Čapí hnízdo plné Třebováků - aneb - Tajný výlet seniorů V pondělí 10. září 2018 se uskutečnil dlouho očekávaný tajný výlet. Hlavou se honily otázky, kam se vlastně pojede ? Bude to stát za to? Jen aby to nebyla exkurze do nějaké strojírenské fabriky. Většina seniorů jsou ženy a ty mají jiné zájmy. Vůbec jsem nedoufala, že by se mohlo zajet třeba do ZOO, což bych si moc přála. Plna očekávání jsem vlezla ráno do jednoho ze tří autobusů. Ano, jeli tři autobusy a tentokrát zájezdové tj. pohodlné, což vždy nebývalo. A protože počasí nám přálo až moc, hodila se i klimatizace. Bylo skoro jasno celý den a teplota kolem 25 st. Seniorů bylo takřka 140, takže jen zajistit prohlídku něčeho, aby se tam všichni vešli a následně oběd pro tolik lidí, nebylo vůbec jednoduché. Naštěstí nám vyšli vstříc a ač jinak v pondělí mají zavřeno, udělali pro nás výjimku a my si mohli vše prohlédnout a završit to obědem. Ale vy stále nevíte, kam že to senioři jeli ? Jelo se daleko, skoro 200 km ku Praze. Cílová stanice byla farma  Čapí hnízdo, což je v katastru Olbramovic. Babiše nutno pochválit, že se  mu z kupky hnoje a to doslova, podařilo vybudovat takový areál, proto neuškodí trocha historie. Na místě po třicetileté válce zaniklé Kačerovy Lhoty vznikl ve druhé polovině 17. století statek Nový Dvůr Semtín, ke kterému byl v roce 1875 zřízen lihovar. Na přelomu tisíciletí nebyl dvůr využíván a od 80. let 20. století byl opuštěný a v dezolátním stavu. V roce 2006 započaly práce na projektu komplexní rekonstrukce celého areálu včetně budov. Rekonstrukcí byl pověřen akad. arch. Jiří Javůrek, který podle zadání investora navrhl přestavbu zchátralého statku a lihovaru na areál pro ubytování, pořádání firemních akcí a trávení volného času. Rekonstrukce začala v září 2008 a byla dokončena v dubnu 2010. Nápad s motivem čapího hnízda vznikl podle čápů hnízdících v areálu již od roku 1926 a promítl se do návrhu stavby centrální budovy, což je jízdárna.  Tato je zcela novou stavbou, zatímco řada dalších budov je původních, snaha byla zachovat jich co nejvíc. Jízdárna je víceúčelová stavba ve tvaru čapího hnízda, která je využívána i ke společenským, kulturním a sportovním akcím a která dala jméno celému areálu. Základ je tvořen betonovým prstencem zastřešeným atypickou konstrukcí z dřevěných vazníků. Obvodový plášť z polykarbonátových průsvitných desek je kryt „hnízdovým obalem“ z dubových klád připevněných na kovovou konstrukci tak, aby stavba připomínala hnízdo. Stavba byla v roce 2010 nominována na „Stavbu roku“ a dostala se do finále Světového festivalu architektury v Barceloně roku 2011. Součástí areálu je kongresový sál, 4hvězdičkový hotel, restaurace a sportoviště, poskytující komplexní služby pro kongresy, pořádání firemních akcí a také s možností využití pro aktivní individuální dovolenou a pro kulturní a společenské akce v regionu. Statek má rozlohu cca tři hektary a k objektu patří 74 ha pastvin a polí. Součástí areálu je mj. hospodářská farma (dobytek není chován na maso, ale pro ukázku toho, která zvířata žila či žijí na farmách) a Naučná stezka procházející různými biotopy a expozicemi hospodářských zvířat i volně žijících živočichů a také malá zoo Labyrint, kde našli útočiště nejen poranění ptáci ze širokého okolí, ale i zachráněná a hendikepovaná zvířata. Před 11 hodinou jsme byli na místě, průvodkyně si nás rozdělily do skupinek a provedly Ekofarmou plnou zvířat, od těch domácích až po exotické. Jen tak namátkou jsme viděli: lemury kata i lemury černé, klokany rudokrké i albíny, nosála, surikaty, vydru říční, divočáka Růženku, která byla od bahna jako prase, lišku Elišku, orla mořského, motáka pochopa, sovy pálené, výra, poštolky, káňata, kalouse, labutě bílé i černé a ty byly opravdu nádherné. Nechyběl daněk a jeho paroží, ze kterého má na ohrazení malou výstavku. Lamy, krávy, krásné byly skotské highlandy s dlouhou srstí a rohy, kozy, osel, poníci, ovce a koně. Kromě kladrubáků to bylo i nádherné plemeno hafling, pocházející z tyrolských Alp, s nádhernou světlou hřívou barvy lnu. Prohlídka trvala 1,5 hodiny a tak na stín a oběd v Čapím hnízdě (jinam bychom se nevešli), se všichni těšili. K obědu byl hovězí vývar, svíčková a zákusek. Menu v hodnotě 150 Kč bylo hrazeno z příspěvku od města pro Seniory. Jediné co u oběda chybělo bylo pivo, ale ani balenou vodou jsme nepohrdli. Ještě chvíli relaxace u kávy a ve 14 hodin jsme vyrazili na zpáteční cestu, opět jižní trasou. Další zastávkou byl Národní památník odposlechu, který je označením pro trojici reliéfů vytesaných do skal v zatopených lomech u Lipnice nad Sázavou.  V metaforické zkratce jsou zde představeny možnosti získávání informací o soukromí lidí (odposlech, udávání a sledování) s čímž už i Švejk měl bohaté zkušenosti. Jako první z reliéfů bylo v r. 2005 odhaleno „Bretschneiderovo ucho“. V průběhu následujícího léta přibyla v druhém lomu „Ústa pravdy“. Ve třetím lomu, v r. 2007, byl v létě odhalen poslední díl památníku s názvem „Zlaté oči“, ke kterému jsme se vydali, ale ne všichni tam došli, protože jsme to vzali oklikou a ti co šli vzadu zjistili, že v lese rostou hřiby a tak se procházka zvrhla v hledání hub. Národ houbařů se nezapře. Ale ještě k památníku. Na vytesávání se podílela skupina kameníků, včetně žáků Kamenosochařského střediska Lipnice nad Sázavou. Mecenášem památníku je Richard Hašek, vnuk spisovatele Jaroslava Haška. V roce 2013, při příležitosti 130. výročí narození Jaroslava Haška, přibyla čtvrtá část památníku „Hlava XXII“. Jeho název odkazuje na stejnojmenný román Josepha Hellera.  S rukama plných zdravých hřibů jsme nalezli do autobusů, projeli kolem Lipnického hradu a rovnou cestou zamířili do Třebové, kam jsme přijeli před půl 8 večer, nabiti dojmy z výletu a novými poznatky. VV

Lipnice