ZAMYŠLENÍ NA ŘÍJEN

Moudrost učitele z Nazareta

Naděje národů

Když před 50 lety Marta Kubišová zpívala Modlitbu: „Teď když tvá ztracená vláda věcí tvých zpět se k tobě navrátí, lide, navrátí…“, rezonovala tato slova v národě jako naplnění naděje. Přesněji řečeno, je v té písni naděje naplňovaná, a přitom ještě očekávaná. Naděje dávná, vyslovená už v roce 1650 Janem Amosem Komenským. Ten v Kšaftu umírající matky Jednoty bratrské napsal: „Věřím i já Bohu, že po přejití vichřic hněvu, hříchy našimi na hlavy naše uvedeného, vláda věcí tvých k tobě se zase navrátí, ó lide český.“

Před 100 lety tomu tak bylo všeobecně rozuměno, že Komenský vyjádřil nejen naději, ale přímo proroctví. Proroctví naplněné 28. října 1918. Jenže abychom mohli považovat jeho vizi za naplněnou, muselo by se stát něco mnohem podstatnějšího. Komenský se politikou zabýval, to ano, protože měl rád lidi a leželo mu na srdci blaho národa. Kořen problémů ve společnosti, a tedy jejich řešení, však neviděl primárně v politice (a ani ve školství), ale mnohem hlouběji. Náš problém nazval „samosvojnost“. Samosvojného člověka přirovnává ke kolu, které se vymknulo pevné ose. Tou pevnou osou je Bůh, střed stability a bezpečí. Když jsme však odmítli Boha a každý je „sám svůj“… sám sobě osou, sám sobě cílem, o sebe samého se stará, sám si to řídí… a pak si svět děláme takový jaký je, produkt do sebe zakřivených lidí. Nápravu viděl Komenský v tom, že se my samosvojní – sebestřední vrátíme k pevné ose. Že si skrze vztah s Kristem zamilujeme Boha i lidi.  Tato naděje prostupuje celé Komenského dílo a tuto naději odkázal i národu. Pro něj byl Ježíš naděje národů (jak čteme v evangeliu podle Matouše 12,21), a tedy i naděje našeho národa.

Odtud i heslo T. G. Masaryka: „Ježíš, ne César!“ Masaryk vysvětluje: „Říkám tím, že naším úkolem je uskutečňovat náboženství a etiku Ježíšovu, jeho čisté a neposkvrněné náboženství lidskosti. V lásce k Bohu a bližnímu viděl Ježíš … podstatu náboženství a mravnosti. Všecko ostatní je vedlejší…“  

Rostislav Staněk