- Pravidelné vysílání z
českotřebovského městského studia rozhlasu po drátě bylo v České Třebové
zahájeno před 60 lety, začátkem září 1958. Toto vysílání měl více
než deset let na starosti profesor českotřebovské jedenáctiletky (a
později průmyslovky) Jaroslav Hosnedl, který byl v té době jedním z
nejaktivnějších ve městě. Mimo svoje působení v nové redakci
rozhlasového vysílání ještě
 redigoval
a učitelem Emilem Mikoleckým časopis "Hlas Osvětové besedy" a byl
uznávaným divadelním režisérem. To právě v době, kdy českotřebovské
ochotnické divadlo prožívalo svou "zlatou éru". V době kdy nebylo
pravidelné vysílání televize zcela běžným doplňkem tehdejších
domácností se ve městě dařilo kultuře v míře dnes nevídané. Díky tomu
lidé nebyli tak zalezlí doma, byli družnější, rozvíjela se zájmová
činnost, byť pod důkladnou kontrolou tehdejšího režimu, který dosazoval
na všechny důležité posty svoje lidi.
-
Jaroslav
Hosnedl
měl tehdy důvěru, i když byl literát a bohém a mohl tedy být
u kolébky důležitých sdělovacích prostředků tehdejší doby -
pravidelného periodika tehdy agilní Osvětové besedy a také byl u začátků
Rozhlasu po drátě, kde bylo možné do celostátní sítě vstoupit a v
pravidelném čase realizovat místní vysílání. bylo to jednou v týdně
(myslím ve čtvrtek) odpoledne a repríza pak další den dopoledne.
Tzv. "dráťáky" byl pravidelnou výbavou úřadu. čekáren u lékaře, přinášel
relativně čistý nerušený signál i do stovek domácností, cenově se
jednalo o velmi přístupné vysílání.
-
 Vysílání
se realizovalo v upravených místnostech telefonní ústředny v přízemí
budovy radnice, kde působil technik p. Vanyš, který zajišťoval vysílání
po technické stránce. Ve funkci hlasatelů se vystřídala spousta lidí
např. učitelů nebo pracovníků radnice. V této funkci Jaroslav Hosnedl
vydržel do konce šedesátých let, do zahájení normalizace. Jeho nesouhlas
se sovětskou okupací ho připravil o učitelské místo na železniční
průmyslovce, o členství v KSČ, nemohl pracovat s mládeží, jako vhodné
zaměstnání nalezl funkci skladníka ve Strojtexu. Ani to jej nezlomilo a
nedonutilo svůj postoj změnit, hájil se a odvolával, že neudělal nic
špatného, ale nebylo mu to nic platné. Přitom jeho působení přímo v době
prvních dnů sovětské okupace bylo pro město velmi pozitivní, díky jeho
působení v městském rozhlase a rozhlase po drátě dokázal zajistit
potřebné uklidnění obyvatel. Svoje názory však dále nezměnil, tak jak
bylo donuceno změnit mnoho dalších lidí a tak na to musel doplatit.
- Práci v rozhlasovém studiu
rozhlasu po drátě pak předal profesorovi železniční průmyslovky
Františku Jančíkovi. V té době probíhaly na školách a podnicích i
úřadech čistky, tzv. "pohovory" a kádrovalo se o sto šest, na důležitých
pozicích bylo spousta volných míst a do nich se hrnula také řada
mladých zájemců, tušících příležitost. Tak se stalo i na železniční
průmyslovce, kde byl místo Jaroslava Hosnedla důležitou činnosti
vedení redakce rozhlasu po drátě pověřen František Jančík, jako předseda
člen tamní stranické organizace. Nakonec se po krátkém působení
podařilo tuto práci převést na Prof. Josefa Slavíka, který ovšem musel
být na tuto práci doporučen práci Františkem Jančíkem.
-
 Josef
Slavík byl tehdy na škole mezi těmi ne zcela spolehlivými, k
jeho ideologickému působení na žáky byly výhrady a na škole jej tehdy
zachránilo jen to, že předtím v šedesátých letech jako ruštinář vlastně
založil spolupráci školy s obdobným zařízením v Rostově na Donu. Jančík
mu rád přenechal funkci v městské redakci rozhlasu po drátě,
kterou převzal pověřením rady MěstNV Česká Třebová dne 5.
září 1975, o dva měsíce později převzal vedení redakce tehdejšího
Kulturního zpravodaje Milan Mikolecký. Josef Slavík pokračoval v práci
podle stylu Jaroslava Hosnedla, snad ještě daleko důsledněji a snažil se
věnovat kulturnímu a sportovnímu dění ve městě velmi důkladně. Pod jeho
vedením bylo vysílání zajímavé, obsahovalo mimo aktualit dodávaných z
radnice např. medailonky českotřebovských osobností, která byly potom v
písemné podobě zveřejňovány i na stránkách tehdejšího Českotřebovského
kulturního zpravodaje. Zajímavé byly také aktuální rozhovory s
osobnostmi města, které však byly samozřejmě cenzurovány, rozhovor bylo
třeba číst z připraveného papíru, kde byl text podepsán příslušným
pracovníkem MěÚ, např. místopředsedou MěstNV Janem Trojanem. Bylo
to tehdy hodně ponižující. Josef Slavík na tuto práci vzpomíná jednak s
nostalgií, ale připomíná si i osobnosti, kteří se při rozhovoru odmítli
řídit schváleným papírem, např. divadelní režisér Saša Gregar ale i "pukrmistr"
od kostelíčka Čeněk Hampl. Ve funkci hlasatelů a hlasatelek se
vystřídalo i několik desítek lidí, např. učitelé ale také řada
studentů gymnázia a českotřebovské průmyslovky. Zajímavé je, že mezi
hlasateli byli i Magdaléna Peterková (tehdy Blodíková), ale také Dalibor
Zelený, tehdy student českotřebovské průmyslovky. O vysílání si dodnes
Josef Slavík uchoval sešity s programem jednotlivých vysílaných pořadů,
je to do jisté míry unikát, který by bylo dobré zachránit. Můžeme do
záznamů nahlédnout na snímku na konci příspěvku. Vysílané texty se až na
výjimky nezachovaly. Vysílané pořady byly zaznamenány na magnetofonovém
pásku.
- Josef Slavík se pak stal na
dlouhá léta platným členem redakce zpravodaje a dodnes se za ním chodím
o některých tématech radit. Dokonce mohu prozradit, že společně
připravujeme výtah z tehdejšího "retro vysílání", které by mohlo vyjít
jak v audiovizuální, ale také v "papírové podobě". Redakci vysílání
rozhlasu po drátě Josef Slavík jedenáct let až do roku 1986, kdy ji
předal Stanislavu Benešovi, tehdejšímu učiteli parnické
devítiletky. S nástupem svobodného života po sametové revoluci byla pak
práce rozhlasu po drátě v České Třebové ukončena. Dnes už je vzpomínka
na rozhlas po drátě spíše nostalgická, je třeba si ovšem představit, že
v letech, o kterých se píše byly vlastně tři rozhlasové programy a
rozhlas po drátě patřil mezi ně. Umožňoval regionální
vysílání.
- MILAN MIKOLECKÝ
-
Ukázka
programu vysílání Rozhlasu po drátě v roce 1976
-
|