-
 Celá země mluví o odchodu našeho nejoblíbenějšího zpěváka. Písně Karla Gotta nás životem provázely po mnoho desetiletí, někdo je slýchával od
malička. To je i můj případ. Pamatuji se, že jsem v dětství u rodičů
vídával jeho desky, které si tatínek doma pouštěl. A tak písně jako
Kávu si osladím, Plnoletá, To musím zvládnout sám, Lady karneval a mnoho
dalších doslova zlidověly.
-
O
mnoho let později, již jako sběratel autogramů, jsem uvítal výzvu mého
kamaráda, který na internetu objevil zprávu o tom, že ve středu 30.
listopadu 2011 odpoledne bude mít Karel Gott v knihkupectví v Pasáži
svatého Jána v Pardubicích autogramiádu. Kamarád mi řekl, že je to
blízko, tak by nebylo špatné, kdybychom se zajeli na Karla podívat.
Jelikož jsem ve sbírce jeho autogram dosud neměl, vřele jsem souhlasil.
Hned jsem zprávu sdělil kamarádce do Pardubic a navrhl jí, zda se nechce
akce zúčastnit. Souhlasila.
-
V den D jsem jel do Pardubic tak, abych byl na místě o hodinu dříve a
držel místo ve frontě. Kamarád dorazil dalším vlakem, podle toho, jak ho
pustili v práci. Následně přiběhla i kamarádka, spolu se synem, kterého
cestou vyzvedla ze školy. Ve chvíli, kdy jsem dorazil na místo, stálo
již u knihkupectví osm lidí. Byl jsem devátý a ihned přítomným oznámil,
že držím místo ještě dalším dvěma lidem. Fanoušků Karla Gotta postupně
přibývalo, fronta se pozvolna rozrůstala a každou minutu se
prodlužovala. Současně se zvětšovala i druhá fronta, mířící ke dveřím
krámu z druhé strany. Tu tvořili neukáznění příznivci zpěváka, kterým
se nechtělo v původní a dlouhé frontě stát a chtěli být uvnitř co
nejdříve. Na zdárný průběh akce dohlíželi dva strážníci městské policie.
Po hodině čekání se krám otevřel. Dva muži u vchodu do něj vpustili
deset lidí a zamkli. Pochopitelně se do dveří cpali ti neukáznění
z druhé fronty. To rozlítilo lidi přede mnou, kteří tam způsobně přes
hodinu stáli stejně, jako já. Tak se obrátili na přítomné strážníky, aby
zasáhli. Dostalo se jim odpovědi, že lidé nepřekračují zákon, tudíž není
 třeba zasahovat. Tak jsme s kamarádem a dvěma dalšími muži, poté, co
znova otevřeli a měli být v puštěni další, roztáhli ruce, zabránili
vstupu vetřelců a vstoupili dovnitř.
-
Konečně jsme všichni, včetně kamarádky a jejího syna, stáli před
Mistrem. Karel seděl u malého stolečku, před sebou několik fixů a dvě
hromádky fotografií. Velice ochotně každého přijal a nikoho neodmítl.
S úsměvem se každému podepsal, někomu i vícekrát, věnoval fotografii a
se všemi zájemci se vyfotografoval. A to se akce účastnilo několik set
lidí! U stolku byl celou dobu fotograf, který každého návštěvníka akce
s Karlem při podepisování zvěčnil. Pro podpis si chodili lidé všech
věkových kategorií, muži, ženy, mladá děvčata. Muž s aparátem
vyfotografoval i nás. Když jsme přišli na řadu, podpisy jsme získali,
každý několik. Kamarád si dokonce přivezl k podepsání i několik desek a
knížku o Mistrovi. Dohlížející muž nás nevrle vyzval, abychom už šli, že
tam jsme nějak dlouho a za námi jsou další zájemci. Poté, co jsme
dokončili naše úmysly jsme jej poslechli. Ještě jsme se stačili postupně
u stolečku vyfotografovat. Spokojeni jsme z Pardubic odjeli.
-
 Druhý den jsem zažil příjemné překvapení. Po příchodu z práce jsem
v poštovní schránce vyzvedl Orlický deník. Jak jsem stoupal po
schodech vzhůru, četl jsem první stránku. Tam byla zpráva o včerejší
autogramiádě. A pod ní veliká fotografie Karla Gotta u stolečku, kterak
se podepisuje fanouškům.
-
A nemohl jsem uvěřit vlastním očím. Na snímku
jsem byl u Mistra právě já. Tak jsem se dostal spolu s Karlem Gottem na
jedné fotografii na titulní stránku novin. Překvapení však ještě nebylo
u konce. Doma jsem nahlédl na internet, abych si prohlédl fotky na
Pardubickém deníku. Tam byl na titulní stránce týž článek a u něj
obdobná fotografie. Jenom na ní stál vedle zpěváka místo mě můj kamarád.
Jaká náhoda! Z těch několika set snímků v redakci vybrali na první
strany dvou deníků právě ty, na nichž byli dva obyvatelé České Třebové.
-
Díky cestě do Pardubic mám na Karla Gotta kromě několika fotografií také
osobní vzpomínku. Jsem velice rád, že jsem ho mohl poznat a setkat se
s ním. Byl člověkem velice oblíbeným, nikdy nikoho z fanoušků neodmítl
s jeho prosbou a lidem dodával radost a pozitivní energii. Teď už Karel
Gott zpívá svým fanouškům tam nahoře, v nebeských výšinách. A věřím, že
stejně krásně, jako během své dlouhé pozemské pouti. S Bohem Karle!
-
-
Martin Šebela
|