-
Tato úvaha mě napadla nad vyjádřením Ing. arch. Alexandry Křížové k
ochrannému pásmu kolem rotundy sv. Kateřiny, zveřejněném odkazem na iČTZ
175/2018 z 14. 6. 2018 (nyní už odstraněno).
-
Ing. Křížová mimo jiné uvedla: „Kaple - rotunda sv. Kateřiny je přes
drobný rozměr památkou minimálně nadregionálního významu. Typ centrální
okrouhlé románské svatyně není jen typologickou zvláštností. Obecně se
zdá, že rotundy byly zakládány v místech zvláštního významu, nejspíš v
rámci širší panovnické iniciativy, tj. nejednalo se o běžné vlastnické
kostelíky u románských dvorců. V poslední době se znovu uvažuje o tom,
že šlo o „mateřské“ kostely velkofarní soustavy z doby počátků církevní
správy. K zamyšlení vybízí např. publikovaná úvaha, rozkrývající složité
postupy vyměřování jednotlivých rotund a naznačující, že jejich
„architekti“ nepocházeli z místního prostředí. Jeví se tedy jako
pravděpodobné, že osídlení v prostoru rotundy v České Třebové bylo
místem, jemuž byl přisuzován vyšší význam.“
-
Onou publikovanou úvahou je studie Jarmily Čihákové a Martina Müllera
Malostranský kostel sv. Václava v geometrickém světě středoevropských
rotund, in: Staletá Praha č. 1/2015, str. 2-109, doplněná katalogem
půdorysů dvaceti osmi rotund, v němž má českotřebovská číslo R4 (str.
41-43).
ex:
https://www.vychodni-cechy.info/ceska-trebova/13_8664_rotunda-sv-kateriny/
21.6.2018
-
A nedalo mi moc práce si z ní opsat (odkaz na stránku je na konci
odstavce):
-
Výzkum českých rotund je téma s více než stoletou tradicí. Milníky na
cestě jejich poznávání jsou práce Karla Gutha (České rotundy. Památky
archeologické 34, 1924, s. 113-188), Josefa Cibulky (Václavova rotunda
sv. Víta. In: Svatováclavský sborník 1. Praha 1934, s. 230-685), Václava
Richtera (O středověké architektuře na Moravě. Časopis Matice moravské
65, 1943, s. 1-84) a zejména Anežky Merhautové (Raně středověká
architektura v Čechách. Praha 1971). Rotunda jako architektonický
typ je spojena se středoevropským prostorem a dobou raného středověku,
kde představuje kruhovou loď s kněžištěm ve formě apsidy, tj. na východě
přistavěným nejčastěji víceméně půlkruhovým prostorem pro oltář. (Str.
2)
-
V otázce původu středoevropských rotund je po několik desetiletí běžně
poukazováno na velkomoravské tradice, až v poslední době Martin Vančo [Stredoveké
rotundy na Slovensku (9.-13. storočie). Bratislava 2000, s. 80-81]
narušil tento předpoklad a soudí, že stavba rotund není „ani tak
podmíněna regionálními tradicemi jako politicko-mocenskými ambicemi
jejich stavebníků“. Pokud budeme brát v úvahu existenci architekta
projektujícího v místě, kde jeho znalosti a zkušenosti jsou podpořeny
příslušným zázemím, což patrně dlouho nebylo možné přímo ve střední
Evropě, pak otázka tradice stavby rotund nebude vázána na zkušenosti
architektů a stavitelů, ale na investory staveb – stavebníky, kteří si
speciálně tento typ staveb museli vybrat, objednat a zaplatit. Z tohoto
pohledu lze soudit, že rotunda jako architektonický typ je nositelkou
symboliky, jejíž význam byl tehdejším elitám srozumitelný, a že souhlas
s její náplní a aktivita v jejím šíření je vlastním obsahem oné tradice.
Jistě není náhodou, že všechny analyzované románské rotundy jsou
postaveny na dominantních, pohledově exponovaných místech. (Str. 22)
-
U
rotundy v České Třebové, situované ve východním pohraničním území Čech,
podle našeho mínění není vyloučena souvislost s panovníkovou aktivitou
v osídlování regionu před rokem 1200, od kdy se v osídlování kraje
angažuje premonstrátská kanonie v Litomyšli. Prostředí a datace
stavby do druhé poloviny 12. století (podle některých do 13. století,
nejčastěji do jeho 1. poloviny) souvisí s dobou, kdy čeští panovníci
kvůli hospodářskému prospěchu z nově kolonizovaných území upouštějí od
zákazu kácení v pohraničním hvozdu, do té doby jen velmi řídce
osídlenému kvůli obraně země. (Str. 23) [Barbara Krzemieńska:
Břetislav I. (Odkazy pokrokových osobností naší minulosti, sv. 80),
Praha 1986, s. 254; též Jiří Šmeral: Panovník, premonstráti a páni z Drnholce
(Několik poznámek k článku Františka Musila). In: Pomezí Čech, Moravy a
Slezska sv. 8 (Sborník prací ze společenských a přírodních věd), RM a
SOkA v Litomyšli 2007, str. 154-172, jm. 156/157]
-
Na
počátku uměnovědného bádání byla rotundám přisuzována velkofarní funkce
(přehled názorů viz Guth, 1924). Ve druhé polovině 20. století se
všeobecně prosadil názor, že se jedná o jeden z typů velmožských kostelů
na panských dvorcích, často dokladovaný nálezem „dřevěného panského
domu“ předcházejícího kamenný palác v Týnci nad Sázavou (Anežka
Merhautová - Dušan Třeštík: Románské umění v Čechách a na Moravě.
Praha 1983, s. 89). V historii žádné z analyzovaných staveb není
prokazatelným stavebníkem velmož či církevní instituce. Naopak,
naprostá většina z nich má více či méně prokazatelnou vazbu na území,
které bylo po dlouhou dobu v zeměpanském majetku. Při pohledu na vysoce
profesionální a propracované projekty tohoto architektonického typu
staveb, navíc ve spojení s eventualitou sériových dodávek, je zřejmé, že
do nákladů staveb bylo nutné započítat jednotlivou cenu projektu, která
vzhledem k vysoce speciální odbornosti, velké pracnosti (postavení
nebylo v řádu dnů, ale týdnů až měsíců) a patrně i zemi původu projektu
v kulturně vyspělejším prostředí, nebyla jistě nízká. Je otázka, zda si
ji mohl v raném středověku někdo jiný než panovník dovolit, nejspíše
nikoliv. V otázce funkce se tak zdá pravděpodobnější, že snad s výjimkou
nejmladších staveb rotundy vskutku plnily funkci velkofarních kostelů (velkofarní
ještě nemusí být velký nebo veliký kostel) spojených s hradskou správou,
jak bylo uvažováno do poloviny 20. století a v poslední době znova
usuzují Jan Klápště (Proměna českých zemí ve středověku. Praha
2005, s. 67) a autoři Procházka/Wihoda/Zapletalová (V raném středověku.
In: Dějiny Brna 1. Rudolf Procházka (ed.), Brno 2011, s. 447-560, jm.
519). Ačkoliv je v sousedství rotund často hledán příslušný sídelní
okrsek a velmožské sídlo, není vzácností, že raně středověké nálezy
z doby počátků existence stavby v okolních archeologických průzkumech
zcela chybějí (Str. 24; Martina Beková: K počátkům České Třebové. In:
Osídlování Českotřebovska a počátky města Česká Třebová. Ludmila
Kesselgruberová (ed.), Česká Třebová 2014, s. 33-49)
-
A tak mě dodatečně nad tučně zveřejněnými pasážemi napadlo, jestli tomu
nemohlo být i jinak.
-
Kostel P. Marie byla trojlodní bazilika a mohl být založen v 11. stol. v
době vlády Břetislava II. Jeho výstavba však trvala déle a někdy ve 2.
pol. 12. stol. byl opatřen dvěma věžemi jako u všech premonstrátských
bazilik z té doby. Patrně v poslední třetině 13. stol. začala gotická
přestavba klášterního chrámu na biskupskou katedrálu, ukončená nejspíše
v 1. pol. 14. stol. (Květa Reichertová: Litomyšl, ODEON Praha
1977, s. 15)
Na v textu položenou otázku, zda si stavbu rotundy mohl dovolit v raném
středověku někdo jiný než panovník, jinak řečeno objednat a hlavně
zaplatit, se tak nabízí hypotéza, jestli jejím „investorem“ opravdu
nemohla být církevní instituce. Neboť jak už jsem opsal posledně od PhDr.
Jana Kapusty: V souvislosti s nastávajícím jubileem povýšení Litomyšle na
město před 750 lety začíná se pilně omílat tradiční blud o tisíciletí
jejího trvání. Považuji za nezbytné, i když to není populární, upozornit,
že zpráva o existenci hradu Litomyšl v roce 981 uvedená v Kronice české
Kosmy Pražského s datem úmrtí knížete Slavníka je výmysl pisatelův. Podle
pramenných skutečností vznikala Litomyšl teprve v druhé polovině 11.
století a její „institucionální“ počátek byl položen až v letech vlády
knížete Břetislava II. (1092 1100) zřízením kostela sv. Klimenta.
(Miloslav Renčín, Klikatá je cesta za poznáním, ČtZ květen 2018,
str. 65-67)
Třeba hledání odpovědi někoho zaujme. Pro úplnost dodejme, že
(podélný?) farní kostel sv. Klimenta byl poničen za husitských válek v
patnáctém století a dodnes se ho archeologům nepodařilo lokalizovat.
Podle dr. Kapusty by se mohl nacházet částečně vlevo před až pod kostelem
Nalezení sv. Kříže.
Miloslav Renčín
|