Semináře pro pamětníky - nejúspěšnější cyklus seminářů českotřebovského městského muzea Rozhovor s lektorem seminářů Martinem Šebelou Kolikátý rok semináře vedete a jak se tento titul do nabídky muzea dostal? K uspořádání seminářů jsem byl vyzván v roce  2013  vedením českotřebovského muzea. Bylo to v době, kdy vznikaly další zdejší semináře. Ve Třebové tehdy nic podobného neprobíhalo, tak jsme to společně zkusili  a nápad se ujal. A už to děláme pátým rokem. Máte svoje přednášky archivovány pro případná opakování?  Samozřejmě, že mám. Každý příslušný seminář co se vybraných fotografií týče, mám pečlivě vypálený na CD nosiči, stejně tak u toho vždy textovou část. Pravdou je, že textu moc archivováno nemám, neboť semináře od samého začátku mluvím, až na malé výjimky,  zpaměti. Tak si většinou píši, tisknu a poté vypaluji pouze nějaká data, letopočty, jména a další údaje, pokud jich je hodně, na něž bych si nemusel zrovna  vzpomenout. Jak dlouhý čas věnujete přípravě  tématu pro seminář, který vám dal třeba nejvíce práce, který si myslíte, že byl nejúspěšnější... Práce na každém  semináři mi trvá tak 14 dní. Samozřejmě nedělám to v kuse. Chodím do práce, musím zvládat zahradu a další věci a také se občas vyspat. Lépe řečeno, semináře chystám po dobu 14 dní po nocích. Jinak se k tomu nedostanu. Nejprve je nutné vybrat vhodné fotografie, které jsou v originálech. Tyto potom naskenovat. Poté probrat stovky a tisíce fotek, uložených  v digitální podobě  a opět vybrat vhodné. To dělám pak týden. Pak fotky seřadit tematicky  za sebou a očíslovat. To provádím zase tak cca 4 dny. Když mám vše hotové (o víkendu před seminářem) a chystám se materiály odevzdat do muzea, obvykle si vzpomenu ještě na nějaké dvě další fotky, které „někde“ mám a musí tam být zařazeny. Tak je půl dne hledám, když je konečně najdu opět skenuji a zařadím. Tehdy je nutné vše přečíslovat. A tak obvykle v neděli večer, půl hodiny před uzavřením muzea vybíhám z domu, abych to stihl děvčatům předat. Nejvíce práce mi dal asi  květnový seminář, věnovaný dějinám nejstaršího řemesla ve městě. Ty ostatní jsem totiž od počátku věděl, jak udělám, fotky měl po ruce, byla to pro mě známá témata, o kterých jsem třeba již dříve psal. U tohoto semináře jsem se však setkal s tématem, které jsem nikdy nezpracovával a tak jsem musel vše „studovat“ opravdu od píky. Mezi nejúspěšnější semináře patřily např. ty věnované starému Trávníku, Javorce, Starému náměstí nebo třebovským hospodám. Např. na ten předposlední, připravený ke 40 letům demolice starého Trávníka přišlo rekordních 95 lidí. Řada z nich musela využít i přístavků. Jaké máte ohlasy na vaše semináře, dostáváte např. nějaké nabídky k doplňování vašich archivů? Na semináře zpravidla chodí stálá klientela, sestávající z třebovských pamětníků a patriotů, kteří si rádi připomenou doby svého dětství a  mládí. Ti tvoří základ návštěvnosti. Pak se objevují další návštěvníci seminářů, které přiláká vybrané téma nebo chtějí vidět třeba svoji ulici, jak vypadala dříve. Vždy po skončení semináře se u mě vytvoří dlouhá fronta přítomných, sestavená v podstatě ze tří skupin lidí. Jedni z nich přicházejí poděkovat, že se jim seminář líbil, druzí  zase s různými doplňujícími informacemi a  ti třetí přinášejí různé fotografie či doklady, které  mají doma našla a chtějí mi je nabídnout. Tak ohlasy jsou celkem dobré. Jaký plán máte pro další cyklus přednášek? Jsou ještě témata, kterým jste se nevěnoval?  Vaše zdroje jsou možná nevyčerpatelné..... To se jen zdá, že mé zdroje jsou nevyčerpatelné... Myslím si, že za těch  pět let došlo snad na všechny ulice či části města, připomněli jsme si také jeho krásné okolí, některé z místních spolků, živností a řemesel. Zatím mě vždy nějaké téma napadne. Až budu cítit, že jsme na konci, mám v hlavě jistý scénář dalších seminářů, ale ten  je zatím v přípravě. Také mne lidé, ti, kteří některé semináře nestihli, nabádají k jejich opakování. Tak uvidíme.... Děkuji za rozhovor.  Milan Mikolecký