Tato úvaha mě napadla nad vyjádřením Ing. arch. Alexandry Křížové k ochrannému pásmu kolem rotundy sv. Kateřiny, zveřejněném odkazem na iČTZ 175/2018 z 14. 6. 2018 (nyní už odstraněno).

Ing. Křížová mimo jiné uvedla: „Kaple - rotunda sv. Kateřiny je přes drobný rozměr památkou minimálně nadregionálního významu. Typ centrální okrouhlé románské svatyně není jen typologickou zvláštností. Obecně se zdá, že rotundy byly zakládány v místech zvláštního významu, nejspíš v rámci širší panovnické iniciativy, tj. nejednalo se o běžné vlastnické kostelíky u románských dvorců. V poslední době se znovu uvažuje o tom, že šlo o „mateřské“ kostely velkofarní soustavy z doby počátků církevní správy. K zamyšlení vybízí např. publikovaná úvaha, rozkrývající složité postupy vyměřování jednotlivých rotund a naznačující, že jejich „architekti“ nepocházeli z místního prostředí. Jeví se tedy jako pravděpodobné, že osídlení v prostoru rotundy v České Třebové bylo místem, jemuž byl přisuzován vyšší význam.“

Onou publikovanou úvahou je studie Jarmily Čihákové a Martina Müllera Malostranský kostel sv. Václava v geometrickém světě středoevropských rotund, in: Staletá Praha č. 1/2015, str. 2-109, doplněná katalogem půdorysů dvaceti osmi rotund, v němž má českotřebovská číslo R4 (str. 41-43).

ex: https://www.vychodni-cechy.info/ceska-trebova/13_8664_rotunda-sv-kateriny/ 21.6.2018

A nedalo mi moc práce si z ní opsat (odkaz na stránku je na konci odstavce):

Výzkum českých rotund je téma s více než stoletou tradicí. Milníky na cestě jejich poznávání jsou práce Karla Gutha (České rotundy. Památky archeologické 34, 1924, s. 113-188), Josefa Cibulky (Václavova rotunda sv. Víta. In: Svatováclavský sborník 1. Praha 1934, s. 230-685), Václava Richtera (O středověké architektuře na Moravě. Časopis Matice moravské 65, 1943, s. 1-84) a zejména Anežky Merhautové (Raně středověká architektura v Čechách. Praha 1971). Rotunda jako architektonický typ je spojena se středoevropským prostorem a dobou raného středověku, kde představuje kruhovou loď s kněžištěm ve formě apsidy, tj. na východě přistavěným nejčastěji víceméně půlkruhovým prostorem pro oltář. (Str. 2)

V otázce původu středoevropských rotund je po několik desetiletí běžně poukazováno na velkomoravské tradice, až v poslední době Martin Vančo [Stredoveké rotundy na Slovensku (9.-13. storočie). Bratislava 2000, s. 80-81] narušil tento předpoklad a soudí, že stavba rotund není „ani tak podmíněna regionálními tradicemi jako politicko-mocenskými ambicemi jejich stavebníků“. Pokud budeme brát v úvahu existenci architekta projektujícího v místě, kde jeho znalosti a zkušenosti jsou podpořeny příslušným zázemím, což patrně dlouho nebylo možné přímo ve střední Evropě, pak otázka tradice stavby rotund nebude vázána na zkušenosti architektů a stavitelů, ale na investory staveb – stavebníky, kteří si speciálně tento typ staveb museli vybrat, objednat a zaplatit. Z tohoto pohledu lze soudit, že rotunda jako architektonický typ je nositelkou symboliky, jejíž význam byl tehdejším elitám srozumitelný, a že souhlas s její náplní a aktivita v jejím šíření je vlastním obsahem oné tradice. Jistě není náhodou, že všechny analyzované románské rotundy jsou postaveny na dominantních, pohledově exponovaných místech. (Str. 22)

U rotundy v České Třebové, situované ve východním pohraničním území Čech, podle našeho mínění není vyloučena souvislost s panovníkovou aktivitou v osídlování regionu před rokem 1200, od kdy se v osídlování kraje angažuje premonstrátská kanonie v Litomyšli. Prostředí a datace stavby do druhé poloviny 12. století (podle některých do 13. století, nejčastěji do jeho 1. poloviny) souvisí s dobou, kdy čeští panovníci kvůli hospodářskému prospěchu z nově kolonizovaných území upouštějí od zákazu kácení v pohraničním hvozdu, do té doby jen velmi řídce osídlenému kvůli obraně země. (Str. 23) [Barbara Krzemieńska: Břetislav I. (Odkazy pokrokových osobností naší minulosti, sv. 80), Praha 1986, s. 254; též Jiří Šmeral: Panovník, premonstráti a páni z Drnholce (Několik poznámek k článku Františka Musila). In: Pomezí Čech, Moravy a Slezska sv. 8 (Sborník prací ze společenských a přírodních věd), RM a SOkA v Litomyšli 2007, str. 154-172, jm. 156/157]

Na počátku uměnovědného bádání byla rotundám přisuzována velkofarní funkce (přehled názorů viz Guth, 1924). Ve druhé polovině 20. století se všeobecně prosadil názor, že se jedná o jeden z typů velmožských kostelů na panských dvorcích, často dokladovaný nálezem „dřevěného panského domu“ předcházejícího kamenný palác v Týnci nad Sázavou (Anežka Merhautová - Dušan Třeštík: Románské umění v Čechách a na Moravě. Praha 1983, s. 89). V historii žádné z analyzovaných staveb není prokazatelným stavebníkem velmož či církevní instituce. Naopak, naprostá většina z nich má více či méně prokazatelnou vazbu na území, které bylo po dlouhou dobu v zeměpanském majetku. Při pohledu na vysoce profesionální a propracované projekty tohoto architektonického typu staveb, navíc ve spojení s eventualitou sériových dodávek, je zřejmé, že do nákladů staveb bylo nutné započítat jednotlivou cenu projektu, která vzhledem k vysoce speciální odbornosti, velké pracnosti (postavení nebylo v řádu dnů, ale týdnů až měsíců) a patrně i zemi původu projektu v kulturně vyspělejším prostředí, nebyla jistě nízká. Je otázka, zda si ji mohl v raném středověku někdo jiný než panovník dovolit, nejspíše nikoliv. V otázce funkce se tak zdá pravděpodobnější, že snad s výjimkou nejmladších staveb rotundy vskutku plnily funkci velkofarních kostelů (velkofarní ještě nemusí být velký nebo veliký kostel) spojených s hradskou správou, jak bylo uvažováno do poloviny 20. století a v poslední době znova usuzují Jan Klápště (Proměna českých zemí ve středověku. Praha 2005, s. 67) a autoři Procházka/Wihoda/Zapletalová (V raném středověku. In: Dějiny Brna 1. Rudolf Procházka (ed.), Brno 2011, s. 447-560, jm. 519). Ačkoliv je v sousedství rotund často hledán příslušný sídelní okrsek a velmožské sídlo, není vzácností, že raně středověké nálezy z doby počátků existence stavby v okolních archeologických průzkumech zcela chybějí (Str. 24; Martina Beková: K počátkům České Třebové. In: Osídlování Českotřebovska a počátky města Česká Třebová. Ludmila Kesselgruberová (ed.), Česká Třebová 2014, s. 33-49)

A tak mě dodatečně nad tučně zveřejněnými pasážemi napadlo, jestli tomu nemohlo být i jinak.

Kostel P. Marie byla trojlodní bazilika a mohl být založen v 11. stol. v době vlády Břetislava II. Jeho výstavba však trvala déle a někdy ve 2. pol. 12. stol. byl opatřen dvěma věžemi jako u všech premonstrátských bazilik z té doby. Patrně v poslední třetině 13. stol. začala gotická přestavba klášterního chrámu na biskupskou katedrálu, ukončená nejspíše v 1. pol. 14. stol. (Květa Reichertová: Litomyšl, ODEON Praha 1977, s. 15)

Na v textu položenou otázku, zda si stavbu rotundy mohl dovolit v raném středověku někdo jiný než panovník, jinak řečeno objednat a hlavně zaplatit, se tak nabízí hypotéza, jestli jejím „investorem“ opravdu nemohla být církevní instituce. Neboť jak už jsem opsal posledně od PhDr. Jana Kapusty: V souvislosti s nastávajícím jubileem povýšení Litomyšle na město před 750 lety začíná se pilně omílat tradiční blud o tisíciletí jejího trvání. Považuji za nezbytné, i když to není populární, upozornit, že zpráva o existenci hradu Litomyšl v roce 981 uvedená v Kronice české Kosmy Pražského s datem úmrtí knížete Slavníka je výmysl pisatelův. Podle pramenných skutečností vznikala Litomyšl teprve v druhé polovině 11. století a její „institucionální“ počátek byl položen až v letech vlády knížete Břetislava II. (1092 ­ 1100) zřízením kostela sv. Klimenta. (Miloslav Renčín, Klikatá je cesta za poznáním, ČtZ květen 2018, str. 65-67)

Třeba hledání odpovědi někoho zaujme. Pro úplnost dodejme, že (podélný?) farní kostel sv. Klimenta byl poničen za husitských válek v patnáctém století a dodnes se ho archeologům nepodařilo lokalizovat. Podle dr. Kapusty by se mohl nacházet částečně vlevo před až pod kostelem Nalezení sv. Kříže.

Miloslav Renčín