-
 Vážený
pane starosto, vážená paní ředitelko muzea, vážené dámy, vážení pánové,
-
dovolte mi, abych Vás pozdravil jménem
Státního oblastního archivu v Zámrsku a jeho oddělení - Státního
okresního archivu Ústí nad Orlicí i jménem svým. Archiv je poctěn
skutečností, že mohl s českotřebovským muzeem spolupracovat na dnes
zahajované výstavě. A prosím, není to pouhé formální konstatování.
-
Významným důvodem, proč se projektu
účastníme, jsou obyčejné dlouhodobé přátelské vztahy mezi zdejším muzeem
a archivem a skutečnost, že v celorepublikovém a leckdy již úsměvném
slavení vzniku nového státu se zdejší muzeum velmi racionálně rozhodlo
připomenout si události v historických souvislostech od roku 1914 a v
jejich odrazu do každodenního života v České Třebové. A jsem si jistý,
že na území lanškrounského okresu a v jeho okolí se nenajde v roce 1918
podobné pro českou státnost nadšené a hrdé město bránící si své místo,
postavení a svoji budoucnost.
-
Dovolte mi připomenout dva ojedinělé českotřebovské
příběhy.
-
V červnu 1918
se objevily první zprávy o vzájemných aktivitách lanškrounských Němců a
ústeckých patriotů. Moc se jim tehdy nevěřilo. Když ale 19. září
uviděl náhodně na vlastní oči českotřebovský velkoobchodník Přibyl v Rudolticích,
jak tam přijeli zástupci Ústí nad Orlicí - Dr. Vicena, starosta
okresního výboru Kučera, továrník Jandera a majitel cihelny Holásek -
jak je Lanškrounští čekali a údajně nejlíbeznější češtinou vítali, další
diskuse a činy nabraly radikálnější směr.
-
Porada se týkala přeložení železniční
třebovsko-olomoucké trati ze Žichlínku k Lanškrounu a odtud přes vesnice
Ostrov a Dobrouče k Ústí nad Orlicí. K tomu jako doplněk nejen
lanškrounský rodák Ing. Müller
navrhoval spojení tratě Prostějov - Třebovice. Německý Lanškroun by tak
získal velké nádraží, skladiště a zázemí, co s tím souvisí.
-
-
28. září, v den našeho zemského patrona
sv. Václava, přijela do Vídně do ministerstva železnic deputace, v níž
Ústí zastupoval Holásek a Jandera. A tak se začalo říkat, že: „Ústečtí
prodali za mísu čočovice vlastního prospěchu národní zájmy celého
kraje.“ Ztropili národní ostudu.
-
Pokud by totiž z České Třebové byly
navíc dle plánu přeloženy do Pardubic velké nádražní dílny, Česká
Třebová by klesla na obyčejnou průjezdní stanici, jako byl například
Zámrsk a zmařila by se tím také projektovaná 18 milionová stavba nového
českotřebovského nádraží. Důsledkem by bylo hospodářské zničení České
Třebové. Jednalo se tedy o životní otázce města.
-
Zazněla rozhodná slova: „Nepřipustíme,
aby se věc ututlala, nýbrž předáme ji všem národním korporacím
k rozhodnutí a vypovídáme městu Ústí nad Orlicí boj, ale boj rozhodný a
nepolezeme do Vídně čistiti kliky v ministerských kancelářích, jako to
učinili Ústečtí“.
-
Městská rada České Třebové se rozhodla a
na čtvrtek 10. října 1918 svolala do zdejší Sokolovny protestní
schůzi všech vrstev místního obyvatelstva, kde vystoupili Dr. Bazínek,
Přibyl, starosta města Rybička, pokladník Záložny Tykač a radní
Hendrych. Posluchačstvo vyslechlo s napjatou pozorností zprávy řečníků a
provázelo je četnými projevy nevole nad jednáním Ústeckých tzv.
vlastenců.
-
Zde musím přiznat, že mě osobně dost
pobavila jejich tehdejší charakteristika:
-
„Že většina tzv. předáků v sousedním
našem městě Ústí nad Orlicí nevynikala nikdy žádnou obzvláštní chvalnou
vlastností, jest přec dávno známa, nějakou pak národní uvědomělostí,
národní prací neb podobnou vlohou, nikdy se neskvěla. Jest tam několik
rodin, které mají vše v rukou a to dědičně. Zavandruješ-li mezi ně, tu
buď musíš nadobro kývati jejich hloupým vtipům, když brečí - brečeti
s nimi, anebo zle, raději se vystěhuj.“
-
O čtyři dny později, v pondělí 14. října
1918, se dopoledne na náměstí
sešel „Hlas lidu, hlas boží“ - tábor lidu nejen třebovského, ale i
z okolních vesnic. Tři řečníci promluvili o tom, co činit v hodině
dvanácté, která udeřila, o tom, jak dbát pokynů národních institucí a
nic nedat na falešná hesla.
-
-
Druhý
českotřebovský ojedinělý příběh se začal psát
27. listopadu 1918,
když z Vysokého Mýta bylo údajně na rozkaz Národního výboru v Praze
vysláno vojsko - asi 500 mužů - do Lanškrouna. Jako záminka posloužil
vývoz výrobků z tabákové továrny do Králík a odtud podloudně do
Německa. K vysokomýtským vojákům se tehdy připojili členové
českotřebovského Národního výboru. Obklíčili město, obsadili tabákovou
továrnu, hejtmanství, poštu a redakci štvavého listu Grenzwacht. Při
zásahu se vyznamenal rázností českotřebovský občan dr. Šurý. Spisovna
úřadu nenáviděného lanškrounského okresního hejtmana Hlavy byla
Českotřebovskými zapečetěna. Svým způsobem český převrat
regionálního významu v německém prostředí za českotřebovské
iniciativy.
-
Sto let od událostí roku 1918 přineslo
nebývalé utrpení v podobě nacistické a komunistické zvrácenosti.
-
Základ té druhé jmenované už v roce
1918 místní tisk trefně charakterizoval: „Pokud víme, držejí se ještě
někde v evropském Rusku bolševici, jako nejhorší odrůda barbarů
skládající se z nejposlednějších vrstev živlů štítících se práce
ovládnutá židovstvem, kterémuž podařilo se na čas tyto masy
nejzvrhlejších demagogů ze stok ulic získati. Celý ten bolševismus, za
něž se celá světová demokracie stydí, až na Šmeralovce, jest výron
vředu carské hrůzo a blbovlády z několika století.“
-
Žel, další dobový odhad vývoje se
v průběhu 20. století ukázal pro náš stát naprosto chybným: „Bohudík
nebude míti bolševismus na Rusko ani na svět žádných škodlivých
následků.“ „Toliko škoda těch tisíců drahých, krásných lidských životů a
co kulturního rota ta zničí.“
-
-
Nový československý stát bořil staré,
navazoval na husitskou tradici, měl však i nové hrdiny - legionáře -
vládce velké části Ruska a Sibiře. Měl také své keťasy a šmelináře,
své oligarchy, kteří si naivně mysleli, že si za peníze mohou koupit a
dovolit téměř vše.
-
Češství roku 1918 vzpomínalo na
hromadu hnoje, Bořitu z Martinic, Slavatu z Chlumu a Filipa Fabricia,
kteří na něm skončili 23. května 1618 a spustili tak 30ti letou válku,
Češství nezapomnělo na následné vyhnání nekatolíků z Českého
království.
-
Snad po tři sta letech ospravedlnění
zboření staroměstského mariánského sloupu - symbolu cizáctví a
katolictví. Mimochodem, českotřebovský mariánský sloup se naštěstí
podařilo přes snahy o jeho odstranění z náměstí uchránit.
-
Snad také ospravedlnění velké
zlodějiny počátku nové republiky v podobě první pozemkové reformy,
konce po několik set let hledaného a budovaného vztahu člověka ke
kulturní krajině.
-
Lidskost a solidarita, i když
s nadávkami, tehdy naštěstí ve společnosti zůstala, podobně jako za
Velké války v pomoci uprchlíkům z frontových oblastí italských a
haličských - a opět i v České Třebové. Nový stát přijal vlnu
utíkajících před bolševickým terorem z Ruska a Ukrajiny, aby následně
pomohl sbírkami proti tamnímu děsivému hladomoru v roce 1921.
Solidarita byla našim občanům mnohokrát vrácena po roce 1938, 1948 a
1968.
-
Dnes, po sto letech převratných
státotvorných událostí, bychom asi nejvíce měli s pokorou děkovat za
dar, který nám byl dán, že můžeme už téměř 30 let žít v nebývalém
blahobytu, v nebývale svobodné, možná až přespříliš svobodné,
společnosti. Našim prarodičům a rodičům tato výsada umožněna v této
délce nikdy nebyla!
-
Kéž by pravda vítězila,
prvorepubliková noblesa prezidentskému úřadu se navrátila a hnůj
Pražského hradu patřil jen té třetí pražské defenestraci.
-
Dámy a pánové, děkuji Vám za pozornost
a přeji příjemný podvečer.
-
-
-
-
-
-
-
-
|
