Výstavní síň potřebuje vzduchotechniku a klimatizaci

Také úpravu osvětlení...

V letošním létě byla výstavní síň poprvé otevřena přes prázdniny.
Městské muzeum zde ve spolupráci s Martinem Šebelou připravilo letní výstavu historických fotografií a pohlednic České Třebové, pěkně tematicky rozdělenou na dvaceti panelech, které budou po skončení výstavy zachovány a budou tak připraveny pro nové vystavení   např. jako součást historických seminářů  nebo jiných výstav. Fotografie mají samozřejmě i dostatečně výstižné a podrobné popisky, ale nejlepší vůbec je, když k nim bude poskytnut zasvěcený komentář sběratele staré Třebové Martina Šebely. Proto se ke zmíněné výstavě konaly v srpnu a také nyní v neděli druhého září dvě komentované prohlídky  výstavy, o které byl veliký zájem veřejnosti. Výstavní síň byla zcela zaplněna.
Obvykle je be Výstavní síni jen krátkodobá akce - vernisáž. V případě přednášky nebo v našem případě komentované prohlídky se prostory využívají dlouhodobě. Vydýchaný vlhký vzduch zhoršuje zážitek z výstavy a lidé pak z takové akce odcházejí.  Stalo se to ve vedrech 15. srpna ale také i nyní 2. září. Pobyt v takové místnosti je k nevydržení... Měl by to být podnět k nějakým změnám - zajištění klimatizace a také úpravy osvětlení.
Loni v létě 2017 se poměrně velkým nákladem realizovala rekonstrukce výstavní síně - odstranil se podhled (včetně cca 17 let "starého" osvětlení), upravily se stěny, postavily nové panely, kterými se zakryla okna a také postavený unikátní pohyblivý Unzetigův betlém a hlavně se vybudovalo nové "galerijní" osvětlení. Nyní se ovšem ukazuje, že draze realizované změny (stálo to loni skoro 800 tisíc!) prostředí ve výstavní síni nezlepšily. Zhoršila se akustika a návštěvníkům výstav vadí také nedostatečné osvětlení, které také ani fotografům neumožňuje udělat pořádné fotografie ze zde pořádaných akcí. Opravdu si to nevymýšlím, svědčí o tom zápisy návštěvníků v návštěvní knize. Řada instalovaných světel zde také nesvítí. Paní z Javorky (přes 80 let) mi dokonce řekla, že neviděla nic, že si příště musí vzít baterku. Lidé to uzavírají, že to byla krásná výstava v nevhodném prostředí. Prý to mělo být v muzeu, kde je vždy světlo.
Nedýchatelný vzduch opět donutil v neděli 2. září více než deset lidí aby odešli, seděli pak třeba venku na lavičce aby se vzpamatovali, při první srpnové prohlídce jich bylo ještě mnohem více. Jedna paní vyšla z výstavy celá zelená a sotva se držela na nohou, až se jí kolemjdoucí ptali, zda nechce zavolat sanitku.
Tyto zkušenosti z provozu výstavní síně bychom měli mít na mysli a hlavně je řešit. Prostory nutně potřebují upravit osvětlení, které by mělo být víceúčelové. Mimo bodové světelné zdroje, které mohou být při některých příležitostech  efektní, je třeba počítat i s instalací plošných světelných zdrojů, které řádně osvětlí celou místnost rozptýleným světlem tak, jak to bylo v době před (možná zbytečnou) rekonstrukcí. Celý prostor byl měl být také klimatizovaný, v letní a jarní polovině roku to je nutností. Současně by bylo také vhodné zvážit některé úpravy akustického řešení prostoru. Při vernisážích není někdy pořádně slyšet ani slovo a jsou zde i hudební produkce. Zde je problémem dlažba na podlaze, která by šla jistě snadno nahradit  akusticky vhodnějším materiálem.
Klimatizaci ovšem v Kulturním centru nepotřebuje jen Výstavní síň v přízemí , ale určitě i velký sál, kde při plném obsazení během teplejších dnů jara a léta není sledování kulturní akce vůbec příjemné. A vstupné často stojí poměrně hodně peněz. Peníze věnované na tyto úpravy by veřejnost jistě uznala za potřebné....
Ještě k samotné výstavě. Ve výstavní expozici nebyly jen panely se starými fotografiemi, ale také model starého Trávníka od Josefa Hubáílka. Autor, kdyby tu byl s námi, by měl jistě z tak velkého zájmu o jeho práci velkou radost. Je potěšující, jak velký zájem o tento unikátní model starého Trávníku, vyrobený v devadesátých letech z iniciativy Jiřího Pištory byl také mezi mladými lidmi. Při prohlídce modelu padala spousta otázek a vznikl také nápad, zda by se daly projekcí shora do modelu promítnout obrysy ulic a Nového náměstí, tedy současného stavu, aby se tím lokalizace starých trávnických chalup a uliček přiblížila i lidem, kteří starý Trávník již nepamatují. Technicky to jistě řešitelné je, bude to vyžadovat umístit pod strop projektor a přimo na modelu bychom pak mohli sledovat nejen starý Trávník jako takový, ale i jeho srovnání se současností.  (mm)


Fotografie z komentované prohlídky výstavy dne 2.září Milan Mikolecký a Martin Šebela