|
|
Bez polistopadových zásadních změn ve společnosti bych se do čelných funkcí ve městě nikdy nedostal. Komunismus a totalitní režimy v celém světě se hroutily. Po více než čtyřiceti létech se u nás změnil socialistický systém na demokratický. Získali jsme svobodu a důstojnost. V té době byl ten vývoj nečekaný. Ještě na počátku roku 1989 jsem si myslel, že tak výrazných změn se už ani nedočkám. Přes všechny potíže, které město dostalo do vínku na dobu prvních volebních období n tuto dobu a dobrou spolupráci s ing. Langem a Lubomírem Hýblem rád vzpomínám. Potom jsi byl čtyři roky v čele města. Myslím, že se v té době podařilo nastartovat rozvoj města a to v řadě oblastí. Úplně zásadní bylo, že se po zrušení okresů, stala Česká Třebová městem s pověřeným úřadem. Nebylo to tehdy jednoduché to prosadit. Začalo se s výstavbou Domova důchodců a Domu s pečovatelskou službou, provedla se rekonstrukce krytého plaveckého bazénu, rekonstrukce Kulturního centra a s přípravou pozemků pro výstavbu rodinných domů za Starým hřbitovem, ale také byly zahájeny kulturně-sportovní akce, jako třeba Hudební festival Antonína Bennewitze, udělování Cen města, Týden sportu, vydávání roční Ročenky a podobně. Zde musím zmínit osmiletou výbornou spolupráci s Františkem Čechem. Určitě sleduješ také dění v celostátním měřítku. Co se týká celostátního pohledu, tak je to děs a hrůza. Kam jsme to až došli od té doby, kdy jsme získali tak vysněnou svobodu. Poslední události nás tlačí až na samý okraj evropské civilizace. Nečekal jsem, že komunisté budou rozhodovat o složení české vlády. Slušnost se kloubí s anarchií, korupci, nenávistí a hrubosti a to vše má navrch před morálkou, politickou kulturou a toleranci. Také vymahatelnost práva stále pokulhává. Před deseti lety jsi byl v podstatě hlavním iniciátorem oslav 100 let fotbalu v České Třebové. V tu dobu bylo o českotřebovském fotbale hodně slyšet, oslavy byly i tvým přičiněním opravdu událostí celého města. Snažil jsem se zapojit k tomuto mimořádnému výročí bývalé hráče a spolupracovníky, připravili jsme publikaci "100 let fotbalu v České Třebové", anketu, výstavu v Kulturním centrum společenský večer v Národním domě i sportovní odpoledne na stadionu Pod Jelenicí se zajímavou exhibicí. S desetiletým odstupem si uvědomují, že to byla opravdu velká událost. Sám bych to bez pomoci spolupracovníků a fandů a přátel fotbalu nedokázal. Někteří z nich již nežijí, připomněl bych Václava Dostála, Jaroslava Vojtu, Miloslava Řeháka, Jiřího Vondru, Josefa Zemana. Ve fotbalovém dění jsi i dnes po deseti letech stále činný. Stále zastávám funkci kronikáře. Zde je třeba zmínit jméno Jiřího Zemana, který kroniku českotřebovského fotbalu založil a do roku 1980 rozšiřoval. On má zásluhu na tom, že bylo na čem pokračovat dnes je kronika na takové úrovni, že ji mohou jiné sportovní kluby závidět. Kronikářskou práci jsem převzal od Josefa Zemana v roce 2002, když jsem ukončil práci na českotřebovské radnici. Přispívám i do fotbalové propagační skříňky, vedu statistiky úspěšnosti jednotlivých týmů. Rád bych tuto činnost předal mladším, věřím, že najdu vhodného následovníka... Stále jsi celým srdcem Třebovákem. Co bys popřál svému městu do dalších let? Je mnoho věcí, které nám možná ještě chybí, ale které dříve nebo později postavíme, upravíme a vyřešíme. Jeden problém vidím tak trochu nad všemi ostatními - je to vybudování silničního obchvatu našeho města. Vím, že to je zbožné přání velké části Třebováků a vím také, že jeho vybudování není otázkou několika dalších let. Ale přesto vidím otázku obchvatu města jako zásadní a nejdůležitější. Také bych si samozřejmě přál, aby Česká Třebová byla všestranně se rozvíjející a prosperující město s živou prosperující ekonomikou, aby se zde Třebovákům dobře žilo. Děkuji za rozhovor. K Tvému životnímu jubileu přeji především hodně zdraví a spokojenosti. Milan Mikolecký
|
Na
českotřebovskou radnici jsi přišel před 27 lety abys zde byl 12 roků ve
vedení města a z toho 4 roky ve funkci starosty. Podle toho, co bylo
publikováno, byly hlavní příčinou listopadové události roku 1989.