J aroslav
Doležal oslaví v listopadu devadesátku a dobře jej znají nejen ve Zhoři,
kde se narodil ale v širokém okolí, jistě i v České Třebové kde dlouhá
léta pracoval. Jeho život ovšem ovlivnily dvě sudičky. Jedna mu dala do
kolébky nadání hudební, druhá nadání výtvarné. Byla to zřejmě nějaká
příbuzná zhořského učitele Marečka, jeho obrazy malého Jaroslava Doležala
fascinovaly a nasměrovaly ho k práci nejdříve s tužkou a
perem, později se štětcem a olejovými barvami. A štětec rozhodně u
Doležalů nezahálel. Svou budoucí (o 5 let mladší) manželku poznal už
ve škole, když mu bylo 14, kdy jí namaloval do památníku první obrázek.
Zůstal potom v rodině a a Jaroslav Doležal jej schraňuje dodneška, i když
manželku již před deseti lety pochoval. Byla mu po celý život oporou
a v malování jej podporovala. Byla to také ona, která mu darovala knihu s
reprodukcemi ruského malíře Šiškina, aby tak nasměrovala jeho
realistickou metodu. Nelze ještě zapomenout na tu první sudičku, která má
na svědomí nadání hudební. Díky ní získal u svých učitelů snadno základy
hry na housle, také na trombón a křídlovku, byl vítanou posilou
Hanušovy kapely, která tenkrát po válce hodně znamenala. Ale hrál i
jinde, připomeňme nejznámější taneční orchestr Collegiál, nebo melodik
Františka Pirkla, dlouho hrál v českotřebovské železniční dechovce. Na
vojně, na kterou stále rád vzpomíná měl i nabídku do vojenské hudební
školy. "Ale to bych to musel podepsat a já musel domů, měli jsme doma
hospodářství, říká Jaroslav Doležal.
Jednoho říjnového odpoledne jsme s Martinem Šebelou využili využili
pozvání našeho listopadového jubilanta a vyjeli do Zhoře. Zde nám
Jaroslav Doležal připravil improvizovanou výstavu velké části svých
obrazů, které byly vystaveny všude po rozlehlém domě. Důležité je,
že existuje jejich přesný soupis a velmi kvalitně zpracovaná
fotokniha. Obrazů má Jaroslav Doležal doma určitě hodně
 přes
stovku ! "Jsem takový blázen, který se se svými obrazy nerad loučí a
tak je ani nechci prodávat. Vztah k nim jsem získal již době socialismu,
kdy jsem nic prodávat nesměl. A tento zákaz tak nakonec vedl k mé
sbírce. Na každý obraz mám své vzpomínky a vypovídá něco z mého života.
Převážně maluju krajiny a mizející architekturu chaloupek a kostelíků,
není snad v okolí obec, kde bych nemaloval. Uspořádal jsem více než
dvacet samostatných výstav, největší byla ve Sloupnici, kde jsem
vystavoval 350 obrazů," říká Jaroslav Doležal Má sepsané i
zajímavé vzpomínky na svoje působení v kapelách, ale i o svých začátcích.
Některé vyšly na pokračování v Českotřebovském zpravodaji. Důležité
je že naše v rodině pokračovatele jeho výtvarné záliby a jeho vnučka je
nyní profesionální restaurátorkou, vystudovala litomyšlskou
Restaurátorskou fakultu Univerzity Pardubice.
Shromážděný soubor obrazů Jaroslava Doležala je svým obsahem i rozsahem
rozhodně unikátní a stojí za to jej nejen zachovat (o což se postará s
vděčností rodina), ale jistě ještě vystavit. Moc bych si přál umožnit k
jubileu Jaroslava Doležala třeba někdy v jarním období třeba
krátkou výstavu jeho prací z poslední doby. "Skoro jste mě přesvědčil,
že by se to dalo uskutečnit, řekl Jaroslav Doležal, když jsme se loučili.
Jde o to, abych ještě do jara přečkal ve zdraví tu zimu, která se teprve
chystá...."
Milan Mikolecký
|