Čestné doktoráty Univerzity Karlovy

a rodáci z našeho regionu

Není to tak dávno, co mi z univerzitního nakladatelství UK přišel recenzní výtisk zajímavé a obsažné knihy: Petráň J., Petráňová L.: Čestní doktoři Univerzity Karlovy 1848-2015. Karolinum, Praha, 2017. Vyšla na konci minulého roku a jak jsem se od spoluautorky díla, paní docentky Petráňové dověděl, bylo to na její pokyn, protože si vzpomněla, že jsme předtím na téma absence takového spisku diskutovali. Dárek zavazuje, takže jsem recenzi napsal, samozřejmě při obsáhlosti co do oborů, v nichž byly za tak dlouhé období čestné doktoráty tuzemským i zahraničním osobnostem udělovány, jsem se soustředil na "příběhy" z mé oborové sféry, tedy na přírodovědce (recenze je dostupná zde: http://ziva.avcr.cz/files/ziva/pdf/josef-petran-lydia-petranova-cestni-doktori-univer.pdf).

Nedalo mi to však, abych se nepodíval také na regionální příslušnost resp. původ oceněných laureátů této výjimečné čestné hodnosti. Mám samozřejmě na mysli Čechy, protože rodný kraj nejvýchodnějších Čech zrodil celou řadu pozoruhodných person, utvářejících historii. Ovšem jenom některé z nich, převážně z akademické sféry, byly vybrány podle specifických kritérií a také dobových peripetií tak, jak šly etapy dějin po nelehké trajektorii naší malé zkoušené země hledající své místo v mezinárodním kontextu.

Dne 10. prosince 1937 byl slavnostně promován českotřebovský rodák PhDr. František Václav Krejčí, v té době sedmdesátiletý. Na jeho diplomu čestného doktora bylo uvedeno, že si poctu zasloužil zejména "za dlouholetou a mnohostrannou činnost v oboru literární historie a kritiky, umělecké výchovy, hudební kritiky a popularizace historie". V knize manželů Petráňových je na fotografii z promoce s univerzitními hodnostáři včetně tehdejšího rektora UK, profesora Františka Slavíka (str. 101). Více z jeho široké veřejné činnosti se můžeme dovědět např. z elektronického přehledu Osobnosti regionu (https://www.osobnostiregionu.cz/regiony/316-phdr-frantisek-vaclav-krejci-1867-1941), který hojně čerpá též ze stránek Českotřebovského zpravodaje. F. V. Krejčí se narodil v domě čp. 11 v dnešní Klácelově ulici, na němž je umístěna bronzová pamětní deska. Dle svého přání byl pochován ve svém rodišti, v České Třebové.

Zajímavé je, že v novější době udělování čestných doktorátů tvořil výtvarnou podobu diplomů další významný člověk spjatý s naším krajem - malíř Max Švabinský (o jeho pobytech v Kozlově asi není třeba se rozepisovat). Přípravy oslav v roce 600. výročí založení Univerzity Karlovy, připadajícího na 8. dubna 1948, trvaly z logiky věci dlouho. Vlastní datum spojené s předáním 28 čestných doktorských diplomů však padlo do obdoí nejistot těsně za únorový politický převrat. Akt byl podbarven posledním veřejným projevem prezidenta E. Beneše 7.4., v němž mluvil o "potřebě všestranné duchovní svobody" a který působil - podle komentáře v knize - jako poselství nikoli nepodobné závěrečným slovům Kšaftu Jana Amose Komenského, jež bývají citována v kritických dobách národa. Grafická podoba jednoho z diplomů od M. Švabinského je v knize reprodukována na str. 148. Jiná verze podle upraveného návrhu, z roku 1957, je také zveřejněna (na str. 185). Udělení čestného titulu doctor honoris causa pro samotného emeritního profesora Maxe Švabinského, který završil svou kariéru jako rektor Akademie výtvarných umění v Praze, se ocitlo v návrhu vědecké rady filosofické fakulty UK z 25. září 1958, což příslušným dopisem stvrdil děkan této fakulty, profesor František Kavka. Čestný doktorát Švabinskému však nikdy udělen nebyl - poznámka připojená úředníkem rektorátu zněla: "zatím nebude vyřízeno" a následující přípis konstatoval, že univerzitní vědecká rada pověřila kádrového referenta, aby věc projednal na celozávodním výboru KSČ Univerzity Karlovy (doba proslulá kádrovými pohovory s univerzitními pedagogy a s případnými postihy prostě nebyla vhodná). Max Švabinský zemřel 10. února 1962.

Zajímavá je spojnice mezi dvěma slavnými výtvarníky, zmíněným Maxem Švabinským a Alfonsem Muchou - oba ve své době určovali tvář udělovaných diplomů čestných doktorátů a oba měli vztah k našemu kraji, v případě A. Muchy to bylo Ústí nad Orlicí. V knížce najdeme na str. 76 Muchův výtvarný návrh diplomu pro arciknížete Karla Františka Josefa z r. 1916. Výtvarné provedení v souladu s kaligraficky vyvedeným textem vůbec není adorací následníka trůnu, nýbrž alegorickou připomínkou slávy Prahy v době Karla IV coby historického centra Českého království s univerzitou v sídle krále, posléze císaře středověké říše římské. Šlo o vyjádření nadějí vkládaných do nového panovníka. Termín předání diplomu se oddaloval a došlo k němu až ve dnech státního smutku po úmrtí císaře Františka Josefa I. a po slavnostním nástupu Karla I. na trůn, a to v lednu 1917 ve Vídni. Nepotrvá to však dlouho a Mucha vytvoří mj. návrhy čestných doktorských diplomů pro prezidenty W. Wilsona a T. G. Masaryka (1919).

Avšak zpět k vazbám na region (viz např. Wikipedie): po neúspěšném a nedokončeném studiu na gymnáziu přijal Alfons Mucha v 17 letech pozvání svého spolubydlícího J. Stantejského k návštěvě kamarádovy ústeckoorlické rodiny, kde při vícedenním pobytu kreslil místní hospodské štamgasty a navštěvoval pamětihodnosti kraje, přičemž se seznámil s církevními stropními malbami kyšperského malíře Jana Umlaufa. Ty na něho měly zapůsobit tak silně, že se rozhodl věnovat se naplno malířství. Pavel Kovář