Můj poslední závod                                                                  

(Vzpomínka Oldřicha Stránského)

Posledním závodem celé mé téměř dvacetileté běžecké a chodecké éry byl mezinárodní závod štafet ve švýcarském Luganu v říjnu 1968. Toto velké mezinárodní setkání chodců pořádá i v současnosti sportovní klub SAL Lugano v rámci „týdne chůze“ zahrnující štafetu družstev, noční kritérium v ulicích Lugana a závod na 100 km z Alp do Lugana.

Velkým sponzorem závodu je italská továrna na likéry FERNET – BRANCA, po které je také závod pojmenován. Trasa štafety v délce 114 km začíná u vjezdu do tunelu pod horou San Gothard ve vesničce Airolo a končí až v italském městečku Chiasso u luganského jezera. Trať je velmi členitá, místy kopcovitá, sestává z pěti úseků dlouhých 27, 30, 14, 18 a 25 km. Nejobtížnější je nejkratší 14 km úsek zahrnující několik kilometrů stoupání na Monte Ceneri.

Startoval jsem ve štafetě za družstvo ČSR A společně s chodci J. Fialou, J. Benčíkem, V. Švajdou, a Lexou Bílkem. Ve štafetách startovalo ještě družstvo ČSR B a družstvo Moravy. Do Lugana jsem cestoval s mým klubovým kolegou            Dr. Brandejským rovnou po závodech v tureckém Mersinu letecky přes Prahu do Curychu a dále vlakem do Lugana. Ostatní výprava cestovala vlakem již před námi.

Závod štafet se konal v neděli 27. října 1968 za krásného podzimního horského počasí. Můj úsek 30 km probíhal v členitém terénu z vesničky Giornico do Bellinzony (známé alpské středisko). V závodě jsem bohužel nepodal nejlepší výkon, neboť před třemi dny jsem v Turecku absolvoval těžký závod na 50 km.

Celkové umístění štafet: 1. Anglie, 2. Itálie A, 3. Rumunsko, 4. Itálie B, 5. ČSR B, 6. ČSR A, 7. NSR, 8. Libertas Milano, 9. Young England, 10. Švýcarsko atd., startovalo celkem 19 štafet.

Závod měl neopakovatelnou atmosféru podobnou cyklistickým mezinárodním závodům – reklamy, množství doprovodných aut, mnoho diváků zvláště v Luganu a v cíli závodu. Nám se dostalo ze strany pořadatelů i diváků velké pozornosti a sympatií hlavně proto, že uplynul velmi krátký čas od srpnového vstupu sovětských vojsk na naše území. Všichni jsme se vraceli plní dojmů a zážitků z nádherné krajiny a atmosféry závodů. Netušil jsem, že mě čeká těžké období, kdy se budu muset rozloučit s veškerou aktivní sportovní činností. Měsíc po návratu se na levé noze projevilo zranění, lékařský verdikt byl nekompromisní – zanechat ihned veškeré sportovní činnosti. A to byl konec mé běžecké i chodecké anabáze.

Ve svém vyprávění jsem samozřejmě nezmínil všechny závody, které jsem absolvoval. Byla zde například každoroční účast na mezinárodních závodech Rošického memoriálu v Praze, mezistátní utkání Anglie, NSR, ČSR ve Stutgartu, start na Mistrovství Evropy v Budapešti na 50 km, závody v tehdejší NDR, mnoho závodů doma jako např. Praha – Mělník, Praha – Brandýs, Znojemská 20, Stromovka, Třebíč atd. Mé začátky byly ovšem běžecké v mateřském oddíle Jiskry Ústí nad Orlicí, kde jsem začínal jako středotraťař. Rád vzpomínám na toto období, zvláště na Václava Čevonu, třebovské atlety Karla Podvalu, Karla Vaňouse a nedávno zesnulého Oldu Tomeše.

Ke sportovní chůzi mě přivedla určitá náhoda, když jako běžec jsem v soutěži ve II. atletické lize zkusil závod na 10 km a hned první výkon ukázal, že jsem zřejmě nadán pro chodeckou disciplinu. Chůze se mně zalíbila a již jsem u této disciplíny vytrval. Za mnoho výsledků také vděčím mému trenérovi Láďovi Kubovému z Ústí nad Orlicí, který mne na mnoha závodech velmi podporoval. Za podporu a pochopení také vděčím své rodině.

Po skončení aktivní činnosti jsem se alespoň věnoval trenérské práci. Mými svěřenci byli někteří českotřebovští běžci, také v začátcích můj syn Aleš a především chodečtí representanti – Václav Fajt z Parníka (Mistr ČR 1977 na 50 km) a Jaromír Vaňous z Ústí nad Orlicí (Mistr ČR 1979 na 50 km, startoval na ME 1978 a na OH 1980).

Milí čtenáři zpravodaje, končím své vzpomínání, které zůstává velkou částí mého života, jsou to vzpomínky na velké zážitky z atmosféry závodů, z cest, z proher i vítězství.

 

Oldřich Stránský napsal tuto vzpomínku pro Českotřebovský zpravodaj před 10 lety v červenci 2008

(Fotografie z 1. předávky štafety, předává J. Fiala, pokračuje O. Stránský)

Uvedený text chce připomenout  dvouleté výročí úmrtí tohoto úspěšného českotřebovského sportovce. Zemřel po dlouhé těžké nemoci 17. července  2016 ve věku 85 let. Tento českotřebovský lyžař a atlet, Mistr sportu, který dosáhl v šedesátých letech minulého století na nejvyšší mety v československé reprezentaci. To všechno v době, kdy byla atletika i lyžování ryze amatérským sportem, ve svém zaměstnání nikdy neměl ani nepožadoval jakékoliv úlevy.