Rozhovor s předsedou sportovní komise

Jaroslavem Badzikem


Byl jsi v uplynulých čtyřech letech předsedou důležité sportovní komise rady města. Je tvořená jednak zástupci volebních stran v zastupitelstvu, ale současně spolupracuje se sportovními oddíly a kluby ve městě. Jak bys hodnotil práci sportovní komise, (a vůbec oblast sportu), co se zde podařilo proti minulým dobám prosadit?
Já jsem rád, že i přes politické spektrum jsme našli opravdu společný cíl –  "sport", za což všem patří velký dík. Vždy jsme se dokázali dohodnout ve prospěch sportu a udělali jsme kus práce. Několikrát jsme upravovali pravidla pro přidělování dotací, a to jak na činnost či provoz, tak na údržbu sportovních zařízení. Podobně tomu bylo i u dotací na "sportovní akce", kde se např. snížila procentuální spoluúčast pořadatele. Skvělá byla i spolupráce s odborem školství, kultury a tělovýchovy, který dohlížel a zastřešoval naši činnost. I přestože sportovní komise má jen tzv. „hlas poradní", tak se nám na startu podařilo několikrát někomu trochu šlápnout na "kuří oko". Ale postupem času vymizelo i takové to tahání za nos a čekání, jestli si dané věci všimneme nebo ne. Myslím si, že jsme vše zvládli se ctí.

Rozvoj sportu a sportovišť ve městě je velmi sledovanou oblastí, která je spojena se zajištěním financí do sportu. Přestože město tuto oblast dotuje poměrně slušně, lze zaslechnout mnohé další náměty a upozornění na nové a nové potřeby. Hledáte ještě jiné zdroje?
Jako sportovní komise nemůžeme hledat další finanční zdroje. Nemáme právní subjektivitu a, jak jsem již řekl, ve všech věcech máme pouze hlas poradní. Pracujeme vždy jen s finančními prostředky, které nám byly dány z městského rozpočtu. Asi by to bylo jiné, kdyby ve městě byla oficiální funkce tzv. "manažera sportu", který v jiných městech mimo jiné shání i finanční prostředky pro sport.

Vidíš ještě další možnosti v působnosti sportovní komise pro další období?
Rozhodně ano. Já jsem se například pravidelně účastnil městské olympiády školek a myslím si, že i to by měla být jedna z oblastí, které by se měla věnovat sportovní komise. To je základ a budoucnost sportu. Věřte, že mi některé výkony malých holek a kluků vyrážely dech. A ty bychom měli monitorovat a v budoucnu rozvíjet. Aby děti sportovaly, musí pro ně být sport zábavou, možná až vášní. Dost často sportují třeba jen proto, aby kompenzovaly jisté vize svých rodičů, a to je špatně. Jako motivaci pro vítěze, malou třešničku na dortu, jsem sportovní komisi věnoval putovní pohár a v posledních letech i poháry pro první týmy.
Je nutné systémově změnit zkostnatělý systém nepsaných pravidel, která jsou údajně dlouhodobě daná, ale nemluví se o nich nahlas a nebyla zveřejněna.  Následně se musí vysvětlovat lidem, kteří nad nimi kroutí hlavou podobně jako já. Jako jeden z příkladů mohu uvést ocenění pro nejlepší sportovce „Ceny města Kohout“ a „Setkání nejlepších sportovců s panem starostou“. Sportovec nominovaný na Kohouta nemůže být pozvaný na tzv. Setkání, což někteří i obrečeli.

Na posledním červnovém jednání zastupitelstva byla projednávaná a schválená Koncepce rozvoje sportu. Bylo hodně jiných úkolů, a tak nová koncepce prošla v zastupitelstvu bez velkého povšimnutí. Jak jste tuto koncepci připomínkovali ve sportovní komisi, jak se komise s touto koncepcí ztotožňuje?
Nejen já jsem toho názoru, že koncepci rozvoje sportu by měla tvořit "Nová" sportovní komise společně s vedením města tak, aby měla opravdu smysl. Ale bylo nutné vytvořit dokument, aby byl vytvořen nějaký podklad pro další legislativní fungování. Nová Sportovní komise by si měla stanovit směr a priority nejen rozvoje, ale i údržby již vybudovaných sportovišť. Naše komise danou koncepci připomínkovala a doplnila, ale o úplné shodě nemůže být řeč.  I já jako registrovaný sportovec musím říct, že v našem městě stále postrádám prostor pro volnočasové aktivity, kde si kdokoliv kdykoliv může zacvičit a nemusí se hned registrovat. Mohli bychom se inspirovat v jiných městech (např. Prostějově, Přerově nebo Vyškově, kde jsem strávil část života), kde to funguje tak, že člověk přijde z práce či školy a místo spěchání na trénink, si obuje třeba in-line brusle nebo skočí na koloběžku. Mohl by přijet do parku, např. do Benátek, kde by si vybral, jestli chce kroužit byť jen po 100m okruhu, a nebo přeskočí na nějaký multifunkční trenažer : lanové centrum či boulderovou stěnu, kde nepotřebuje lano, železa ani instruktora a jištění. Případně využije outdoorové posilovací stroje. Bude mít možnost si hodit třeba i na streetbalový koš nebo zahrát stolní tenis na stole z betonu s kamarády. Jsem přesvědčen, že by tuto možnost přivítala nejen v dopoledních hodinách spousta maminek s kočárky. Pokud by v blízkosti bylo malé posezení s občerstvením, tak by to byla, jak se říká, "pecka". Někde v rohu najít místečko na mini zoo pro děti, tak to bude jak říká dnes mladá generace „mega hustý..“ Omlouvám se, lehce jsem se na závěr zasnil.
A pokud ještě můžu, rád bych touto cestou poděkoval všem, se kterými jsem spolupracoval – od členů sportovní komise, odbor školství, kultury a tělovýchovy, až po samotné zástupce klubů či oddílů. Vážím si všech konzultací, postřehů i kritiky, protože bez Vás by to nešlo.
Rád bych ještě do budoucna popřál všem sportovcům (sportům), aby do vínku dostávali pro svou činnost taková sportovní zařízení (zázemí) jako je např. zimní stadion či sportovní hala na Skalce nebo budující se atletický stadion, případně tenisová hala (protože bez toho se kvalitní sport dá dělat velmi těžko); spoustu nadšených dětí a kvalitních trenérů, kteří budou mít dostatek finančních prostředků na to, aby mohli rozvíjet spoustu talentovaných sportovců, kterých je v našem městě stále dost.
Děkuji, ptal se Milan Mikolecký