80 let od zářijové mobilizace v roce 1938Podle vzpomínek Františka Vrbického
|
|
Stať je napsána podle osobních vzpomínek učitele Františka Vrbického. Vzpomíná hlavně na mobilizaci, pobyt a činnost v těžkém opevnění a odchod od hranic. Vzpomínky zpracoval Oldřich Gregar (v I. části textu). Činnost během vojenské služby, v odboji a po válce vyplývá z písemných archiválií uložených ve Vojenském historickém archivu v Praze. Dokumenty si vyžádal Ing. Jiří Kadlec. To bude obsahem II. dílu tohoto textu.
3. července 1937 se František Vrbický oženil s Marií Matzkeovou a přemístil své působiště do České Třebové, kde žil celý život v tzv. čtverci čp. 1111, učil přírodopis, botaniku, fyziku a chemii. Aktivně pracoval ve skautu, v Sokole, v Botanické a Entomologické společnosti i v odbočce Svazu čsl. důstojnictva v České Třebové a Ústí nad Orlicí. Pan učitel Vrbický měl pěkný, vřelý vztah k lidem. jeho žáci na něho vzpomínají s úctou: "Lidé jako byl on - se zájmem o skutečný veřejný prospěch a zároveň o mladé nadšence - nám dnes mnohde scházejí" (Pavel Kovář). Od úmrtí Františka Vrbického uplyne letos v říjnu 35 let. V roce 1938 sudetoněmecká krize pomalu, ale jistě gradovala. 20. května byly povolány do činné služby některé ročníky vojenských specialistů. Bezprostřední nebezpečí německého útoku bylo rozhodným nástupem odvráceno. Horečně se pracovalo na výstavbě a vystrojení pohraničních opevnění, elitní hraničářské pluky obsazovaly dělostřelecké tvrze a pěchotní sruby. 13. září 1938 pronesl Hitler na norimberském sjezdu NSDAP neobyčejně štvavý projev, který den na to vyvolal v pohraničí sudetoněmecké povstání. Henleinovské teroristické tlupy v pohraničí vraždily, vypalovaly, unášely do Říše vojáky, finance, státní zaměstnance, příslušníky Stráže obrany státu. Hraničářské útvary počaly obsazovat už i lehká opevnění (řopíky). Od 14. září byli povoláváni záložníci. Vojáci základní služby vycvičení pro boj v opevnění obsazovali dělostřelecké tvrze, pěchotní sruby, záložníci pak lehká opevnění. Osádky řopíků se pokud možno znaly, podobně jejich velitelé. František Vrbický byl zmobilizován brzy ráno 14. září, dostavil se spolu s dalšími stovkami vojáků do nově postavených těchonínských kasáren, kde byli nakrmeni, vystrojeni a vyzbrojeni. Vrbický byl určen jako velitel čety osádek lehkého opevnění od Adamu po Mladkov. Jeho přímým velitelem byl podplukovník Bohuslav Navara. To znamenalo, že Vrbický byl zmobilizován k hraničářskému pluku 19 se sídlem v Žamberku, který působil v úseku tvrz Bouda (včetně) od srubu L - Ba - S 21 až po srub R - S na Komářím vrchu. pěchotní sruby, překážky i spojovací kabelová síť byly dokončeny, montážní práce probíhaly na tvrzi Hanička a Bouda., na Adamu nebyly osazeny zvony a kopule. V dělostřeleckých srubech tvrzí ještě chyběly houfnice, ty byly nahrazeny horskými kanóny 75 mm. celý úsek byl plně připraven k obraně země.
Mobilizační nástupní plány počítaly i s destrukcemi na železničních tratích a silnicích. Ničena měla být i sdělovací a silnoproudá vedení. Velitel 35. hraniční oblasti se sídlem ve Vamberku generál Kutklvašr (později jeden z velitelů Pražského povstání) vydal hned 24. září 1938 rozkaz destrukčnímu úseku Mladkov rozkaz ke zničení 3,5 km dlouhého úseku mezi Lichkovem a zastávkou Mladkov, aby bylo zabráněno průniku hlavně německých pancéřových vlaků do vnitrozemí Trať byla zničena speciálním pluhem typu "Y" číslo 155, který byl právě pro tento účel deponován ve výtopně v Kyšperku (dnes Letohradě). Naštěstí nebyl vydán rozkaz k vyhození ocelových železničních mostů v Lichkově, Mladkově, Verměřovicích a Kyšperku, i když destrukce byly připraveny. Všechna tato opatření sledoval při své velitelské činnosti také poručík Vrbický. Obec Mladkov byla německá s ordnerskou organizací v SdFK. Hodně obyvatel - především muži - uteklo přes hranice do Německa Jednotka Freikopsu už po mnichovském ortelu, kdy už bylo o všem rozhodnuto, napadla na území Československa evakuující se vojenské jednotky. Útok byl odražen a po válce přišlo s aktéry útoku velmi tvrdé zúčtování. Politická krize se dále stupňovala. Na konferenci v Mnichově rozhodli naši "spojenci", Francie s Velkou Británií a ještě Italové a Němci bez zástupce Československa o dalším tragickém osudu republiky, kdy měla být území s většinou německy mluvícího obyvatelstva postoupena Německu. Toto území bylo rozděleno do pěti pásem. I. pásmo mělo být obsazováno již 1. října, pásmo V. mělo být předáno 10. října. Zpráva o nuceném odchodu zasáhla hraničáře jako blesk. Důstojníci uklidňovali vojáky, byl i pokus o vzpouru i případ sebeobětování (četař Arnošt Hrad ze srubu K_S 14 "U cihelny" . pro všechny posádky opevnění nastaly krušné časy. Co bylo stavěno a vybavováno roky, muselo být vyklizeno a evakuováno za 10 dní. Poručík v záloze Vrbický s vojáky své čety pomáhal demontovat a odvážet vnitřní vybavené z řopíků - zbraně, munici, pancéřová dvířka, periskopy, ventilátory. Vše bylo soustřeďováno v Mladkově. Němci z opevnění získali jen beton a ocel. Ve Vrbického četě byli také vojáci z blízkých obcí, které dle Mnichovské dohody připadly k Německu. Ti byli přednostně propouštěni z činné služby, vždyť měli v zabraném území polnosti, veškerý majetek a rodiny. Loučili se s kamarády a s pláčem odcházeli do nejisté budoucnosti. Mnichovská dohoda m.kj. nařizovala opravy zničených železničních tratí před předáním území, zde tedy úseku "Lichkov - Mladkov. Oprava byla ale životodárný počin, protože díky ní bylo možné z odstupovaného území od Hanušovic a Štítů evakuovat státní úřady, pošty, ale i rodiny státních úředníků, četníků a železničářů.... A pak přišel 9. říjen 1938. bylo pošmourno a poprchávalo. Poručík Vrbický stál u pěchotního srubu K - S - 38. Za zády měl již opuštěnou dělostřeleckou tvrz Adam, před sebou mladkovské údolí, Vysoký kámen a Boudu. Tam, kde byly v linii umístěny pěchotní sruby, hořely ohně. Stravovaly vše, co již nebylo možné odvést. němec nesměl dostat nic. Jako vášnivý turista jsem tento kout Orlických hor důvěrně znal a nemohl jsem se smířit s tím, že bychom měli o tento nádherný kraj přijít. pevně jsem věřil, že se zase brzy vrátíme zpět!. Hraničářský pluk se pěšky přesunul do Chocně, odkud se vojáci vraceli domů ke svým rodinám. Po tříměsíčním působení byl František Vrbický demobilizován 15. října 1938. Tato služba mu byla započtena v celé délce jako výjimečné cvičení, byl hodnocen jako "dobrý" hodící se do vyšších funkcí. Po návratu do civilu se Vrbický vrátil k učitelské profesi, u svého mateřského pluku 39 se také přihlásil k zkouškám na velitele roty. Vzhledem k politickým poměrům již ke zkouškám nedošlo. Oldřich Gregar. Pokračování.
|
Útoky
sudetského Freikorpsu se stupňovaly i v pásmu orlických hor, napadena byla
i chata na Šerlichu, celnice v Dolní Lipce, vypálena byla celnice s
četnickou stanicí v Bartošovicích. Armáda měla za úkol nezasahovat a
nedráždit, ale ne všude se držela zpátky. Situace se vyhrotila a tak
23.záíří večer prezident Beneš vyhlásil všeobecnou mobilizaci. Ta proběhla
za obrovského nadšení celého národa. Opevnění bylo připraveno k boji.