Mgr. Josefem Kopeckým  

V posledních třech volebních obdobích byla ODS součástí radniční koalice. Které z prosazených záměrů (nebo projektů?) byste vyzdvihl jako povedené?

V prvním z těchto období jsme měli v Radě města dva zástupce, v druhém jednoho a v posledním žádného. S tím souvisí i míra podílu na prosazování našich záměrů. Ale my jsme vytrvalí – a tak nás těší, že mnoho bodů z našeho volebního programu například z roku 2006 je již splněno – přestože v době, kdy jsme je začali prosazovat, je kolegové z koalice odmítli. Stejně je tomu i s programem z roku 2010.

Směřuje-li otázka k nejzásadnějším projektům, je to z našeho pohledu dopravní terminál Jana Pernera. V době, kdy celá jeho myšlenka vznikala, uměl jen málokdo docenit, jak zásadní věc to pro naše město je. Nejenom jako železniční, resp. autobusové nádraží, nejenom jako krásný vstup do našeho města pro návštěvníky, kteří k nám přijedou po kolejích, ale také jako jedno ze „zelených míst“ v našem městě – a především jako dnes již zcela nezbytné podzemní stání pro auta, jejichž počet stále roste. I proto v našem novém volebním programu figuruje budování dalších podzemních stání – na Novém náměstí.

Jako povedenou hodnotíme také rekonstrukci čističky a budování kanalizačních přípojek na pravém břehu Třebovky (s příspěvkem města – což byl mimochodem také náš nápad). Chápu, že to není příliš populistický projekt, ale je to zcela zásadní věc.

Jsou naopak nějaké záměry, do kterých byste sami nešli a které se vám třeba tak moc nezamlouvaly?

Jako členové koalice se nechceme pouštět do kritizování její práce nebo jejího fungování. Ctili jsme nastavená pravidla – a budeme je ctít i v jakékoli další koalici, ve které bychom byli. Narazili-li jsme na nějaké problémy, vždy jsme si je uměli v rámci koalice vyříkat. A tak by měla každá koalice také fungovat. Je jasné, že se ne všichni na všem shodnou, je jasné, že někdy někdo pro něco ruku zvednout nechce či nemůže, každá koalice je složená z individualit. Ty se ale navzájem musí respektovat.

Za sebe i za kolegy mohu ale obecně říci, že nám jako pravičákům logicky vadí jakákoli omezování osobní svobody, svobody podnikání atp.

Jedním z problémů našeho města je "neživé" centrum, řada nevyužitých obchodních prostor. Myslíte, že lze najít nějaký recept na řešení?

Myslím, že jsou na tom dost podobně všechna centra měst. Pokud to mohu srovnat s Pardubicemi či Hradcem, jsou náměstí „živá“ jenom díky restauracím. Obchodů je tam všude také málo. Myslím, že recept neexistuje, jde také o nabídku a poptávku. Přesto myslím, že to není tak zlé. Lidé v Třebové se rádi setkávají, rádi sdílí společné zážitky. Podívám-li se na zaplněné náměstí, kde konečně čtyřicet let žiju, při Týdnu sportu, při rozsvěcení vánočního stromu, při novoročním přípitku, říkám si, že svou „shromažďovací“ funkci rozhodně neztratilo. Stejně tomu je také při letním promítání kinematografu. Jde zkrátka o to, že lidé tam musí mít důvod přijít.

Centrum města se pomalu ale jistě upravuje, dostává novu tvář. Možná i novou funkci. A my bychom na ni měli reagovat. Měli bychom ji popsat a koncepčně naplňovat. V těsném sousedství Starého náměstí je přece i park Zámostí, který by mohl být ideálním relaxačním prostorem, ulice i parčík Na Splavě již fungují, je třeba přejít přes hlavní a pustit se do Nového náměstí. Pokud se nám podaří najít pro něho novou funkci, věřím, že i ono bude fungovat. Soutěž na jeho úpravy proběhla v roce 2014, vzniklo mnoho zajímavých nápadů – a před námi bude jejich realizace. Jak poznamenal kolega Vlastík Hruška: Když to jde v Německu, proč by to nešlo v České Třebové. A já s ním souhlasím.
 

Ze všeho nejvíc určitě sledujete kulturní dění  a to nejen  ve Třebové.  Jak vychází naše město z nějakého srovnání?

Mluvit o své práci, to je vždycky těžké, ale pokusím se o to. Každý Třebovák, který si vezme do ruky váš Zpravodaj, nebo se podívá na plakátnici, vidí, kolik akcí do měsíce v České Třebové nabízíme. Připočteme-li k tomu i akce Městského muzea a Městské knihovny, resp. Modrého trpaslíka a dalších pořadatelů, myslím, že si skutečně nemůžeme stěžovat. V porovnání s okolními městy je to opravdu o hodně víc. To, že není možné vyjít vstříc každému, že vždy vycházíme z nějaké větší poptávky, to je asi každému jasné. A že to tak musí být, to je asi také nabíledni. Přesto myslím, že je nabídka v našem městě velmi pestrá. Vždyť v květnu se jenom v Kulturním centru odehrálo 19 akcí a k tomu filmové projekce v kině, v červnu to bylo 15 akcí a kino. Přes léto nabízíme každý týden pohádku, koncert a filmovou projekci, k tomu JazzRock Fest, kinematograf na náměstí, Piknik v Javorce a koncert k oslavám 740. výročí našeho města.

Které dva hlavní problémy našeho města považujete v současnosti za nejpotřebnější k řešení?

Nejpotřebnější věci většinou nebývají ty nejviditelnější, ty nejpopulističtější. Co je třeba určitě, to je fungující zastupitelstvo a fungující městský úřad. Koncepční a systémové rozpočtování a plánování investic, zajištění fungování města v každodenních věcech. Staré, dobré přísloví říká, dvakrát měř, jednou řež. A je to pravda. Nabídnout výstavbu čehokoli z evropské dotace, to zní líbivě. Ale je třeba uvažovat o udržitelnosti oné investice, o jejím provozování. Na to nám peníze už nikdo nedá, to musíme vždy najít ve svém rozpočtu. O to je ono „měření“ důležitější. Pokud budeme mít vše spočítáno, potom „řezejme“. Ale ne dříve, ne pro zisk hlasů, ale pro spokojené a fungující město.

Mám-li přesto vybrat dvě věci, je to potom řešení dopravy ve městě (včetně parkování) a řešení bydlení.

Děkuji, ptal se Milan Mikolecký, foto Jan Ptáček