- Tak tu máme další léto a
zase nic! Už pětadvacáté prázdniny vyhlížejí Třebováci marně
znovuotevření městského koupaliště. Taky výročí, i když trochu smutné...
Mně by to mohlo být už opravdu šumafuk, mám na to věk, na koupaliště už
bych šel možná jednou, podívat se, jak vypadá, ale není. Už kvůli těm
vzpomínkám a drobným zážitkům...
-
- Plovárna byla otevřena v
roce 1938 a na počátku let šedesátých, což si už pamatuji, bylo téměř
stejné. Bylo uprostřed přírody a s pěkně studenou vodou z Křivolického
potoka, ale bylo celé léto plno. U pokladny, což byla taková dřevěná
boudička s milou paní (tím si nejsem už jistý, ale určitě to tak bylo)
stávala krátká fronta, která rychle mizela, každý zaplatil kačku
(dospělí myslím kačku a půl) a už se před vámi rozprostřel pohled do
údolíčka plného lidí na travnatém břehu všude kolem vody, kteří ležely
na dekách a občas vyrazili si zaplavat. Úplně vzadu bylo půlkruhové
brouzdaliště pro mrňata, kam jsme nejdříve s rodiči chodili a později ho
přehlíželi jako širé lány. Ale děcka se měla kde vyblbnout a bylo to
bezva. Když jsme povyrostli, už jsme vyráželi do středního bazénu s
dominantou skluzavky, kde byl největší provoz. Za velikého ječení a
výskání (to samozřejmě holky) a hromového radostného volání (to určitě
my kluci) se sjíždělo do něco přes metr hluboké vody, žbluňk a honem
pryč, protože za vámi už frčel někdo další a takový kopanec nebyl vůbec
nic moc. Karamboly ale nebyly, zato mnoho radosti...
-
- Největší plochu ale
zabíral velký padesátimetrový bazén, kde se občas vyznačilo osm
plaveckých drah, ale hlavně to byl bazén se startovními bloky i
skokanským můstkem možná přes pět metrů vysokým, ale to nevím určitě a
taky je to jedno, protože z něho jsem nikdy neskákal. Můstek byl ale
neustále v permanenci a muselo se dávat pozor, aby se někomu neskočilo
na hlavu. Voda byla na jedné straně hluboká pouze přes metr a půl, ale
na té druhé pod můstkem měla určitě více než čtyři metry. Prostě to bylo
celé paráda. A kolem celého koupaliště se táhl asi metr široký mělký
žlábek, který jsme používali ke klouzání a ležení v nízké vodě, která
byla teplá, protože jí bylo jen několik centimetrů, ale bylo to koryto
plné legrace a zábavy. I když prý sloužilo k něčemu docela jinému, ale
to nám bylo srdečně jedno...
-
- Nahoře nad bazény byly
šatny pro jednotlivce nebo rodiny, které byly celé dřevěné (taky
společně s restaurací koncem šedesátých let vyhořely, ale byly obnoveny)
a měly taková okénka, která, když jste zaklepali, tak se otevřely a paní
šatnářka vám odebrala vše, co jste tam chtěli zanechat, a každý dostal
takový gumový kroužek, který si natáhl na ruku (to ti větší nebo
silnější) nebo na nohu (to ti ostatní), měl modrou barvu a nesměl se
ztratit. Ale to by dokázal jenom blbec, i když... stávalo se. Někdy jsme
na okénka chodili klepat schválně a pak utíkali a za sebou slyšeli paní
šatnářku nadávat, no prostě veliká legrace to byla. A potom jsme taky
chodili do restaurace na „zmrzku“ nebo na „linču“, za což jsme platili
“padoš“ (tedy padesát haléřů, pro ty mladší, to byla dříve měna menší
než koruna a ten padesátník byl něco jako půl koruny). Lidi leželi na
dekách a většinou si povídali s přáteli nebo si četli knihu. Někdy si
vzali i tranzistorové rádio a poslouchali potichu písničky, aby nerušili
sousedy na vedlejší dece.
-
- Koncem osmdesátých let a
počátkem devadesátých začalo koupaliště chátrat a od roku 1993, kdy bylo
definitivně zavřeno, bylo využito jenom v tom žlábku jako provizorní
lukostřelecká střelnice pro trénování paralympijského vítěze Zdeňka
Šebka, a také lovci fotografií chátrajících objektů z projektu Urbex.
Veškeré snahy o opětovné zprovoznění zatím ztroskotaly a stávají se
pouze vděčným námětem pro místní novináře v letních měsících (jak jste
si jistě všimli) a pro místní politická uskupení před komunálními
volbami, aby říkali „to už není možné, ale my koupaliště konečně
zprovozníme“.
- Už v září 2016 starosta
města Jaroslav Zedník k tomu řekl: „Je to opravdu ostuda města. Byly
návrhy, že by se místo mohlo rozprodat na výstavbu rodinných domků. Ale
nedávno přišel boom biokoupališť, tak bychom se o to rádi pokusili.
Myslím, že bychom touto úpravou prostory znovu otevřeli pro Třebováky a
nestálo by to tolik jako akvapark, který je ve většině případů
prodělečný. Město by rádo využilo i zadní prostor areálu, aby sloužil
návštěvníkům. Určitě je mnoha Třebovákům líto, že ten prostor takhle
skončil.“
-
- Líto to Třebovákům určitě
je, zvláště když se koupaliště, i to bio, zase nějak zaseklo. Ale je
možné vyrazit do některého z mnoha okolních měst, kde plovárny všude
jsou. A nebo jít na procházku do Javorky (ale pozor, nikde nejsou
toalety, na to musí být člověk připraven). A nebo využít k procházkách
okolní lesy, protože příroda v okolí našeho města je opravdu nádherná a
má ji málokteré město a lesy naštěstí nikdo stavět nemusí...
- Závěrem vzpomeňme Vančurovo
krásné Rozmarné léto. „Tento způsob léta,“ děl Antonín Důra,
odvraceje se od přístroje Celsiova, „zdá se mi poněkud nešťastným...“
Řka to ujal se mistr řemene, svlékl svůj šat a díval se dolů do vody,
jež zrcadlila jeho dlouhé chlupaté nohy, roubení bazénu a obraz obrácené
číše, kterou kdosi postavil neuměle na okraj, a dodal: „Ach, tato číška
a plovárna jsou prázdny.“
-
-
Karel Kubišta
-
|