Iscarex chystal MS veteránů v běhu do vrchu

Českotřebovský deník 197/2018 (7/7)

Třebovka žaluje
Situace na fotografii zobrazuje Třebovku v parku na Zámostí, parku, který potřebuje upravit, byl by kouzelným prostředím pro rekreaci blízko středu města. Situace snad ani nepotřebuje komentář. O co je v řece míň vody, o to je tam víc odpadků. A to jsem ještě odnesla plechovky od jediné zdejší lavičky, protože by nejspíš skončily taky v řece. Odpadkový koš není až tak daleko. Ale jednodušší je to hodit na zem. Ostatně to vidíme po celé Třebové. Rodiče by se měli víc věnovat výchově dětí, házet odpadky na zem snad není normální. (VV)
Okrašlovací spolek by se měl vrátit a nejen do Javorky. Půjde to ale těžko.
V každém případě by tak byla správa a údržba parků i další zeleně ve městě lacinější a efektivnější. O zeleň i lavičky ve Třebové se staral dříve Okrašlovací spolek, obnovený v roce 1991 s podporou radnice. Vždyť starosta města Ing. Zdeněk Lang měl členský průkaz Okrašlovacího spolku s číslem 1. Spolek udělal hodně, jeho činnost vycházela z iniciativy a byl podporován občany. Nové lavičky instaloval např. na hřbitově, v parcích města i v okolí na místech kde by měly být a nebyly. Zajistil také výrobu laviček pro hudební pavilon v Javorce. To bylo v devadesátých letech díky panu Otakaru Nerudovi a Josefu Nekvindovi, lavičky vyráběl "za hubičku" pan Charamza. Členové spolku zajistili pravidelně osazované betonové kontejnery (vyrobili je brigádnicky v provozovně Jevisportu v Semanínské ulici) spojené na míru vyrobenými lavičkami na Novém náměstí. Nikdo dál v tom nepokračuje, opravy laviček nebyly prováděny a tak lavičky zanikly. Spolek tak organizoval soutěž o nejlepší zahrádku, květinové okno nebo balkon, staral se o sochařskou výzdobu parku Javorka, před demolicí např. zachránil proslulý javorecký hříbek, s pomocí fakulty v Litomyšli zajistil restaurování velké pískovcové vázy a dalších prvků, které pak byly ze strachu před vandaly schovány v Ekobi. Dnes však o nich nikdo nic neví! To bylo v době, kdy vše řídili ve městě Třebováci se skutečným zájmem o město, v diskuzích byly názory výboru Okrašlovacího spolku brány na zřetel. Postupně vznikaly problémy, spolek pracoval ve veřejném prostoru na majetku města, bez dovolení nesměl nic, vyschly příspěvky sponzorů, kteří raději podporovali sportovní aktivity, jediným zdrojem byl příspěvek města. Obnovený Okrašlovací spolek byl jiný než před sto lety, kdy měl svůj majetek, byl respektován, plný sil a plánů, míval třeba až 400 členů a mezi nimi nechyběli prakticky žádní "přední měšťané" a českotřebovští podnikatelé. V Javorce spravoval i tamní javoreckou restauraci. Dnes je tomu naprosto zcela jinak, okrašlování města je je zajišťováno pomocí profesionálních organizací a z městského rozpočtu. Okrašlovací spolek pak byl jen iniciativní sdružení, do kterého se nikdo nehrnul a jehož slovo bylo také stále méně slyšet. Činnost se stále více omezovala a před několika lety spolek proto zanikl. Nelze předpokládat, že by byl nyní znovu obnoven.
1. fotografie - Stela pořízená k oslavě 25. výročí založení parku Javorka (z roku 1910) byla po 100 letech přemístěna do centra Javorky k oslavě 125. výročí založení parku Javorka. Tato akce původně připravovaná Okrašlovacím spolkem byla již na síly spolku. Akci zajistil odbor rozvoje města a investic, který má také ve své gesci péči o památky.
Město vsadilo na profesionální řízení města prostřednictvím městské společnosti Eko Bi, zde je možnost přímých direktiv. Eko Bi. se mimo dalších povinností stará o městský mobiliář a i o zeleň, ačkoliv nemá ani profesionálního zahradníka. Stará se ovšm tak, že nikde nemá konkurenta. Do rozpočtu se dají požadavky, které město zaplatí. Nikdo nezkoumá, kolik výsadba a údržba stojí a zda by to nešlo řešit lépe a přitom hospodárněji, také o rozvoji zeleně se nevedou diskuze, plány zadává bez diskuze s veřejností rada města a odbor životního prostředí. Realizované výsadby ve městě jsou přitom omezovány, jsou draze nakupovány místo toho, aby byly vypěstovány např. v městském zahradnictví v Javorce.
Jako příklad byla uváděna cena přes 150 tisíc korun za osázení a omezení záhonu podíl silnice na Tyršově náměstí. Neuvěřitelně velké peníze také stála předloni úprava zeleně a sezení v prostoru mezi "žluťákem" DPS a Tezou. Návrh mohl být skromnější. Je to předražené a neekonomické. Na druhé straně jsou v majetku města prostory, o které se nikdo nestará ale ani se jejich další úprava zatím neplánuje. Především tolikrát popisovaný "park" na Zámostí s jedinou lavičkou bez jakékoliv výsadby. Čeká se, až profesionální firma dostane objednávku a přebuduje zanedbávaný prostor za mnoho peněz v nový ráj. Do té doby nelze s tímto parkem nic dělat? Nelze za pár korun zajistit, aby byl tento zajímavý kout města útulnější? Nelze zatím připravit přípravnou studii na využití tohoto prostoru?
Zde je na místě ukázat na úpravu, kterou zdarma zajistili zdejší sousedé na začátku uličky "Na Kopečku", která zavádí návštěvníky k rotundě sv. Kateřiny. K rotundě zde není jediný směrový ukazatel. Je zajímavé také vystopovat, odkud byly sazenice při drahých městských výsadbách pořízeny. Zjistíme, že jejich cena (a to velmi podstatně) vzrostla především díky překupování od zahradníků v okolí firmou, která provádí realizace.Vše by se tedy dalo velmi snadno zlevnit, kdyby toto nakupoval (a co mohl tak by si i vypěstoval) městský zahradník. Nečekal by na objednávky, ale udělal by si sám plán toho, co bude potřebovat a snažil by se to zajistit dopředu a co nejlevněji. Podaří se to změnit? (MM)
V sobotu 7. července se hrálo finále dvouhry mužů, ve kterém zvítězil nasazený hráč č. 6 David Poljak nad nasazeným č. 7 Vítem Kopřivou ve dvou setech 6:4 6:4. Získal tak finanční cenu ve výši 2160 USD. Kopřiva měl dlouhodobě nepříznivou bilanci ze vzájemných zápasů a letošní finále v Ústí to jen potvrdilo. Do utkání oba vstoupili s mírnou nervozitou, lépe si s ní poradil David Poljak, který dokázal v prvním setu za stavu 4:4 získat brejk a čistou hrou při svém servisu první set dopodával. Ve druhém setu se Poljak dostal do vedení 4:1, získal dva brejky a měl servis na odskočení na 5:1, Kopřiva však nehodlal vývoj zápasu vzdát a snížil na 3:4 a 4:5, Poljak však na servisu udržel nervy a utkání dovedl do zdárného konce.
Poljak: Mrzí mě, že jsem zrovna ve finále musel hrát s Víťou, jsme dobří kamarádi. Bilanci mám lepší, ale na to jsem nemyslel. Mohl jsem se spolehnout na svůj servis a krom výpadku ve druhém setu, kdy jsem to svými chybami zbytečně zdramatizoval, jsem měl utkání pod kontrolou. Na začátku turnaje jsme s Víťou hned skončili ve čtyřhře, tak jsem si říkal, že tady moc dlouho nezůstanu. Nakonec se to vyvrbilo dobře a já získal první titul na antuce vůbec. Teď se rychle sbalím a přesouvám se na další turnaj do Brna.
Kopřiva: S Davidem se moc dobře známe, v podstatě víme, co ten druhý na kurtu udělá. Před zápasem jsem ani nevymýšlel nějakou zvláštní taktiku, chtěl jsem hrát to svoje. Ale svázala mě trochu nervozita a v prvním setu to nebyl z obou stran moc pěkný tenis. V důležitých okamžicích se štěstí přiklonilo na Davidovu stranu, je to škoda, každým rokem se tu zlepšuju, třeba za rok už vyhraju. Po prohraném finále převládá trochu zklamání, ale celkově to musím hodnotit kladně. Snad mi to do dalších zápasů pomůže a třeba tyto zkušenosti dokážu příště ve finále lépe využít .
Čtyřhru vyhrál v pátek pár Patrik Rikl a Filip Polášek. Nejprve ovšem musel Patrik Rikl zkousnout porážku v semifinále dvouhry, kde nestačil na Víta Kopřivu. O necelou hodinu a půl déle nastoupil na kurt znovu spolu s Filipem Poláškem, když se ve finále čtyřhry utkali s mladým párem Antonín Bolardt, Tomáš Machač. K vidění byl vyrovnaný zápas, který rozhodl zkušenější československý pár v obou setech až v tie-breaku (7:6, 7:6).
Mezinárodní tenisový turnaj Rieter Open Ústí nad Orlicí kategorie Futures s dotací 15 000 dolarů se hrál ve dnech 30. června – 7. července 2018 a navázal na předchozí turnaj stejné kategorie Rieter Open Pardubice, který se hrál o týden dříve.
Nový Konzum Diskont zajistil upravenost lokality

Snaha vedení obchodního družstva Konzum o rekonstrukci a rozšíření prodejny na Chmelnici v sympatické nákupní středisko změnila také v okolí pozemkové mapy a projevila se pozitivně v upravenosti lokality. Došlo k vykoupení městského pozemku a k jeho směně se sousedy, díky tomu Konzum získal nyní urovnanou parcelu pro další budoucí rozšíření prodejny a také zvětšenou parkovací plochu, byť zatím upravenou jen provizorně. Směna pozemků umožnila rodině Kubešově nové založení zahrady a vybudování nového pěkného plotu ve směru k Podbranské ulici, který zde nebýval. Tím se celý prostor zkulturni a upravil.
Můžeme to porovnat na fotografiích z loňského a letošního roku. Výjimku bohužel tvoří plocha určená ke skladování a zpracování dřeva v ulici na Chmelnici, která se k obchodnímu středisku a mezi rodinné domky nehodí. Nicméně současný územní plán tuto určení této plochy skutečně označuje "pro drobnou výrobu a služby" a tak asi nebude možné proti tomu nic namítat. Nyní se ovšem dokončuje návrh nového územního plánu, který má platit od příštího roku 2019, a tam je již celá lokalita na Chmelnici označena jako plocha smíšená městská, tedy pro bydlení a občanskou vybavenost. Profesionální výdělečná práce s motorovou pilou zde jistě nebude v souladu s územním plánem. Konzum měl přitom zájem tuto parcelu odkoupit a zkulturnit ji a využít pro budované nákupní středisko, ale neuspěl.

Před 10 lety Iscarex chystal MS veteránů v běhu do vrchu v Dolní Moravě
Byla to akce takového formátu, jakou Iscarex dosud nikdy nepořádal. Získal k tomu podporu nejen řady sponzorů, ale také měst v regionu, zejména města Česká Třebová, ale Ústí nad Orlicí a města Králíky. Akce se uskutečnila v sobotu 6. září 2008 v Dolní Moravě a současně propagovala také město Česká Třebová. Vyplývalo to již ze samotného loga a nápisu na rubu medailí.
Název mistrovského závodu byl "World masters 2008 Dolní Morava - Česká Třebová" Byl to VIII. oficiální ročník, kterému předcházely tenkrát ještě tři ročníky neoficiální. Dolní Morava (a potažmo zprostředkovaně i Česká Třebová) se tak zařadila mezi další světová sportovní dějiště: Kitzbühel, Rakousko 1997, Janské Lázně, ČR 1999, Pruské - Vršatec, Slovensko 2000. Závodu v Dolní Moravě se zúčastnilo 691 závodníků opravdu z celého světa. Českotřebovský Iscarex to zvládl.
Úleva. To bylo první slovo, které vyslovil předseda organizačního výboru Jan Šimůnek při vzpomínce na víkendové závody. Byl rád, že vše klaplo, jak mělo: „Máme z mistrovství příjemné pocity, protože se většina věcí povedla a zaznamenali jsme hodně pozitivních ohlasů.“ Do Dolní Moravy zavítalo i několik běžců, kteří měli na krku již osmý křížek: „S osmdesátiletými běžci jsme měli trochu problém. Světová federace považuje běhání do vrchu za hodně náročný sport a končí sedmdesátníky. Když jsme zažádali o povolení mít vyšší startovní kategorie, nechtěla nám federace vyhovět, že je to nebezpečné. Nakonec se nám ale v jednání zadařilo a osmdesátníci se účastnili také,“ tvrdí Šimůnek. Jistě byl rád, že všichni senioři, o jejichž start Iscarex musel bojovat, doběhli do cíle ve zdraví. Pouze v kategorii šedesátníků musela jednoho atleta odvézt horská služba," řekl po závodě hlavní organizátor Jan Šimůnek.
Na fotografii Jan Šimůnek na startu své kategorie 55+ těsně vedle českého premiéra Vladimíra Špidly

Generální ředitel Rieter CZ ing. Jan Lustyk 10 let ve funkci

Vpracovní kariéře Ing Jana Lustyka, generálním ředitelem akciové společnosti Rieter CZ Ústí nad Orlicí jsme před deseti lety vzpomněli 1. červenec 2008, kdy byl jmenován generálním ředitelem této akciové společnosti.

Ing. Jan Lustyk vystudoval vysokou školu ekonomickou v Praze, v roce 1984 nastoupil do tehdejšího státního podniku Elitex Ústí nad Orlicí. Od roku 1992 vykonával funkci ekonomického náměstka, v roce 1994 se stal ředitelem financí a management servisu, o rok později byl ředitelem divize rotorového předení. V roce 2007 se stal ředitelem klíčové divize, která se zabývá vývojem a výrobou bezvřetenových dopřádacích a posukovacích strojů, současně byl místopředsedou představenstva. Po odchodu ředitele podniku ing. Václava Kličky, CSc., Ph.D. do důchodu byl Jan Lustyk jmenován generálním ředitelem a předsedou představenstva.

Akciová společnost Rieter CZ Ústí nad Orlicí je součástí švýcarského koncernu RIETER. Ve svých závodech (Ústí nad Orlicí, Choceň, Žamberk, Hnátnice) vyvíjí a vyrábí bezvřetenové dopřádací stroje, strojírenské komponenty, tepelnou a zvukovou izolaci pro automobilový průmysl a formy pro výrobu těchto plastových a hliníkových dílů, v letošním roce chystá významný přesun části výroby z německého Ingolstadtu do Ústí nad Orlicí a podstatné zvýšení obratu, a nabízí zajímavá pracovní místa. Rieter CZ patří k nejvýznamnějším zaměstnavatelům v rámci celého Pardubického kraje.