Co je hodno naší starosti?  

Ježíš pravil: Nemějte starost o svůj život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe. Což není život víc než pokrm a tělo víc než oděv? (Evangelium podle Matouše, kap. 6,25)

Aby nedošlo k nějaké mýlce – mohlo by se zdát, že  Ježíš mluví jako „typický chlap,“ který si nedělá velké starosti s jídlem a špinavým oblečením, protože doma vaří a pere jeho žena. To je ovšem nedorozumění. Tímto slovem není možné obhajovat lenost a pohodlnost. Je smutnou pravdou, že mnozí muži ochotně zneužívají své partnerky k tomu, aby jim nedobrovolně sloužily při domácích pracích. Citovaná Ježíšova slova však mají úplně jiný význam a mohou být poučná stejně pro muže jako ženy.

V roce 1943 zveřejnil americký psycholog A. H. Maslow svoji teorii o základních lidských potřebách: Předpokládal, že jednotlivé potřeby jsou uspořádány stupňovitě nad sebou, takže k uspokojování vyšších potřeb člověk přistoupí až tehdy, když má alespoň z části uspokojeny nižší potřeby. Mezi ty nižší potřeby patří například tělesné potřeby a potřeba bezpečí, k těm vyšším potřebám náleží mj. potřeby přijetí a uznání. To neznamená, že by uznání a přijetí od druhých bylo pro člověka méně důležité než zahnání hladu. I hladový člověk touží po tom, aby jej druzí uznávali jako hodnotného partnera. Nicméně pocit hladu se od určitého okamžiku stává akutním a také jej lze snadno a rychle vyřešit, takže v dané chvíli obvykle dostane přednost ta nižší potřeba, abych následně jako sytý mohl uspokojovat potřebu vyšší.

A řekl bych, že právě o těch nejnižších tzv. fyziologických potřebách je onen Ježíšův výrok: Nemějte starost o svůj život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe… Jinými slovy: Nemějte přehnanou péči o své bříško. A nepečujte přespříliš o svoje oblečení, o svůj zevnějšek. Jistě, jíst se musí a oblékat taky. Ale to zdaleka není vše a ani to není to hlavní, oč v životě běží. Kdo si zvolil jako svoji starost naplnit své fyziologické potřeby, ten si dal za cíl zoufale málo. Už primitivní lidé dávných dob, přestože pro ně získávání obživy bylo daleko obtížnější a namáhavější než pro nás, měli nějaké důvody k tomu, aby tvořili umělecká díla.

Což není život víc než pokrm a tělo víc než oděv? Na řečnickou otázku netřeba odpovídat. Každý samozřejmě ví, jaká je správná odpověď. Ale najdou se lidé, kteří si takové otázky vůbec nekladou. Netáží se, zda to, co jim dělá obrovské starosti, stojí za tak velké starosti a námahu. Jídlo za několik hodin strávím. Oblečení si během pár vteřin mohu poničit a pokud ne, po určité době nošení stejně přestane sloužit. Je to nekonečná a nevděčná starost, protože má velmi krátkodobý účinek. Dokonce existují přesvědčivé doklady o tom, že lidé, kteří upřeli svoje starosti a síly především k uspokojování vyšších potřeb, takoví lidé dokázali dobře snášet i krajní situace materiální nouze a nedostatku. Život je víc než oděv a jídlo. Život je o něčem jiném než o mém břiše a vzhledu. A kdo chce od života víc, ten ať zaměří své starosti a snahu k opravdu podstatným věcem, nebo chcete-li ke smysluplným věcem.

Co je hodno naší starosti? O co bychom se měli starat? A co nestojí za to, abychom se o to starali? Na to Vám zde neodpovím. Ale už to samotné tázání je velmi prospěšné. Přehodnocujme, zda své úsilí napínáme vskutku k takovým věcem a cílům, které za to stojí. A můžete při tom vzpomenout na výše zmíněné Ježíšovo slovo.

S přáním pěkných dní

Kamil Vystavěl