“Byli
nebyli jednou tři slepci. Ti se doslechli, že do jejich města přijde
zvláštní zvíře nazývané „slon“. Žádný z nich slona nikdy nepotkal, a tak
se rozhodli zvíře poznat po hmatu. První ze slepců se dotkl sloního
chobotu a řekl: “To zvíře je jako tlustý had.“ Druhý slepec nahmatal
sloní nohu a řekl: “Slon je jako kmen stromu.” Třetí slepec se dotkl
ocasu a řekl: “Slon je jako lev. Má stejný ohon.” Když si následně
slepci sdíleli své dojmy ze setkání se slonem, nemohli se shodnout.
Každý z nich byl přesvědčený o tom, že jejich názor je ten správný.”
Tento příběh pochází ze
staré Indie a objevuje se v mnoha buddhistických a hinduistických
textech. Připomíná nám, jak těžké je pojmout složitost světa v celé
jeho šíři, a vybízí nás k pokoře a uvědomování si vlastní omylnosti.
Každý z nás má svůj úhel pohledu a naše názory se musí o sebe okřesat,
abychom zjistili, kde je pravda. Jsme jako oni slepci, kteří ošahávají
slona z různých stran a nemohou se dohodnou, co to ten “slon” vlastně
je. Je to strom? Je to had? Je to lev?
 Starou moudrost podporují poslední výzkumy z psychologie a neurovědy.
“Mozek není pasivní videokamera, ale homérský vypravěč,” říká nobelista
neurovědec Eric Kandel. Abychom se v chaotické složitosti světa dokázali
zorientovat, musíme si ji umět zjednodušit, interpretovat a dodat jí
význam. Za srozumitelnost ale platíme tím, že naše vnímání je vždy v
určité míře nedokonalé a neúplné a že se můžeme mýlit.
Uvažte pruhované šaty na fotografii. Jedna polovina lidí šaty
vidí jako černomodré a ta druhá jako zlatobílé. Ať už jste v té či oné
skupině, je doslova očividné, jakou barvu šaty mají, a těžké si
představit, že by je někdo jiný mohl vnímat jinak než vy. To, jak je
budete vnímat, závisí na tom, zda váš zrakový systém předpokládá, že
jsou šaty nasvíceny nažloutlým světlem (pak je budete vnímat jako
modročerné), anebo namodralým (pak je budete vnímat jako zlatobílé).
Fotografie je nejednoznačná, umožňuje obojí interpretaci a naše mysl si
musí jednu vybrat.
Pokud se necháme ošálit v něčem tak jednoduchém, jako je vnímání barev,
jak to asi dopadá jinde? Věci společenské jsou ohromně složité. Hovoříme
o interakcích miliónů jedinečných lidí s miliardami zájmů, vztahů a
konfliktů. Je více než pravděpodobné, že se alespoň některé naše názory
budou míjet s pravdou, a musíme být připraveni je revidovat, učit se z
chyb a hlavně se chybovat nebát.
Proto je v civilizované společnosti důležitá pluralita perspektiv a
svobodná diskuze. Náš vlastní pohled působí velice přesvědčivě a na jeho
slabiny nás může upozornit jenom člověk, který to vidí jinak - ten,
který vidí šaty světa v jiných odstínech. Snažit se porozumět někomu,
kdo s námi nesouhlasí, znamená dát se všanc a riskovat, že zjistíme svůj
vlastní omyl. Zároveň to ale znamená zkusit se alespoň o píď přiblížit
pravdě a svá přesvědčení otestovat a zpřesnit.
Marie Polášková |