-
Mezi
známé obyvatele našeho města, žijících zde na přelomu 19. a 20.
století, patřili bezesporu manželé Václav a Karolina
Lašťovkovi.
Připomeňme si nyní jejich zajímavé životní osudy.
-
Václav
Lašťovka ( * 4. 2. 1857 Praha I, † 7. 10. 1933 Česká Třebová),
býval správcem šamotové továrny (někde uváděn též jako správce
kamnárny) v Rakovníku, založené roku 1883. Tehdy zde započala výroba
prvních mozaikových dlaždic a šamotového zboží, produkovaného
z tamějších surovin jakými jsou lupky, černé uhlí a jíly. Tato první
rakovnická továrna se dostala v roce 1898 do rukou nových vlastníků,
kterými byli společníci
Kasalovský a Sommerschuh. V roce 1907 továrnu zakoupil kníže Jan II. z
Lichtensteina, jemuž již patřil keramický závod v Poštorné u Břeclavi.
Spojením obou těchto továren vznikla firma „Knížecí Lichtensteinské
továrny na keramické zboží“. Generálním ředitelem firmy se tehdy stal
právě Emil Sommerschuh. Jelikož zde
Václav Laštovka v této době působil, býval tehdy titulován také jako
„knížecí správce šamotové továrny“. V roce 1920, v době kdy dosavadní
majitelé po roce 1918 přišli o své majetky se firma stala akciovou
společností, později vystupující pod značkou Rako. Ale to se již
Václava Lašťovky netýkalo, neboť ten odešel z Rakovníka k nám do
České Třebové v roce 1913.
- Dne 21. listopadu 1891
se Václav Lašťovka oženil s třiatřicetiletou slečnou Karolinou Grofovou
(* 23. 6. 1858 Česká Třebová, † 8. 1. 1945 Česká Třebová), dcerou
Karla Grofa, měšťana a strojvedoucího, nebo-li, jak se tehdy vznešeně
psávalo „ředitele lokomotivy při železné dráze v České Třebové“
z domu čp. 446 v Chorinově ulici (zadní trakt rohového domu čp. 33,
objekt měl v minulosti dvě popisná čísla), před tím žijícího
v chalupě čp. 36 v Moravské ulici, posledně potom v domě ředitele
dívčích škol J. B. Hubálka čp. 475 v Moravské ulici, a jeho manželky
Barbory, rozené Zákoutské z Loučic čp. 6. Svědkem ženicha při
svatebním obřadu byl místní učitel, ředitel škol a zakladatel
městského muzea Jan Tykač, svědkem nevěsty pravděpodobně její bratr
František Grof, učitel v Líšnici, později v Olomouci – Hodolanech.
Další ze sourozenců Karoliny Laštovkové, bratr Vincenc Grof, se stal
majitelem vlastního nově vystavěného domu čp. 636 v Tylově ulici.
Třetí z bratrů, Karel ml., byl ve Třebové strojvedoucím. O sňatku
manželů Laštovkových se dochoval záznam v českotřebovské oddací
matrice, uložené v SOA Zámrsk. Zde je zajímavá poznámka u ženichova
jména o jeho původu: „Laštovička Václav vulgo Laštovka,
modeleur (modelář, vzorař – pozn. aut.) v Praze na Starém
Městě, Žatecká ulice 41. Manželský syn Josefa Laštovky recte
Laštovičky, zámečníka v Praze a manželky Alžběty, dcery Jana Böhma,
učitele v Blatné“. Václav Lašťovka měl ještě sestru Boženu,
provdanou Malkovskou. Manželé Lašťovkovi pravděpodobně hned po
svatbě odjeli do Rakovníka, kde Václav ve své funkci působil do roku
1913, kdy se oba manželé navrátili zpět do našeho města.
-
Karolina
Lašťovková se stala pěstounkou zdejší městské mateřské školy.
Ustanovena byla ve školním roce 1887 – 1888, aby zastoupila
onemocnělou slečnu pěstounku F. Kšírovou. Před přijetím v Praze
podstoupila zkoušku způsobilosti industriální učitelky. Byl jí
stanoven měsíční plat 15 zl. Místo výpomocné pěstounky opustila až po
svém provdání.
- Ještě jako svobodná bývala
Karolina Lašťovková činná v místním spolku divadelních ochotníků
Hýbl. Společně s jeho dalšími členy, např. s učiteli Janem Tykačem,
K. O. Hubálkem, malířem Karlem Jankelem st. a slečnou Františkou
Honlovou zasedala v roce 1880 v prvním výboru tohoto tehdy nově
ustanoveného spolku. V domě slečny Františky Honlové čp. 85 „Na
Ostrově“ v Podbranské ulici prožila Karolina spolu s rodiči a
sourozenci své dětství. Zde, v domě čp. 85 také manželé Lašťovkovi,
než odešli do Rakovníka a poté, co se z Rakovníka navrátili zpět
do Třebové, nalezli svůj nový domov. To dokládá část dochované
korespondence obou manželů s jejich příbuznými, přáteli a známými.
V písemném kontaktu byli např. s rodinou spisovatele žurnalisty F.
V. Krejčího, který se u slečny Honlové, v domě „Na Ostrově“, též
pohyboval. K přátelům Karly Lašťovkové náležel i místní rodák,
pozdější první ministr školství a národní osvěty Československé
republiky, Gustav Habrman. V její pozůstalosti se dochovala Habrmanova
fotografie z mladých let zaslaná Karolině z New Yorku s vlastnoručním
věnováním na rubu: „Mé přítelce Karle z Ameriky Gusta 8/6 90“.
V pozůstalosti Václava Lašťovky se dochovala též nedatovaná
velikonoční pohlednice s nečitelným datem poštovního razítka, odeslaná
mu do Rakovníka z České Třebové. Její pisatelkou je právě Františka
Honlová. Na pohlednici píše: „Drahouškové, veselé, šťastné,
bezbolestné Vám svátky přeji. Vzpomínám, jak před 11. lety o
velkonocích Vašínek (myšlen V. Lašťovka – pozn. aut.) zazdíval
„Poklad“ a jak před 4 lety jsem od Vás odjížděla před velikonocemi
ale prosáklá jarní náladou. Pište mi v jakém stavu došly Vás bledule.
Chystám se Vám psáti denně ale únava mne vždy překoná. Buďtež zdrávi
!!“
-
Karolina Lašťovková spolu manželem Václavem (manželství zůstalo
bezdětné) roku 1928 přesídlila do novostavby čp. 1242 v ulici Na
Pastvišti, vystavěném v době od 3. května do 16. října1928.
Laštovkovi se stali majiteli tohoto domku. Když Václav Lašťovka ve
věku šestasedmdesáti let zemřel, ovdovělá Karolina Lašťovková se po
prodeji domku usadila v domě kapelníka Františka Preislera čp. 3 v
Klácelově ulici, kde nalezla svůj poslední domov. I zde byla v čilém
písemném styku se svými přáteli, např. s bývalou kolegyní, ředitelkou
městské mateřské školy, slečnou Žofií Kužílkovou, která ji v domě čp.
3 též navštěvovala. Své blízké Karolina Lašťovková opustila ve věku
šestaosmdesáti let.
-
Václav Lašťovka byl majitelem rozsáhlé knihovny. Svazky českých i
světových autorů měl pečlivě označeny svým jménem a pořadovým číslem.
Část bohaté knihovny se do roku 2011 dochovala u potomků jeho švagra
Vincence Grofa. Tehdy při úklidu domácnosti skončila až na malé
výjimky kontejneru na starý papír. Václav Lašťovka po řadu let
vystřihoval z dostupného tisku veškeré články a fotografie, které jej
zaujaly, ať již pocházely z oboru zdravovědy, domácího hospodářství,
politiky, kultury či dalších odvětví našeho života. Tyto potom
vlepoval do vlastnoručně ušitých sešitů z šedého tvrdého papíru.
Stránky měl číslovány, označeny rokem, z něhož výstřižky pocházely a
vzadu vlepené obsahy jednotlivých svazků. Sešitů měl celou řadu. Po
řadu let uchovával rodinné doklady, staré mapy, rovněž číslované,
rodinnou korespondenci, staré pohlednice, které také po nějaký čas
vlepoval adresní stranou do školních sešitů a přední stranu měl na
obrázku inkoustem popsanou jménem odesílatele a příslušným rokem.
-
V pozůstalosti Karoliny Lašťovkové s dochovaly drobné útržky poznámek
k její poslední vůli. Zde tak máme zaznamenáno, jak asi bylo
naloženo s jejím majetkem. Dozvídáme se zde, že manželce jejího
synovce Bohuslava Grofa st., paní Aloisii Grofové měl připadnout
nábytek, kávový příbor a velké zrcadlo z pokoje, její domácí,
Anně Preislerové z domu čp. 3 v Klácelově ulici zase kuchyňské váhy s
veškerým závažím a jistému Adolfovi peřina a tři polštáře z postele
v kuchyni. O svém dalším majetku Karolina Laštovková ve zmíněných
poznámkách píše: „…Prádlo a ostatní zařízení snad někdo
z příbuzných bude také žádat, tak se o to musíte rozdělit. …Co nikdo
nebude chtít tak dejte chudým. A zbydou-li peníze, dejte je též
chudým. …Každý synovec a každá neteř dostanou 600 K….Knihy si vezměte
co chcete a zbylé dejte do zdejší knihovny.“ Karolina Lašťovková
zanechala též poznámky o tom, jak si přeje uspořádat vlastní pohřeb,
služeb kterého pohřebního ústavu využít, jaké nechat natisknout
úmrtní oznámení apod. Z výše uvedených poznámek vyplývá, že vzpomenutá
knihovna Václav Lašťovky byla s největší pravděpodobností, po odchodu
paní Karoliny skutečně rozdělena. Část zůstala do nedávného úklidu
v rodině potomků jejího synovce Bohuslava Grofa. Pokud její další
část obohatila fond tehdejší městské knihovny, tyto svazky byly během
některého z postupných vyřazování starých knih zlikvidovány.
- O
vážnosti Václava Lašťovky v Rakovníku a jeho zásluhách pro továrnu
svědčí dopis jistých manželů Steinových z Lužné, odeslaný dne 29.
března 1937 a adresovaný paní Karolině Lašťovkové. Z dopisu
citujeme: „…Za to v naší šamotce se od Nového Roku bourá –
všechny pece v bývalé kamnárně a ty přístavby kolem jsou zbourány a
z té budovy budou samé kanceláře. .- K pláči to tu vypadá a srdce
bolelo, když dělníci s krumpáči rozkopávali chloubu p. Somerschuha ty
pece, v nichž se vypalovalo krásné zboží kamnářské a jiné pod vedením
pana Laštovky. …. Všeho je škoda i té zašlé slávy již Rakovnická kamna
měla. Ty doby se už víc nevrátí…“
-
V roce
1929, po úmrtí slečny Františky Honlové, majitelky domu čp. 85 „Na
Ostrově“ v Podbranské ulici, v rámci dědického řízení proběhlo několik
jednání ohledně vyřízení pozůstalosti zesnulé. Jedním z žadatelů byl
právě Václav Lašťovka, bývalý obyvatel domu čp. 85, který si po svém
přestěhování do Bezděkova v domě čp. 85 ponechal uskladněné nějaké své
věci, které se mu s největší pravděpodobností do nového bydliště v čp.
1242 nevešly. Václav Lašťovka právě tehdy žádal o vydání svých
vlastních renesančních kachlových kamen, a dvaadvaceti kusů sádrových
negativů, uložených v podkroví domu čp. 85. Dále potom měl Lašťovka u
slečny Honlové uskladněno třináct kusů obrazů z německého díla „Formenshatz“,
hrací stoj Polypfon se 450 deskami a další věci.
-
V pozůstalosti Karoliny Laštovkové byly nalezeny dva dopisy
s hlavičkou TECHNICKÉ MUSUEM ČESKOSLOVENSKÉ Oba pojednávají o darech
, které paní Laštovková muzeu poskytla z pozůstalosti svého manžela.
První z nich ji byl zaslán 20. srpna 1935 a z něho citujeme:
„Milostivá paní! V nepřítomnosti ředitele musea, který dlí na
dovolené, dovoluji si Vám vzdáti nejsrdečnější díky za laskavé
věnování keramických předmětů, pozůstalých po vašem zemřelém panu
choti. Předměty ty s označením dárce, budou zde jistě nejlépe uloženy,
protože jsou uloženy pro celou budoucnost a veřejně přístupny. Prosíme
snažně, abyste, milostivá paní, expedici předmětů těch svěřila Vámi
označenému kamnáři panu Horákovi. Výlohy, spojené se zabalením a
dopravou mu ochotně nahradíme. …“ Druhý dopis, odeslaný 11. září
1935 je vlastně potvrzením příjmu jedné bedny s deseti kusy
keramických výrobků po Václavu Laštovkovi, doručené do muzea v Praze
třebovským kamnářem Leopoldem Horákem. Nyní jistě čtenáře napadne, zda
se zmíněné předměty ve sbírkách výše uvedeného muzea dodnes nalézají.
Na tuto otázku nám dává vysvětlení emailová zpráva zaslaná mi jako
odpověď na můj dotaz kurátorem sbírky architektury a stavitelství
Národního technického muzea v Praze: „Podle Přírůstkové knihy byl
soubor 10ti kusů skutečně zapsán v roce 1935 pod přírůstkovým číslem
148/1935 do skupiny Hornictví (kam tehdy sbírka Keramiky patřila) a
uložen ve „skladišti na dvoře“ Schwarzenberského paláce na Hradčanech,
kde v té době NTM sídlilo. Podle Vámi zaslaného dopisu se s jejich
vystavením počítalo až v nové budově, která tehdy ještě zdaleka
nestála. Tím stopa po těchto předmětech bohužel končí. Nikde jsem
nedohledal jejich soupis, všude se píše pouze o „10 kusech keramických
výrobků“. Svou roli mohlo v jejich osudu sehrát i pozdější poměrně
hektické stěhování v roce 1941 během vyklízení Schwarz. paláce pro
potřeby německé branné moci. Soubor byl v roce 2001 skartován jako
nenalezený, nicméně může stále fyzicky existovat mezi skupinou
předmětů evidovaných jako „staré sběry“.
- Vedle tohoto záznamu jsem ještě narazil
na další, věnovaný do NTM přímo panem Lašťovkou v roce 1932, zapsaných
pod přírůstkovým číslem 130/1932 a později s přiděleným inventárním
číslem 9732, v tomto případě zařazené (nelogicky) do skupiny
polygrafie. Vyřazen jako nenalezený v roce 2002. Jednalo se o „40
různých keramických výrobků dle seznamu“ mezi kterými byl i „obraz,
sestavený ze 70ti kusů v celkových rozměrech 70x170 cm“. Bohužel
v nabývacích materiálech z tohoto roku materiál k přírůstkovému číslu
130/1932 chybí, takže nemáme k dispozici ani seznam, ani náčrtek
obrazu, který měl být rovněž součástí. …“
- O Václavu
Laštovkovi, jako významném odborníku ve svém oboru je zmínka
v publikaci „Příspěvek
k dějinám ‚RAKO‘ závodů v Rakovníku“, jejímž autorem je Ladislav
Hanzlíček. Publikace se nachází ve sbírkách Muzea T.G.M.
v Rakovníku. Ze zmíněné publikace citujeme: „ … Není pochyb, že byl
odborníkem na slovo vzatým, protože všechna, zvláště mimořádná díla,
která opustila dílny továrny, byla jistě jeho duševním majetkem
v konečném, keramickém provedení. Byl tvůrcem hmoty, z nichž byly
vyrobeny, byl tvůrcem glazur, ale i jejich barevného ladění, které
svědčilo o jeho vytříbeném vkusu. … Také řemeslo ovládal do nejmenšího
detailu, dovedl vždy poraditi, opraviti i sám zasáhnouti. Povahově
byl velmi skromný, tichý, nevýbojný člověk, hledící si jen svojí
práce, uzavřené povahy, dosti nesdílný. … Nenáviděl obhroublosti,
které káral; byl úplný abstinent. Také jeho soukromý život byl dosti
podivínský, až plachý. Nikdy se nezúčastnil společenského života, doma
prý hodně četl. Byl jsem s ním ve styku několik roků, ale jeho paní
jsem nikdy neviděl. Žil s ní v malém domku ve stráni, kde byl na místě
prvého dvojdomu dnešní malý sad, tam byl jeho ‚začarovaný zámek‘. …
Byl hubené střední postavy, hlava ostře řezaných rysů s vystouplými
lícními kostmi, předsunutou bradkou. Na očích brýle. Byl velmi
nervózní, trpěl častými bolestmi hlavy, uši si zakrýval dlaněmi rukou,
přecházel-li přes nádvoří nebo nějakou chodbu. Říkalo se mu
‚kouzelník‘, což dobře vystihovalo jeho zjev, ale říkalo se to jen
velmi opatrně a bez úmyslu příhany, jen k vystižení charakteristiky
jeho zjevu. V továrně chodil s placatou čepicí na hlavě, kterou
nesmekal nikdy, ani byl-li povolán k ‚panu továrníkovi‘, jak se panu
Sommerschuhovi říkalo, i když jím již nebyl, to byla jedna z jeho
privilegií. …“
-
Václav Laštovka byl
pochován na českotřebovském hřbitově.
Martin
Šebela
-