Je potěšitelné, že ani v jubilejním roce oslav sedmistého třicátého výročí první písemné zmínky o České Třebové diskuse o tomto problému na stránkách Českotřebovského zpravodaje neutichla, ale že se naopak utěšeně rozvíjí. Některé příspěvky jsou podnětné, jiné méně a některé k řešení problému nijak nepřispívají, naopak problematiku spíše zatemňují. Všechny však mají jedno společné, nedostatečně si všímají širších souvislostí a stále dokola se zaobírají pouze jedním pramenem, stížným listem litomyšlského opata Oldřicha, přičemž se často vracejí zpět k již překonaným interpretacím. Charakter pramene tento přístup umožňuje a do jisté míry i vyžaduje, imaginace však nemůže být bezbřehá.
Zůstaneme-li u výše probírané otázky, musíme se zmínit o příspěvku jiného amatérského regionální badatele Davida Smyčky, který v něm reaguje na zmíněný poslední příspěvek M. Renčína. A hned na úvod můžeme dodat, že řadu M. Renčínem předkládaných tvrzení koriguje, někdy přímo uvádí na pravou míru. Škoda jen, že si jako východisko svých úvah zvolil překonaný pokus o ztotožnění Ctibora s Borešem z Riesenburku. Nechci se opakovat, ale Boreš byl v době sepsání opatova stížného listu přinejmenším půl druhého roku po smrti. Víme o tom z kombinace dvou pramenů, listiny krále Přemysla Otakara II. z ledna roku 1278, z níž jednoznačně vyplývá, že Boreš byl v době jejího vydání již mrtev, a z klášterního nekrologia doksanských dominikánek, v němž se jako den Borešova úmrtí bez uvedení konkrétního roku připomíná 21. březen. S přihlédnutím k dalším listinám, v nichž Boreš figuruje, se dostáváme k roku 1277, jako pravděpodobnému datu jeho skonu. Jako pokus o nalezení totožnosti pana Ctibora proto není příspěvek D. Smyčky přijatelný. Pokud se však jedná o lokalizaci Ctiborova hradu, stojí rozhodně ze to, abychom se jím na následujících řádcích zabývali. Autor (v intencích Plačkovy teze) správně připomíná, že Boreš, respektive pozdější vlastník moravskotřebovského panství, disponoval více hrady, které by mohly připadat v úvahu a navrhuje umístit východisko loupežných výpadů proti České Třebové na mladějovskou ostrožnu. Jako důvod uvádí vzdálenost, která je ještě menší, než v případě Krotenfulu. Pokusíme-li se tuto jeho hypotézu rozvinout, dojdeme k pozoruhodným závěrům. Můžeme se přitom opřít o výše citovanou studii P. Boliny, J. Němcové a P. Šlézara, kteří připomínají přímou návaznost hradu na jednu z větví cesty z Olomouce do severovýchodních Čech, jež tudy procházela směrem na Českou Třebovou. Vzhledem k tomu, že v té době šlo o hlavní komunikaci Moravskotřebovska, je více než pravděpodobné, že právě po této cestě pronikali Ctiborovi lidé k sousední České Třebové, po stejné trase se odtud i vraceli a v posledku po ní byli pronásledováni opatovou družinou. Spojíme-li tento poznatek s tím, že předpokládaným stavebníkem hradu na mladějovské ostrožně byl Boreš z Riesenburku, získává postřeh D. Smyčky na pravděpodobnosti. Je však otázka, jak propojit vlastníka hradu s osobou pana Ctibora. Názor, který uveřejnil M. Renčín, že šlo o bezejmenného klienta Boreše z Riesenburku neobstojí. Ztotožnění pana Ctibora s Ctiborem z Lipnice, předkem pánů z Cimburku, uznávají nejnověji i autoři studie o hradech na Moravskotřebovsku, kteří však rozvíjejí myšlenku, že Ctibor působil na Moravskotřebovsku jako správce zeměpanské části dominia. Není zde prostor, jejich jinak pozoruhodnou hypotézu o dvoukolejnosti Moravskotřebovska blíže rozvíjet (bude tak učiněno v samostatném článku), ale co stojí za připomenutí je, že Ctiborův zisk trnáveckého panství považují za kompenzaci ze strany tehdejšího držitele někdejšího Borešova panství Friedricha mladšího ze Šumburku za odstoupení zeměpanské části Moravskotřebovska. Není bez zajímavosti, že tento postřeh víceméně koresponduje s dříve uveřejněnou úvahou o majetkové transakci mezi pány z Cimburku a dědici Bohuslava z Riesenburku. Je třeba připustit, že identifikace Ctiborova hradu s výšinným opevněním na mladějovské ostrožně, se ve světle těchto souvislostí jeví jako vcelku pravděpodobná, vzdát se však možnosti, že šlo o Cimburk u Městečka Trnávky by bylo přece jen poněkud unáhlené. Odrazuje nás od toho přinejmenším jeden dosud málo reflektovaný pramen, který nasvědčuje existenci starší, blíže neupřesněné fortifikace, možná onoho kolonizačního provizoria, v místech pozdějšího hradu Cimburku. Jedná se nález mincovního depotu více než tří tisíc mincí a mincovních zlomků, který byl, podle některých hypotéz, v roce 1934 za blíže neupřesněných okolností učiněn v areálu hradu. Samotný depot je datován do počátku 13. století a je časově nejstarším nálezem moravských nových denárů. Důležité je v této souvislosti ještě jedno zjištění, není pochyb o tom, že depot byl do země uložen nejpozději před polovinou 13. století, spíše však ještě dříve. Vyplývá to z vyhodnocení v depotu přítomných ražeb, které z velké části patří k rakouským fenikům a moravským novým denárům. Moravské denáry fenikového typu byly na Moravě raženy zhruba v období od roku 1197 do roku 1253. Mincovní nález, budeme-li předpokládat, že místem jeho uložení byl skutečně dnešní hradní areál, tak dokládá nejen existenci opevněného sídla, ale i průběh nějaké komunikace, patrně větve již zmíněné olomoucké cesty, která pokračovala na Staré Město, původní městské založení dnešní Moravské Třebové, a kolem Mladějova dále na Českou Třebovou. Diskuse na téma lokalizace Ctiborova hradu je tedy nadále otevřená, do budoucna by se však měla pevněji opírat o kritické čtení pramenů. Alespoň tehdy, má-li se naše poznání této otázky někam posunout.
(Předkládaný příspěvek je součástí připravované studie k počátkům České Třebové, v níž se vrátíme i k dalším úvahám kolem interpretace listu litomyšlského opata Oldřicha. Děkuji Pavlu Bolinovi, Janě Němcové a Pavlu Šlézarovi za poskytnutí jejich dosud netištěného příspěvku, který vyjde v nejbližších měsících. Podrobnější interpretace mincovního nálezu z Městečka Trnávky je součástí připravované publikace, která vyjde při příležitosti 700. výročí obce na podzim letošního roku.)
Použitá literatura P. Bolina – J. Němcová – P. Šlézar, Studie k počátkům hradů na Moravskotřebovsku, in: Castellologica bohemica 11, v tisku. E. Čermák, Dědičná rychta v Žichlinku a bývalá tvrz Krotfaulská, in: Památky archaeologické a místopisné 10, 1878, s. 733-738. D. Kašparová, Oběživo na severozápadní Moravě ve středověku, in: Folia numismatica 18-19, 2003-2004, s. 59-78. F. Musil, Několik poznámek k dějinám hradu Krotenfulu u Žichlínka, in: Lanškrounsko 1/2003, s. 4-6. M. Plaček, Opěrné body Borešovy kolonizace Moravskotřebovska, in: Vladimír Wolf et Opera corcontica, Hradec Králové 2002, s. 301-311. M. Renčín, …a pronásledovali lupiče až k jejich hradu, in: Českotřebovský zpravodaj, internetové vydání Týž, Co všechno jsme napsali aneb Nejsme o moc chytřejší, in: Českotřebovský zpravodaj, internetové vydání. Týž, …dominus Stiborius aneb Záhadný pan Ctibor, in: Českotřebovský zpravodaj 3/2007, s. 70-71 D. Smyčka, Neřešitelný spor o pravost první písemné zmínky o České Třebové? in: Českotřebovský zpravodaj, internetové vydání J. Šmeral, Chybička se vloudí… (K článku M. Renčína …dominus Stiborius), in: Českotřebovský zpravodaj 1/2008, s. 67-69. Týž, Cimburk a Česká Třebová, souvislost tu je! in: Českotřebovský zpravodaj 3/2008, s. 58-59. Týž, Městečko Trnávka 1308-2008, Olomouc: Univerzita Palackého, v tisku. Týž, …nostros pauperes in Cribonia. (Ke sporu o první písemnou zmínku o České Třebové a k průběhu středověké kolonizace na českomoravském pomezí do konce 13. století), in: Pomezí Čech, Moravy a Slezska 7, 2006, s. 15-39. Týž, Panovník, premonstráti a páni z Drnholce. (Několik poznámek k článku Františka Musila), in: Pomezí Čech, Moravy a Slezska 8, 2007, s. 154-172.
PhDr. Jiří Šmeral, FF UP v Olomouci
|
V
poslední době se diskuse zúžila na otázku identifikace „pana Ctibora“ a
lokalizace jeho hradu. Ve svém posledním příspěvku se k ní vrací i
publikačně pilný amatérský regionální badatel Miloslav Renčín, jehož texty
novými interpretacemi jen srší. Ani v tomto, ani v žádném ze svých
předchozích článků dosavadní identifikaci pana Ctibora s Ctiborem
z Lipnice nepřijal. Současně však, pomineme-li nepříliš šťastný pokus o
ztotožnění Ctibora s Borešem z Riesenburku, vlastní řešení nepředložil.
Příliš úspěšně nevyzněla ani snaha o zpochybnění Ctiborova vztahu z pánům
z Cimburku. Ve svém posledním článku jej považuje za „bezejmenného našince
z okruhu kolem Boreše z Rýzmburka“. Z toho logicky vyplývá, že nepřijímá
ani identifikaci Ctiborova hradu s Cimburkem u Městečka Trnávky. Zde však
přichází s novou hypotézou. Ctiborovým hradem by prý mohl být zaniklý
vodní hrad Krotenful u Žichlínku. V souvislosti s otázkou, ke kterému
území hrad v době své existence správně patřil, cituje názory Miroslava
Plačka a Františka Musila. První z nich spojil vznik hradu s rozsáhlou
stavební aktivitou Boreše z Riesenburku a interpretoval jej jako
předsunutou fortifikaci proti zeměpanskému Lanškrounsku. F. Musil se
naproti tomu domnívá, že hrad byl součástí jižního Lanškrounska. Svědčí o
tom jak pojmenování hradu, zaznamenané poprvé roku 1378, tak další
souvislosti, mimo jiné i M. Renčínem citovaný doklad z roku 1364,
dokládající příslušnost Žichlínku, na jehož katastru hrad stál, k lanšperskému
panství. Právě proto je Musilova interpretace pravděpodobnější. Přiklání
se k ní i Pavel Bolina, Jana Němcová a Pavel Šlézar, autoři dosud
nepublikované studie o počátcích hradů na Moravskotřebovsku, kteří na
základě archeologických nálezů korigují přebujelou představu M. Plačka o
Borešově podílu na tomto procesu. Podle něj měl být Boreš stavebníkem až
devíti hradů, interpretovaných zpravidla jako kolonizační provizoria.
Nebudeme zde tuto otázku dále rozvíjet, jen na okraj můžeme zmínit, že
výše citovaní autoři spojují s Borešovu stavební aktivitou s jistou
rezervou pouze fortifikace na radovské a mladějovské ostrožně. Z tohoto
pohledu se hypotéza ztotožňující Ctiborův hrad s Krotenfulem nejeví jako
příliš pravděpodobná. A tak jediným argumentem, který M. Renčín ve svém
článku předkládá a který neztratil na relevanci, je vzdálenost dělící
Českou Třebovou a Cimburk u Městečka Trnávky.