-
 Když
v dubnu 2018 připomínal devadesátí narozeniny profesorky Jaroslavy
Víšové, tak jsem bláhově věřil, že budu ještě připomínat i její
stovku. Z myšlenky na zázrak mě probudila nenadálá zpráva o jejím úmrtí.
Po krátké hospitalizaci Jaroslava Víšová zemřela v pátek 14. září,
srdíčko už odmítlo pracovat. Dnes ve čtvrtek 20.září se sní její
nejbližší rozloučili, nejen její rodina, ale i její žáci, kteří přijeli
i z daleka. Profesorku Jaroslavu Víšovou pojilo s jejími žáky na
českotřebovském gymnáziu daleko víc než vztah učitele a žactva. Byla
uznávaným odborníkem přes oba tehdejší jazyky, pomáhala svým žákům
vytvořit si co možná nejobjektivnější názor na svět, když technologie
tehdejší moci měla za úkol vychovávat každého jen jednostranně. To
přátelství vydrželo až za hrob. To jsme si řekli, když jsme s
kytičkou v ruce čekali na obřad posledního rozloučení
-
Za významný považujeme její trvale pozitivní vztahu k životu a to i v
dobách, které jsme my již neprožili. Viděla hrůzy nacistického
teroru hodně z blízka v rodinách sousedů a přátel židovského původu, ze
kterých se z koncentračních táborů a vězení nikdo nevrátil. Měla i
lepší vzpomínky na seznámení s budoucím manželem Stanislavem (díky
hospitalizaci na chirurgii na Bulovce), na skromnou svatbu na Libeňském
zámku, na začátek svého pedagogického působení v Čakovicích v roce
1950, na stěhování do České Třebové, kde Stanislav i Jarka dostali
práci.
-
Jaroslava Víšová učila od roku 1956 na českotřebovském gymnáziu, byť
mělo během doby všelijaké názvy (jedenáctiletka, dvanáctiletka, střední
všeobecně vzdělávací škola, gymnázium) a to až do roku 2003. Její
aprobace byla čeština - ruština, během své praxe si ji rozšířila ještě
na němčinu i angličtinu. Souběžně učila také ve českotřebovské
"večerní průmyslovce", průmyslové škole železniční i na učilišti na
Skalce, nějakou dobu i v Litomyšli. Ve své pedagogické práci měla velké
úspěchy, byla velmi oblíbenou učitelkou, věnovala se studentům v řadě
mimoškolních aktivit - zájmových kroužků i soutěží. Zde se potkávali
studenti různých ročníků koly a dokonce i s absolventy. V posledním
almanachu vydaném ke 100 letům gymnázia v roce 2009 si o tom můžeme
hodně přečíst. Je velká škoda a nešťastná shoda událostí, že na oslavy
110. výročí gymnázia v příštím roce už Jaroslava Víšová nepřijde.
-
Jaroslava Víšová učila na našem gymnáziu více než 45 let, vychovala
několik generací studentů a byla velmi oblíbená i v pedagogickém sboru.
Vím že žila šťastný život , kde dlouhodobou nepřítomnost předčasně
zesnulého manžela ji dlouhodobě nahrazovala rodina syna Honzy a
také její žáci a známí. Na Jaroslavu Vášovou budeme stále
vzpomínat, budeme si připomínat dobrého člověka.
-
Čest její památce !
Za žáky a přátele Milan Mikolecký
|