Vzpomínka na Ludmilu Šlemrovou                                      Ludmila Šlemrová roz. Huráňová (*7.11.1928, +15.9.2008) se narodila v České Třebové a celý život byla velkou třebovskou patriotkou. Celý svůj život vlastně strávila v domku v Kozlovské ulici. Její rodiče byli Ludmila Huráňová (po celý život v domácnosti) a František Huráň ( revident na dráze). Dědečkem maminky byl Václav Toušek, starosta města. Zemřel však předčasně v roce 1927, rok před jejím narozením. Ludmila vystudovala českotřebovské gymnázium. Uvažovala také o dalším studiu, ale rodiče ji prý měli (podle tehdejších kritérií) v pozdějším věku 30 a 40 let), a tak nechtěla dál zatěžovat rodinný rozpočet. Už na gymnáziu potkala Jaromíra Šlemra, také mezi divadelními ochotníky. Zajímavé je, že na jejím vysvědčení z gymnázia je podepsán jako učitel angličtiny :-). K seznámení  došlo při nácviku hry Fr. Tetauera Úsměvy a kordy, kterou Jaromír Šlemr sám režíroval. Jednu z ženských rolí zde hrála studentka gymnázia Ludmila Huráňová,. Vznikla velká láska. Svědčí o tom jak dochované dopisy, tak i vzpomínky Jaromíra Šlemra, které byly později publikovány. Jaromír Šlemr si dopisy od své nastávající pečlivě uchovával a rodina je objevila až po jeho smrti. Určitě to byla velká láska oboustranně. Jejich sňatek byl 5.3.1949, brzy po maturitě nevěsty (maturovala v červnu 1948). Protože Ludmile Huráňové bylo teprve na podzim 21, měli na oddacím listu poznámku "nezletilé nevěstě souhlas otcův dán".  Dcera Yvonna se narodila 7.3.1952, tři roky po svatbě. Po studiu na ČVUT - obor pozemní stavby žije  v Liberci. Ludmila Šlemrová pracovala jako úřednice nejprve ve státní správě v Litomyšli, ale chtěla zpátky do České Třebové. Pracovala na pile Krbec & Přibyl, resp. později přejmenovaných Dřevařských závodech. Potom také v Kovovýrobě, později v Koventě. Měnil se jen název, adresa zaměstnavatele nikoliv. V Koventě byla vedoucí sekretariátu, ale s nástupem nového vedení společnosti Korado odchází do důchodu. Byla plná elánu, tak aspoň přijímala různé brigády na přilepšenou. Celý život sportovala. Za Národním domem byl kurt, kam se sousedkou Věrou Šašinkovou a dětmi chodila hrát tenis. Taky lyžovala. Jako dítě jezdila s dcerou Yvonnou často do Čenkovic, kde Koventa měla podnikovou chatu. Manžel Jaromír Šlemr byl vázán a zcela oddán škole, taky dojížděl a domů se vracel pozdě, proto tyto sportovní aktivity provozovala jen maminka s dcerou. Lyžovala ještě v době, když už byla babičkou. A tak svahy v Čenkovicích  vyzkoušela i se svou malou vnučkou Markétkou... Ráda měla přírodu, její procházky nebyly jen do Javorky, většinou čítaly několik kilometrů, starala se také o zahrádku. Při svých procházkách lesem se někdy uchylovala do romantického úkrytu  Kapounovy chaty na serpentýnách. Tady, ve společnosti další kultivované dámy, o mnoho let starší paní Kapounové, vedly debaty ve dvou. A pak tu bylo to divadlo, které bylo společným koníčkem obou rodičů.  Velký úspěch úspěch měla inscenace Dona Carlose. To bylo ještě v padesátých letech a svou malou roličku zde měla i čtyřletá dcera Yvonna.  Velký úspěch pak  měla v letech 1968 a.1969 Hra o lásce a smrti a Princezna Turandot. Na divadelní působení  Ludmily Šlemrové vzpomínal Lubomír Hýbl:  "Od roku l956 hráli divadlo v jednom souboru. Přes padesát let jsme patřili vždy k jedné partě spřízněné volbou. Zvolna a ostýchavě jsem ji poznával. Já, kandrdas, ona, první dáma souboru. Na jevišti vždy královna, první milovnice, femme fatale, hvězda. Obletovaná, obdivovaná, kultivovaná. Krásná, až se tajil dech. Pro divadlo měla bohaté předpoklady. Aristokratický zjev, melodický hlas s naprosto čistou dikcí, kultivovaný pohyb, suverenitu, samozřejmost, jistotu. Nebyla komediantka, byla nepřehlédnutelnou osobností. Rolí hrála nepočítaně a byly to postavy, které by ji záviděla nejedna profesionální  herečka. Alžběta z Valois z Schillerova Dona Carlose, Sophie z Rollandovy Hry o lásce a smrti, Kněžna z Jiráskovy Lucerny´, slečna Caswelová z Pasti na myši, Abigeil ze Scribeovy Sklenice vody, slečna Matylda z Horníčkových Tří Albertů, Turandot, titulní role v Hildesheimerově Dobývání princezny Turandot, Karin z Cesty lososů K. Stanislava, dr. Kalistová z Jarišových Inteligentů, Káťa z Příběhu jedné lásky K. Simonova, Isabela v Casonově hře „ Stromy umírají vstoje“, Blanka z Thomasových Osmi žen, Angela z Karvašovy Půlnoční mše, paní Ramiréz z Křesla pro vraha V. Šrámkové, Nyola v Zeyerově Radúzovi a Mahuleně a další a další." Psát o Lídě Šlemrové není možné jen v souvislosti s divadlem. Byla středem pozornosti v každé společnosti, ve které se ocitla.  Byla veselá, vtipná, inteligentní, okouzlující. Dvořili se jí staří gentlemani, dotírali na ni její vrstevníci, obdivovali ji mládenečci. Ona vší tou přízní, obdivem a pozorností proplouvala s neuvěřitelnou lehkostí a svou dráždivou náklonnost s úsměvem a šarmem spravedlivě rozdělovala tak, aby všichni byli po zásluze odměněni a nikdo nedostal nic. Na svou maminku vzpomíná dcera Yvonna: "Maminka byla veselá a velmi přátelská. Výborný vztah měla s tátovými rodiči ve Skutči a taky se svou švagrovou Irenou ( tátovou sestrou). Pamatuji se na krásné Vánoce ve Skutči, kde se užilo mnoho veselí. Všichni uměli vtipně veršovat, a tak třeba dárky byly popisovány krátkým čtyřverším. Nikdo v tomto nezůstával pozadu. Maminka byla vždy spíš hybnou silou než pasivním posluchačem...." Ludmila Šlemrová zemřela náhle před svými osmdesátinami. Možná, že svůj zdravotní stav trochu zanedbávala. Vždy víc myslela na druhé, na svou rodinu. Radovala se i ze svých vnoučat a jejich úspěchů. Nevynechala žádnou jejich promoci, ani ty bakalářské, přestože věděla, že studují dál a že je to jen takový malý mezník. Dočkala se prvního pravnoučete, malého Samuela. Těšila se z něj cca půl roku. Co by tak říkala, že vnoučat a pravnoučat má nakonec sedm. Její úmrtí bylo velmi bolestné především pro jejího manžela, jehož zdraví  již nebylo ideální  a musel nyní ve svém vyšším věku (byl o pět roků starší než manželka Ludmila)  řešit tolik problémů navíc. Jak moc mu Ludmila, kterou tolik miloval, scházela.... Svou manželku přežil ještě o pět roků a zemřel 7. března 2013. Od úmrtí Ludmily Šlemrové uplyne v září 2018 deset roků. Její působení v českotřebovském ochotnickém divadle, ve svém zaměstnání, společenském, kulturním i sportovním životě města i v rodině je natolik významné, že považuji za důležité si tuto všestrannou osobnost znovu připomenout.    Milan Mikolecký Fotografie: svatební a maturitní fotografie Ludmily Huráňové / Šlemrové Manželé Šlemrovi na divadelním festivalu Ludmila Šlemrová s dcerou Yvonnou