-
V červenci letošního roku přišla
smutná zpráva o úmrtí známé českotřebovské prodavačky, dlouholeté
vedoucí prodejny Mléčné lahůdky na Starém náměstí a posledně její
majitelky, paní Aleny Duspivové.
-
Na
svět přišla Alena, tehdy příjmením Krátká, dne 25. října 1932 v obci
Časy u Pardubic, v rodině zemědělce Stanislava Krátkého a jeho
manželky Anny, jako mladší ze dvou dětí. Měla ještě staršího bratra
Oldřicha. Po druhé světové válce, když bylo Aleně čtrnáct let, odešla
rodina, v rámci osídlování pohraničí, do obce Třebovice v Čechách.
Alena, tehdy ještě Krátká se vyučila prodavačkou. Tím započala svoji
poměrně dlouhou životní obchodnickou dráhu. Prvním místem, kde v roce
1950 působila a které se díky rodině a pamětníkům, podařilo vypátrat,
byla prodejna obuvi n. p. Jas, sídlící v domě čp. 98 v Hýblově ulici,
nacházejícím se naproti Sukově cukrárně, kde se později po řadu let
nalézala pobočka poštovního úřadu. Dalším působištěm Aleny se stala
podejna smíšeného zboží v Damníkově, náležející družstvu Jednota
v Ústí nad Orlicí. Zde pracovala jako vedoucí po dobu dvou let a
spolu s rodinou zde také žila. Po prvním, krátkém, leč nevydařeném
manželství, které záhy skončilo se 27. srpna 1952 v Praze, na
Staroměstské radnici, Alena nanovo provdala za Jiřího Duspivu, syna
českotřebovského knihaře a papírníka. Stala se maminkou dvou dcer
Aleny ml. a Zuzany.
-
Z Damníkova se Alena Duspivová spolu
s rodinou přestěhovala do České Třebové. Zde získala první byt o jedné
místnosti ve dvorním přízemním přístavku Skulova domu čp. 14 na
Starém náměstí. Odsud následovalo stěhování do nového bytu,
nacházejícího se v prvním poschodí hotelu Modrá hvězda, rovněž na
Starém náměstí. V České Třebové Alena Duspivová posílila řady
tehdejšího n. p. Pramen, později přejmenovaného na Potraviny Hradec
Králové, závod Česká Třebová. Jako vedoucí nastoupila do dnes již
neexistující a poměrně velké pultové prodejny u Beranů, která se
nacházela v domě čp. 40 v Moravské ulici. Z jejich tehdejších
spolupracovníků můžeme jmenovat např. paní Marii Říhovou (z Hýblovy
ulice čp. 67), Růženu Čejkovou (moji babičku), Vlastu Hendrychovou
nebo Mirka Voboru. Odsud v roce 1961 přešla do nově otevřené prodejny
Mléčné lahůdky, která však v době svého vzniku byla daleko menší, než
v době pozdější a nacházela se pouze v levé části podloubí, tedy v již
rekonstruovaném domě čp. 44. Zde byla tehdy v rámci rekonstrukce
zrušena Šustrova trafika a proraženo, do té doby neexistující podloubí
do Nádražní ulice. Teprve později, když byl obdobně rekonstruován také
vedlejší dům čp. 45 a zrušeny dosavadní malé obchůdky v přízemí, mohly
být Mléčné lahůdky zvětšeny do pozdějších rozměrů. A tehdy vzniklo
spojení názvu provozovny, po našem „ Mlíčák“ se jménem vedoucí, paní
Aleny, které po více jak tři desítky let patřilo nerozlučně k sobě.
V domě čp. 44 po rekonstrukci Duspivovi získali také svůj byt.
Posledním bydlištěm Aleny Duspivové byl sousední dům s podloubím,
mající čp. 45.
-
-
Alena Duspivová byla ve Třebové
uznávanou obchodnicí. Její jméno se ve Třebové v souvislosti s její
profesí stalo pojmem. Její prodejnou na Starém náměstí, prošla během
těch třiatřiceti let, nekonečná řada prodavaček, od mladých děvčat,
ještě učnic až po dámy v letech a důchodkyně. Všem mohla být a
zajisté byla vzorem, neboť jí vždy šlo o spokojenost zákazníků a
kvalitu prodávaného zboží. Věnečky, obložené chlebíčky a Pařížský
salát, prodávané tehdy i na jiných místech ve městě, kam byly dováženy
z centrálních výroben, nikdy nechutnaly tak skvěle, jako zboží z
„Mlíčáku“, vyráběné přímo na místě. Pro mě, jako pro školáka, a
stejně tak i další děti mé generace, bylo přímo svátkem stavit se
spolu s rodiči do „Mlíčáku“ na dva věnečky a sklenici pomerančového
džusu z vířice. Také zdejší strojová zmrzlina, prodávána z okénka do
náměstí a točená v době našeho dětství místo do kornoutů do
oplatkových mušlí, byla naší pochoutkou. Nejvíce k mání zde bývala
citronová, naše oblíbená. Porce stávala 1.40 Kčs, velká byla za 2.10
Kčs a kdo měl jen něco málo drobných v kapse, koupil si malou za 0.70
haléřů. Za svoji práci byla Alena Duspivová, spolu s kolektivem
prodejny, také několikrát oceněna a to v rámci podniku, ale stala se
i držitelkou státního vyznamenání. Z podnikových soutěží pravidelně
přinášela diplomy. Ty bývaly po zasklení vyvěšeny v prodejně. Zmíněná
ocenění získávala za svoji píli a pracovitost. Tuto skutečnost ostatně
vhodně vystihuje verš na jejím úmrtním oznámení. Alena Duspivová
zkrátka milovala lidi, mezi nimiž prožila většinu svého života a lidé
zase milovali jí.
Jako
vedoucí prodejny Mléčné lahůdky působila Alena Duspivová do 1. června
1991, kdy prodejnu převzala od závodu Potraviny. Od tohoto dne ji
vedla svým jménem pod obchodním označením „Mléčné lahůdky DUAL -
Duspivová Alena“. Působila zde spolu se svojí dcerou, paní Alenou
Doležalovou. V roce 1994 Alena Duspivová oficielně odešla do důchodu a
ve vedení obchodu (pod stejným názvem) ji vystřídaly obě dcery – Alena
Doležalová a Zuzana Ivanová. To však neznamenalo, že by ze svého bytu
v poschodí, nedohlížela na chod prodejny.
-
Po
rozpadu svého manželství se během let Alena Duspivová seznámila
s Mirkem Šponarem, známým vedoucím výletní restaurace Na Horách. A
zde, po jeho boku, rozvněž ke spokojenosti návštěvníků restaurace,
trávila většinu volných chvil. Bývalo pravidelným zvykem, že vždy ve
dvě hodiny odpoledne stál Mirek Šponar s autem poblíž „Mlíčáku“,
naložil paní Alenu a už se jelo na Hory. Zde působila v kuchyni, ale
k vidění bývala v bílém plášti i na place mezi hosty restaurace,
starala se o úklid a Mirka, často hovořícího s hosty, vedla k jeho
práci. Vždy, stejně jako dole v krámě, s milým úsměvem na tváři.
Z této doby mám na paní Alenu dodnes zajímavou vzpomínku a krásnou
památku: „Jako školou povinný chlapec jsem celkem pravidelně
s dědou a babičkou Čejkovými, v neděli po obědě docházel na Hory.
Děda si dal pivo, babička sodovku a kávu a mě koupili žlutou
limonádu, Tatranku a slané tyčinky, abych byl chvíli zaměstnán a
nezlobil, než si vychutnají nedělní pohodu. Občas s námi šli i moji
rodiče. Na stěně, nad výčepním pultem, se nalézalo několik nových
plastových cedulek, propagujících české pivovary – Smíchov,
Hanušovice, Svitavy, Poličku apod. Jim vévodila již tehdy historická
plechová smaltovaná cedule s nápisem „Českotřebovské pivo“, která tu
zůstala po Křížkových a velice se mě a mému tatínkovi, jako sběrateli
třebovské historie líbila. A tak jsme na ni vždy se zalíbením hleděli.
Jednou jsme přišli na Hory. Po chvíli se ve dveřích kuchyně objevila
paní Alena. Jak nás viděla, hned se k babičce, své někdejší kolegyni
od Beranů hlásila a na chvíli si k nám přisedla. A už se vzpomínalo.
Já si zrovna v tu chvíli všiml, že všechny cedule jsou pryč a na
jejich místě je jiná výzdoba výčepu. Tak jsem to hned šeptal tátovi a
ptal se ho kde jsou. On to pochopitelně nevěděl. Náš rozhovor upoutal
maminku a ptala se co chci. Táta na to, že mě zaujalo, že zmizely
cedule a zajímá mě kde jsou. Hned svůj zájem předal na mě, na malého
kluka. To upoutalo paní Alenu a řekla: ,Ty bys je chtěl ?ʼ Já mlčky
přikývl hlavou. Paní Alena vstala, vyběhla po schodech do prvého patra
a v mžiku přinesla hromádku cedulek a mezi i to vytoužené
Českotřebovské pivo. Položila to na stůl a řekla: ,Tak si to vem! Máš
štěstí, že jsme to ještě nevyhodili. ʼ Tak se ke mně, díky laskavosti
paní Aleny, dostala historická cedule. Dodnes na ni denně koukám a
vždy si na tuto chvíli vzpomenu.“
-
V době, kdy Alena Duspivová převzala
Mléčné lahůdky, mezi své pracovnice přijala i paní Miladu Gzílovou,
manželku českotřebovského rodáka a bývalého velkoobchodníka ovocem a
zeleninou. Oba manželé, jímž byl vyvlastněn veškerý majetek měli jen
pár stovek důchodu a s tím se moc dobře žít nedalo. A tak díky paní
Aleně nalezla paní Gzílová nové zaměstnání a dostala se tak k dalšímu,
i když nevelkému přivýdělku. Za to jí byla velice vděčna a jako důkaz
svých díků dne 17. ledna 1965 věnovala paní Aleně fotografii, na níž
je spolu s manželem Josefem zachycena na návštěvě v Kroměříži u Mistra
Maxe Švabinského. Na zadní stranu snímku připsala i věnování: „Na
památku pí. vedoucí Alence Duspivové Gzílová“. Paní Gzílová
v lahůdkách umývala nádobí, zametala podloubí, ale také již od čtvrté
hodiny ranní vzadu za krámem namazala 100 housek máslem. Takové
množství se jich tu tehdy denně prodalo!
-
Veškeré volné chvíle trávila Alena
Duspivová na své milované chatě v Čenkovicích a to až do nedávné doby,
dokud to zdraví dovolilo. Velice ráda také cestovala a dle možností
navštěvovala i představení v pražských divadlech. Její velikou zálibou
byl i úklid. Doma měla vždy pečlivě naklizeno, všechno „jako ze
škatulky“. K tomu vedla i své dcery a vnoučata. Móda a krásné oblečení
bylo také velikou zálibou paní Aleny. Ve městě ji vždy bylo možné
spatřit v nejnovějších modelech.
-
Paní Alena Duspivová zemřela dne 14.
července 2018 ve věku nedožitých šestaosmdesáti let.
-
Čest její památce! Martin Šebela
-
Alena (vlevo) s kamarádkami v roce 1950, vpravo Eliška
Kratochvílová.
- Alena (vpravo) kamarádkou Aloisií Novákovou, manželkou hostinského
Aloise Nováka.
-
Při předávání ocenění prodejny v době vedení Mléčných lahůdek
-
Svatba s Jiřím Duspivou 27. 8. 1952 na Staroměstské radnici v Praze.
-
- Na dovolené s kamarádkou Olgou Fišerovou.
-
-
-
-
-
-
|