Kobylinec se hned napoprvé opravdu vydařil              
Sobota 30. červen, první den letních prázdnin. Město je v klidu, ale Kobylí dům po obědě ožívá a až do večera se proměnil v kouzelný kout města, probíhal výtvarný happening, výtvarno se mísilo s hudbou, potkávali se zde lidé, kterým záleží na tom, že se ve městě děje něco nového a také příznivci výtvarného umění, kteří zde nacházeli nejen inspiraci, ale mohli si také pro obohacení domácího prostředí ledasco zakoupit.  Organizátor - Kulturní centrum vše zvládlo znamenitě, zajistil nejen hudební vystoupení v podobě dvou kapel, ale dokonce vernisážové občerstvení, neboť to ve skutečnosti vernisáž byla  a to velmi vydařená.  Zatímco na  vernisáž v kamenné výstavní síni přijde  maximálně pár desítek návštěvníků  (a hraje se tam obvykle jen v rámci úvodního programu), tak v Kobylím dole tomu bylo jinak.  Návštěvníků se zde za celé odpoledne vystřídaly až stovky a dvě kapely hrály celé odpoledne. Nebyl snad jen vernisážový projev, ale ani  možná nebyl potřeba. 

Kobylinec se napoprvé skutečně vydařil. Nápad pochází z rodiny Formánkovy. Duši této nové akci dala Alice, bydlící zcela nedaleko a byl to nápad (snad prý její maminky) opravdu za milion, přinesl do našeho města něco, co může žít dál pravidelným životem, zvlášť ve spojení s Kulturním centrem, které poskytlo možnosti, které by samotný soukromník (nebo skupina) neměl. V této sestavě je reálné uvažovat o tom, že Kobylinec zakotví v České Třebové (kde jinde než v Kobylím dole) i v letech dalších. Jen mám obavu, že až se to všechno rozkřikne, tak se sem do Kobylího dolu návštěvníci  pak ani nevejdou. (Kéž by tomu tak bylo).

Samotné dějiště akce - ulička Kobylí důl je  kouzelné prostředí, je to vesnička uprostřed města, okraj městské památkové zóny, nikdo sem nemá daleko.  Pro kapely vzniklo péčí kulturního centra zajímavé pódium i s lavičkami, hudební produkce nikoho nerušila. Zahrálo trio Skalický - Pešina - Janíček, potom, když musel Petr Skalický na nástup na směnu (roztáčet kola kapitalismu) nastoupili na pódium Ahasveři. Lavičky měly své opodstatnění. Vystavená díla na stolech, na zemi, na plotech, na terasách. Počasí bylo shovívané, turistické, nevyhánělo k vodě. Snad jen pivo někomu chybělo, to si museli zajít kousek do Vavřínových lázní. Třeba už příště bude....   Byla to ukázka, že se všechny akce nemusí konat jen na náměstí. (mm)