Pokud tuto otázku položíte obyvatelům (zhruba kolem čtyřicítky) údolí Val di Sole, téměř pokaždé se dočkáte odpovědi „ano“. Měly jsme možnost přesvědčit se o věhlasu našeho rodáka v průběhu týdenního pobytu v tomto údolí.

Prvními osobami, s nimiž jsme se setkaly, byly samozřejmě sestry Antonie a Bruna Pini z městečka Malé. K našemu velkému překvapení se hned první večer jako velmi blízcí přátelé Vladimíra Pácla přihlásili manželé Silvana a Guido Albertella z Torina, které Vladimír Pácl naučil lyžování na běžkách. Díky této znalosti projeli velký kus světa, aby k běžkování v zimě přidali s cyklistickou asociací cykloturistiku v létě. V průběhu života Vladimíra Pácla velmi často přijížděli do Malé, aby společně s celými rodinami obyvatel oblasti Val di Sole vyráželi na běžkách a obdivovali krásy místních hor. Díky této známosti přijeli do hor zájemci z Torina, které zde Vladimír Pácl naučil běžkování ve volné přírodě včetně „telemarku“.

Vladimír Pácl sám miloval ze všech hor nejvíce ledovcem pokrytou horu Presanellu (3.558 m n.m.) a její obrys ve tvaru písmene „M“ používal často na propagačních materiálech K našemu překvapení znala Vladimíra Pácla i Carmen v domově důchodců, která na něj s lásku vzpomínala. Pamatuje si, že Vladimír Pácl miloval borůvkové knedlíky, které vařila její maminka jako vzpomínku na pobyt na Moravě v době 1. světové války.

Z našeho setkání byl velmi dojat i bývalý lékárník z Malé, pan Alessandro Bernardi, kterého jsme náhodou potkaly při návštěvě hrobu Vladimíra Pácla na místním hřbitůvku. Zavzpomínal na spoustu pěkných chvil, které s Vladimírem Páclem prožili při různých sportovních aktivitách, ať už se jednalo o lyžování, plavání, tenis nebo orientační běh. Už v té době konstruoval Vladimír Pácl tzv. „zelené tělocvičny“, kdy vymýšlel  dřevěné konstrukce na cvičení.

K velkým obdivovatelkám Vladimíra Pácla patří také paní Sonja Danielová (na první fotografii), která se do Caldes nedaleko Malé přivdala ze Slovenska. Díky jemu získala lásku k „bílým“ sportům a ráda se zúčastňovala i jiných sportovních aktivit, které Vladimír Pácl v údolí organizoval. V místním IC jsme se setkaly s pracovnicí, která po ukončení střední školy pracovala na recepci cestovní agentury a často spolupracovala s Vladimírem Páclem při zajišťování sportovních aktivit pro hosty, kteří přijeli do Val di Sole na rekreaci. Dle jejích slov se díky této spolupráci nejen mnoho naučila, co se týče organizování volného času pro návštěvníky, ale i ona sama a její děti se stali zapálenými přívrženci sportu.

Vladimír Pácl vystudoval fakultu tělesné výchovy a sportu  zároveň i pedagogiku, takže mohl oficiální působit ve Val di Sole jako učitel v Mezinárodní škole lyžařského sportu poblíže Passo Tonale. Působil také jako vedoucí plaveckých kursů pro děti a mládež a byl iniciátorem organizované kanoistiky na řece Noccie, která se i v současné době využívá pro tento sport, protože patří ke třem řekám v Itálii, které mají stabilní hladinu vody pro celý rok díky přítoku vody z tajících ledovců. Na výuku plavání svou a svých dětí s vděkem vzpomínala místní paní hoteliérka, která se do údolí provdala a do doby setkání s Vladimírem Páclem byla sportem absolutně nedotčena. V průběhu let se však naučila nejen plavat, ale i běhat na lyžích. Její manžel též zavzpomínal na mnohé krásné chvíle strávené v přítomnosti Vladimíra Pácla. Výjimkou nebyla ani pracovnice místní banky, která sice preferovala sjezdové lyžování, ale měla ráda sportovně-společenské akce, které organizoval Vladimír Pácl.

Zásluh Vladimíra Pácla  si váží i současný starosta městečka Malé pan Bruno Paganini, který si uvědomuje, jak velký význam pro rozvoj sportu, turistiky, ale i obchodu a hoteliérství ve Val di Sole i dalších zdejších údolích měl náš rodák.  Vladimír Pácl byl zakladatelem a nejdůležitějším členem skupiny sportovců, která si říkala „Gruppo Orsi“ (Skupina Medvědů). Gruppo Orsi byla vždy o víkendech připravena vyrazit na běžkách v čele s naším rodákem kamkoliv. Všichni přitom zažívali spoustu legrace a objevovali krásná místa v horách.

Potkaly jsme také asi 50letou hoteliérku, která vzpomínala, jak trénovala s Vladimírem Páclem tenis s těžkými dřevěnými pálkami. Tyto vzpomínky se jí vybaví vždy když sleduje v televizi tenisové turnaje a přijde řeč na váhu tenisových raket.

Další velkou sportovkyní, se kterou  jsme se setkaly, byla ředitelka muzea v Malé . Tato obdivuhodná žena ve svých 65 letech jako ředitelka a zároveň jediná zaměstnankyně místního muzea se stará o cca 3.000 exponátů a jako zdatná sportovkyně částečně trénovaná Vladimírem Páclem, byla schopná renovovat „muzeum“ v ledovci z období 1. světové války.

Největší setkání přátel Vladimíra Pácla se uskutečnilo v den, kdy jsme se rády podělily o naše zkušenosti z vaření  kynutých ovocných knedlíků. Antonia s Brunou sezvaly své známé, aby měli možnosti ochutnat českou specialitu, kterou miloval i Vladimír Pácl. Ke vzpomínkám na Vladimíra Pácla jsme se vrátili ještě tentýž den nad pohárem místní zmrzliny.

Na své seznámení s Vladimírem Páclem  zavzpomínal také pan Claudio Battisti, bývalý starosta v Ronzone. Na konci svého vyprávění měl v očích slzy, protože se přenesl do doby svého mládí.

Z vyprávění  obou sester víme, že Vladimír Pácl  jako propagátor orientačního běhu a lyžování na běžkách procestoval nejenom celou Itálii, ale i velkou část Evropy kromě své rodné země, pro kterou jakoby neexistoval. Zanechal po sobě mnoho návodů, včetně schematických vyobrazení různých sportovních stylů.

Kdo ví, jakým směrem by se ubíral rozvoj sportu v České republice, kdyby Vladimír Pácl mohl zůstat členem Olympijského výboru?

Ing. Jaromíra Žáčková, Ludmila Rašnerová

Česká Třebová 1. října 2019