvám i ve
výuce. Přiveďte své děti k zápisu do nového školního roku anebo kdykoli,
v průběhu roku, jestliže zjistíte, že vaše dítě potřebuje rozvíjet svůj
potenciál individuálním přístupem.
-
-
Za 27 statečných se ptali Petr Šmíd a Martin Fišer
-
|