Kobylinec
se hned napoprvé opravdu vydařil
|
Sobota 30. červen, první den letních prázdnin. Město je v klidu, ale
Kobylí dům po obědě ožívá a až do večera se proměnil v kouzelný kout
města, probíhal výtvarný happening, výtvarno se mísilo s hudbou, potkávali
se zde lidé, kterým záleží na tom, že se ve městě děje něco nového a také
příznivci výtvarného umění, kteří zde nacházeli nejen inspiraci, ale mohli
si také pro obohacení domácího prostředí
![]() Kobylinec se napoprvé skutečně vydařil. Nápad pochází z rodiny Formánkovy. Duši této nové akci dala Alice, bydlící zcela nedaleko a byl to nápad (snad prý její maminky) opravdu za milion, přinesl do našeho města něco, co může žít dál pravidelným životem, zvlášť ve spojení s Kulturním centrem, které poskytlo možnosti, které by samotný soukromník (nebo skupina) neměl. V této sestavě je reálné uvažovat o tom, že Kobylinec zakotví v České Třebové (kde jinde než v Kobylím dole) i v letech dalších. Jen mám obavu, že až se to všechno rozkřikne, tak se sem do Kobylího dolu návštěvníci pak ani nevejdou. (Kéž by tomu tak bylo). Samotné dějiště akce - ulička Kobylí důl je kouzelné prostředí, je to vesnička uprostřed města, okraj městské památkové zóny, nikdo sem nemá daleko. Pro kapely vzniklo péčí kulturního centra zajímavé pódium i s lavičkami, hudební produkce nikoho nerušila. Zahrálo trio Skalický - Pešina - Janíček, potom, když musel Petr Skalický na nástup na směnu (roztáčet kola kapitalismu) nastoupili na pódium Ahasveři. Lavičky měly své opodstatnění. Vystavená díla na stolech, na zemi, na plotech, na terasách. Počasí bylo shovívané, turistické, nevyhánělo k vodě. Snad jen pivo někomu chybělo, to si museli zajít kousek do Vavřínových lázní. Třeba už příště bude.... Byla to ukázka, že se všechny akce nemusí konat jen na náměstí. (mm)
|